Ano, šéfe (24.9.) Plevel v Krymské, Praha (rekap)

[singlepic id=11223 w=615]
Letos, jak se zdá, asi při sledování Ano, šéfe! z údivu nevyjdu. Nevím, jestli je to únava štábu (nebo změna klíčových osob ve štábu), nebo byl rozpočet na natáčení zkrouhnut na historické minimum, protože je to čím dál odfláklejší. Poslední odvysílaný díl z veganské restaurace Plevel trpěl všemi možnými nectnostmi a skončil mým mohutným W T F !!!

Opět se odvolám na originální pořad Gordona Ramsayho Kitchen Nightmares, který je předlohou Ano, šéfe! – Gordon každý díl začíná jasnou identifikací problému. Problémy totiž mohou být různé. Špatné vedení, špatný kuchař, špatný jídelníček, špatný servis, špatné vztahy mezi zaměstnanci, špatná hygiena, špatné umístění restaurace, špatný koncept, špatné nacenění jídel, špatné cashflow, špatné chování k hostům a tak dále. Někdy je to v kombinaci, ale stačí jediná věc z tohoto seznamu a může to restauraci přivést do pořádné bryndy. Proto Gordon hned po příjezdu jednak vyzpovídá majitele a zjistí, co je problémem restaurace, jednak pátrá na vlastní pěst, aby se dobral (někdy skrývané) pravdy. Z toho se pak odvíjí další děj – někdy je potřeba naučit kuchtíky hygieně, někdy novým receptům, někdy je potřeba změnit interiér a někdy stačí přidat kolem cest pár billboardů a udělat na náměstí předváděčku.

Co je vlastně špatně?

V Plevelu jsme opět nic takového nezažili. Vůbec nezazněl důvod, proč si majitel Plevelu Zdeňka vlastně zavolal. Málo hostů? Nespokojenost majitele s výdělky? Nevíme.  Zdeněk prostě přijel, popovídal si, divil se, byl znechucen, ale to jsme jen viděli důvody, proč v Plevelu nechutná Pohlreichovi – což nemusí být berná mince a nemusí to být ani problém, pokud do hospody chodí dost jiných hostí, kterým to tam vyhovuje.

Zdeněk – a nedivím se mu – byl znechucen zejména tím, že prakticky celý jídelníček sestával z jídel napodobujících jídla masitá. Veganská svíčková, veganské buřty, veganská kachna vyrobená z hroudy čistého lepku. Vše navíc pořádně nedochucené. Pro koho se to ale dělá? Vegani nic takového nepotřebují a když na to vezmete masožrouta, stejně mu to šmakovat nebude.

Bez misionářství by to bylo lepší

Na veganech (ne na všech, ale na většině, které jsem zatím poznal) nemám rád dvě věci. Jejich evangelizační snahu přesvědčit mě ke změně životního stylu, a právě tuto náhražkovou napodobovací kuchyni. Přitom spousta lidí si často dává bezmasá jídla, která vůbec nejsou nechutná – třeba různé saláty – takže se snadno dojde k (mylnému) dojmu, že veganská strava je hnusná jako celek.

Proto se Zdeněk pustil do experimentování a v kuchyni Plevelu zkoušel, co vše vegani smějí jíst a co se z toho dá vykouzlit. Ale žádné napodobování – jen původní sebevědomá jídla z veganských surovin, perfektně dochucená a na talíři hezky prezentovaná. A ejhle, najednou to byly pokrmy, u kterých se sbíhaly sliny i mně, zasloužilému masožroutovi.

Během čtyř dnů se Zdeněk pokoušel seznámit kuchaře s novým uvažováním, také zjistil, že pomocná síla v kuchyni je Ukrajinka s notnými zkušenostmi s vegetariánskou stravou, takže z ní vytáhnul nějaké recepty a předvedl, že veganské jídlo skutečně může být “samonosné”, nemusí připomínat nic ze “všežraveckého” světa.

Evangelizační snahu majitele, aby Zdeněk na měsíc přešel na veganství, Pohlreich s díky odmítl a já bych k tomu jen dodal, že kdyby vegani méně agitovali a více vařili skvělá veganská jídla nenapodobující kachnu, svíčkovou a buřty, možná by jejich misie byla mnohem úspěšnější. U Pohlreicha ne, ten miluje jídlo en bloc, ale u mnoha jiných určitě ano.

Pořad bez masa a bez koulí

Po čase se Zdeněk vrací zpět do restaurace a já si uvědomuju, že se nekonal ani zátěžový test, ani nějaké větší testování změněného jídelníčku na hostech. Zas to nemístné šetření rozpočtu, kvůli kterému je pořad dost bez koulí a ani hláškující Pohlreich to moc nespasí.   Zdeněk si objednává jídla, vidí jasný pokrok, ale nachází stále řadu nedostatků, když se ovšem loučí, předává majiteli samolepku s dvěma hvězdami. No moment, dvě hvězdy, ty v tomto pořadu dostávaly NĚJAKÉ podniky a musely pro ně projít peklem a obrovskou změnou. A tady stačilo přestat dávat na talíř kýbl lepku ve tvaru kachních prsou?

Když si tak vzpomínám na podniky, co dostaly dvě hvězdy, skoro vždy jsem měl chuť se tam rozjet a vyzkoušet to. Plevel mě ale nějak neoslovil. Ne protože jde o veganský podnik, ale z jídel v závěru mi nepřišlo, že by Pohlreichovy rady plně pochopili a na sto procent využili, a krom toho mi pořád přijde, že host, který přijde pouze za jídlem, tam může být navzdory své vůli masírován ideologií, Činskou studií a podobnými čakrababskými záležitostmi. Přitom čistě veganský podnik, kde prostě člověk není k ničemu a o ničem přesvědčován, kde host dostane jídelní lístek plný sebevědomých a chutných veganských jídel a kde bude moci na vlastní hubu zjistit, že veganské nerovná se hnusné, je príma věc, která by mohla a měla fungovat.

Plevel v Krymske – video upoutávka Ano, šéfe

Scalex

Miluju reality a talentové show a Panáček je jednoznačně nejvýznamnějším médiem u nás, které se tomuto žánru věnuje. Takže je jasné, že jsem se sem musel nakýblovat. Nejraději mám pěvecké soutěže, kontejnerovky a kuchařské show. Nenávidím blbce a sport.