Sezóna za vodou: Jak se povedl první díl? (glosa)

Ve středu odstartovala na ČT1 nová docureality jménem Sezóna za vodou, která má mapovat život českých a slovenských hokejistů v nejlepší hokejové lize světa, v NHL. Podařilo se tvůrcům držet vysoko nastavenou laťku dokumentů na ČT nebo měla Sezóna přemíru očekávání? To se dozvíte uvnitř článku.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Jako velký hokejový fanoušek jsem hodně zklamaný. Sezóna za vodu se dle mého nepovedla. Respektive tak, jak byl představen první díl, tak se dá konstatovat, že je to téměř celé špatně, od podlahy až po strop. Myslím si, že ani fanoušek hokeje, ani novic v tomto kolektivním sportu nemůže být nadšený. Za vše může i mluvit sledovanost, která začínala na nějakých 320 000 tisíc diváků a ke konci už jich měla jen cca 200 000. Kde s tím výčtem záporů začít?

Trochu první podvod na diváka

Osobně si myslím, že první chyby se dokumentaristé dopouští hned v první minutě, kdy ukazují Jaromíra Jágra. Je to tak trochu podvod na diváka, protože Jaromír Jágr natáčení odmítnul a divák si může milně myslet, že show bude i o Jágrovi. Nebude. Možná je to jen volné mediální nabuzení na aktuální heroické formě nezničitelné „osmašedesátky“, aby Jágr přilákal diváka. Jestli ano, tak je to velmi laciná forma.

Koncept vyprávění

To je největší problém celé Sezóny za vodou. Koncept představování hokejistů. Příběh všech sledovaných hokejistů je roztrhán na mini sekvence, které stojí samovolně, možná mají být úvodem pro další pokračování v jejich příbězích, ale ve své podstatě mají nulovou vypovídající hodnotu. Každý hokejista se na chvilinku ukázal, ale nic extra tvůrci nenatočili. Nebo to neukázali. Každý hráč se jen mihne, má velmi vlažné představení s tím, že se u diváka počítá s tím, že ví, kdo to je, kde hraje a jak hraje. Člověk neznalý NHL a hokeje se rychle ztratí či pozbyde dojmu orientovanosti.

Dále si myslím, že i když to tvůrci určitě nezamýšleli, tak právě tento zkratkovitý pohled může na hokejisty házet negativní světlo či jim navenek pokřivit charakter. A to v tom smyslu, že jsou bohatýrské primadony, které jsou obklopeny luxusem, ztrátou povědomí o realitě a že jediným cílem je hrát hokej, řídit velké americké auto a mít doma manželku ve zlaté klícce. Ono to tak bohužel působí. Navíc se divák nedozví nic, co by už nevěděl. Že je to dřina, neustálý trénink, cestování a nic jiného. Nedostaneme žádnou přidanou hodnotu.

Bylo by milionkrát lepší, kdyby dokumentaristé zvolili styl, co díl, to jeden život hokejisty. Kde by bylo přesné časové zasazení, představení hráče, shrnutí jeho kariéry, pohled na aktuální formu a poté sonda do jeho života. Krásně by se pak dalo udělat i přemostění do současnosti. Bylo by to mnohem ucelenější, zajímavější a hlavně by to mělo mnohem větší vypovídající hodnotu.

Časové zasazení

Jak už jsem se zmiňoval, chybí absolutně zasazení v čase. Chybí, kdy to bylo natáčeno. Proč chybí, že se natáčelo v sezoně 2014/2015? Chybí, v jaké fázi sezóny to bylo natáčeno. Pouze dedukuji, podle závěrečného shrnutí, že to bylo před startem sezóny.

Myslím si, že tohle je velmi důležitá část, která by měla být zmíněna, protože pak zapadnou ta hráčská specifika a forma. Jako například, že Jiří Hudler v té sezóně získal Lady Byng Memorial Trophy, trofej pro nejslušnějšího hráče NHL, kterou nezískal ještě nikdy žádný Čech. V díle to bylo jen letmo řečeno. Nebo tak fatálně málo prostoru, pro slovenskou ikonu, Zdeno Cháru. Spousta věcí pak nenávratně zapadne a člověk nemá šanci si věci zasadit do kontextu.

