Panáček v reality showVýměna manželek 2017: Jitka vs Šárka (11.10.)
Nový díl Výměny manželek vypadá, že proběhne celkem v klidu. Šárka se bude muset vedle nové rodiny postarat i o desítky sarančat. Jitku šokuje, jaká otevřenost v nové rodině panuje. Tu ona nezná a ani ji v té své nemíní zavádět.
Promo video
Obě rodiny tvrdí, že mají harmonický vztah a chtějí si vyzkoušet něco nového.
Cheb
V první rodině poznáme Jitku (29) a Oldřicha (42). Dalšími členy jsou synové Jakub (10), Štěpán (3) a dcery Kateřina (11) a Karolína (7).
Třeboň
Na druhé straně je Šárka (33) s Pavlem (33), dcerou Natálkou (13) a synem Tomášem (9).
Šárka s Pavlem mají s dětmi velmi pěkný a otevřený vztah, přesný opak toho, jaké poměry panují v rodině Jitky s Oldřichem. Jitce bude vadit, že v náhradní rodině jsou k dětem až moc otevření. Problém měla především s tím, když Pavel přede všemi mluvil o své manželce. „Mamka byla perfektní,“ svěřil se. Na to ihned reagovala dcera Natálka. „Až moc ale, viď? Nosila velký výstřihy,“ zavzpomínala.
Jitka byla z této informace v šoku. „Tohle bych nikdy před svými dětmi neřekla, že jsem nosila sukně, že jsem dělala támhleto a támhleto,“ prozradila. „Tohle bych v životě neudělala a neudělám,“ řekla rázně. „Neřekneme prostě pravdu,“ dodala. Proč? Má snad co tajit? Život ve lži jí vyhovuje?
Nejen problémy s otevřeností, Jitka měla celkově problém se s novou rodinou více sblížit. Proč tedy do Výměny opravdu šli? Co čekala? „Je to takové těžké se přiblížit k té rodině,“ posteskla si. „Přeci jenom je to cizí chlap, nevím, jak bude reagovat. Nevím, jak se k němu mám chovat,“ doplnila nešťastná Jitka s tím, že i děti jí přijdou úplně jiné než její vlastní. „Děti jsou takové aktivnější,“ dodala.
Bude Jitka opravdu takový podivín, jak to z prvních informací vypadá? A co Šárka, jak ta zvládne roli náhradní manželky?
Premiérový díl sledujte ve středu 11. 10. od 20.20 na Nově.
Ajda
Diskuze k článku
Ajdi dík za komentáře, teda za popis děje.
Sledoval jsem to jen na půl oka a tak jsem moc nepochopil, co ta Jitka vyvádí. Přišla mi málo tolerantní a krapet sekýrovací. Doma nejspíš musí být jen po jejím. Naštěstí má doma Vořecha, co se s tím smířil.
To Šárka bylo jiný kafe. Ne každá ženská (ale i chlap) se srovná s těmi olezlými potvorami.
@Viki: Já to včera stíhala ještě méně. Vrátili jsme se k večeru z lesa, tři koše hub, měla jsem o zábavu postaráno.
Jitka mi byla dost nesympatická, jestli to stihnu, pustím si to znovu. Zvířata mám ráda, u nás doma mají jiný názor, ale tolik „havěti“ bylo i na mě moc. Podle všeho to byla poslední Výměna, příští týden je opět Pergnerová a její Mise nový domov.
Huráááá: Konečně důkaz, že u nás žijí i normální lidi, kteří umí být spolu šťastní. Aby to nebyla taková úplná selanka, tak se řešil přístup k dětem. Na jedné straně velká přísnost a na projevení citů není čas a na druhé straně hodně svobody pro děti v citovém dostatku od rodičů. Jedině čas ukáže, jak se děti z odlišné výchovy poperou v dospělosti se životem.
@Ajda: to sbírání hub Ti závidím, pro mě už sezóna chození do lesa dávno skončila – stáří a choroby. Přitom má poslední mise, kde jsem nasbíral nejvíc praváků v životě, nebyl výlet za houbami, nýbrž turistický výlet v Jeseníkách – ty jsou moje hobby, jestli si vzpomínáš. Vybral jsem si trasu, kterou jsem ještě nikdy nešel a byla to spíš taková skoro asfaltka ze Šeráku do Domášova. Klikatila se po dosti příkrém úbočí a já náhle jednak ty houby cítil, jednak jsem na vršku úbočí uviděl hned tři hříbky. Vyškrábal jsem se tam a uviděl už normální povlovný les, doslova posetý houbama. Nejdřív jsem uviděl les bedlí, následovaly růžovky a suchohřiby. A pak jsem zjistil, že tam je tolik praváků, že jsem sbíral jenom je. Teď si ovšem představ mé zoufalství, když veškeré mé vybavení byl batůžek s proviantem, kde jsem našel jen tu nejednodušší igelitku (takovou, co se hned roztrhne). Tak jsem naplnil aspoň ji a šel domů a celou cestu jsem tiše trpěl, protože nakonec ti praváci rostly až u samé cesty a já se na ně mohl jen dívat. K dovršení všeho jsem s houbama nemohl nic dělat. protože jsem bydlel na penzionu nevalné úrovně, a tak jsem to nakonec zanesl bratrovi.
Takže promiň to odbočení, houby byly moje velké hobby.
@Viki: Mám dobrou paměť, to jo :-) Houbaření miluji, jela bych dnes znovu, ale už se doma na ně moc nadšeně netváří. Něco jsem rozdala, teď jsem dosmažila řízky. Guláš taky je,smaženici nemusíme, na sušení mám lidi. Svařené čekají v mrazáku na zimu. Po dvou letech žně. Omlouvám se za OT :-)
@Ajda: nejen paměť, ale i jisté možnosti. ;-)
Když tady tak ótéčkujete, přidám se… Jeseníky, bílé hřiby… paráda!