Zákulisí? Kdeže…

I do zákulisí moc nevidíme. Hlavně natáčení doma působí strojeně a cize. Manželky jen tiše pochodují v extra naklizeném bytě, starají se o děti a opět to neukazuje nic neobvyklého, co neznáme. Zdálo se mi, že nezafungovala důvěra mezi natáčejícím a hokejistou a jeho rodinou. Přišlo mi to chladné právě bez toho přesahu do uvolněnějšího soukromí. Hokejisté ukážou jen to, co chtějí, ale nepustí k sobě. Pod pokličku jsme nenakoukli. A přitom potenciál, tam byl obrovský.

Co chce show sledovat?

Po prvním díle je to dost nejasné. Chce sledovat hokejisty a jejich život nebo mechanismy NHL a mentalitu klubů? V tom taky nemá divák úplně jasno. Z toho pak jako pěst na oko vyskočí postavy, jako drsný trenér či poblázněný hymnový trubadůr, který by odpověděl, že miluje i Bugs Bunnyho na bruslích v dresu Bostonu.

Světlé momenty prvního dílu?

Byly tam, ale jen malinké záblesky. Například u Patrika Eliáše. Tam bylo hezké nakouknutí domů, vcelku i mluvná manželka, která by dle mého hodila i nějaké zážitky do éteru, jako například její povídání o špatné náladě doma po prohraných zápasech. Cesta k dobrému materiálu tam byla. Dále Jiří Hudler působil velmi dobře. O něm aspoň nabudeme dojmu o jeho charakteru, když pomáhá začínajícím hráčům. U Hudlera byl taky ohromný, dle mého nevyužitý potenciál materiálu k natáčení. I Pavelec měl našlápnuto, když mluvil o ztrátě peněženek, neplacení složenek atd… Nebo Frolíkovo představení kabiny a ukázky z tréninku či provázanost s rodiči. O poutu s matkou mluvil třeba i Pastrňák. Vše bylo jen útržkovitě a jen tak mezi řečí. A přitom to byly dle mého právě ty momenty, co bych od tohoto pořadu očekával. I Chárovo filozofování bylo zajímavé, ale přínosné by bylo v jeho kompletním životním celku.

Hodnocení show po prvním dílu?

Myslím si, že absolutně nejlépe show ohodnotila na iDnesu recenzentka Mirka Spáčilová (ač s ní skoro vždy nesouhlasím), tak Sezónu za vodou vystihla. A to asi tak, že show neukázala zákulisí, ale pouze kulisy. Ale hlavně by show prospělo, kdyby ji možná točila žena, ne muž. Žena by si možná získala lepší důvěru jak třeba u hráče, tak i hlavně i manželek a přítelkyň. Žena by to mohla mít snazší, i třeba přístupem, že prostě nezná, jak to chodí a vzít to polopaticky.

Celkově jsem ze show zklamán a čekal jsem mnohem více, hlavně ucelenější pohled. Takto je to jen trhanec nějakých prožitků či situací, které nemají moc vzájemnou kontinuitu, nic moc nevypoví právě o tom životě za vodou. Jediné, co show křičí hlasitě je, že „páni hokejisté jsou opravdu za vodou“. Zatím je tato show ČT z velmi slabého dokumentárního soudku.

Merťas

Začít koukat na zahraniční talentové show byla má zhouba i radost. Vystoupil jsem z našeho vakua a nakoukl za hranice a objevil jsem neobjevené. Lidé plni uměleckého nadšení ve všech směrech, kteří svou část ze sebe předávají dál světu. Nejdříve jsem sledoval sám, ale pak se objevil Panáček a od roku 2011 už sám talentové show nesleduji.mertas024@gmail.com