Panáček v reality show

Jste to, co jíte 3 (30. 10.) – Nina – 20 kg dolů, pak nahoru + video

30. Říjen 2008 | napsal(a): | reality show: Jste to, co jíte

Nina je mladá žena, která nechce jen zhubnout, ale rozhodla se změnit celý svůj svět. K jejímu úspěchu je zapotřebí hlavně jedno podstatné – musí se naučit mít se ráda a být sama se sebou spokojená. Jako součást této terapie oslovila doktorku Kateřinu Cajthamlovou a pořad Jste to, co jíte. Podaří se Nině hubnutím zvýšit si sebevědomí a najít si přítele?

Nina Kubešová byla vždy silné dítě, a kvůli tomu se jí posmívali i spolužáci. To značně poznamenalo její psychiku. Před čtyřmi lety měla šťastné období. Měla přítele, byla spokojená a chodila pravidelně cvičit. Její psychika se promítla i do jejího způsobu života a stravování a zhubla asi 20 kilo. Po rozchodu s přítelem ale cvičit přestala a začala se opět přejídat. Navíc si přestala vážit sama sebe. Jejím největším hříchem jsou jídla z fast foodů a hlavně to, že jí potají. Před okolím si nechce přiznat, že se tak přejídá, a proto si jídlo nakupuje tajně. Poté, co všechno sní, si vše vyčítá. A dotáhla to daleko – její výchozí váha je 105 kilo.

Dnešní díl Jste to, co jíte se slečnou Ninou ke stažení
http://uloz.to/898317/30_10_08-jste_to_co_jite.rar.


Na Ninu čeká „stůl hrůzy“, který pro ni připravila doktorka Kateřina. Velkým překvapením bylo množství potravy, ale hlavně množství alkoholu. Doktorka Nině spočítala, že množství cukru, které v alkoholu Nina vypila, odpovídá celé jedné čokoládě každý den. Právě naprosté omezení alkoholu a jeho vyřazení z jejího dennodenního režimu dělalo Nině největší problém.

Nina se do pořadu Jste to, co jíte pustila s velkým odhodláním a nadšením. Pochopila, že se nejedná o dietu, ale o změnu celkového životního stylu. Pokusí se tedy odbourat blok ve své hlavě nejen dodržováním nastaveného režimu, ale také pravidelným docházením na psychoterapii s doktorkou Cajthamlovou. Podaří se Nině najít ztracené sebevědomí? Naučí se mít ráda sama sebe a zhubnout?

SUNíčko

Ten, který kolem roku 2005 měl trochu více času a tak ho napadlo, že spustit si bložínek o reality show, které tehdy začaly vtrhávat do českých i slovenských televizí, bude dobré na ukrácení času. Dopadlo to, jak vidíte. Panáček v reality show žije dodnes, když už to rozhodně není one man show, ale výtvor mnoha autorů, bez kterých by to skutečně nešlo. Chcete mě kontaktovat? Pak sunicko[at]centrum[dot]cz Díky.

Jste to, co jíte

Diskuze k článku

Počet komentářů: 45
Reagovat

Dnešní díl Jste to, co jíte vypadá dle informací více než zajímavě, uvidíme večer.

2
Anonymní
Reagovat

Ten kuchař, v těch kratasech vypadal jak hurvajz.A neřekli kolik přibrala, nebo schodila kg svalu? Myslím, že problémy s psychykou má dnes každý druhý, at je tlustej nebo neni.Dnešní díl byl nudný.

3
RadstaR
Reagovat

Tak, tak. Kolik ceho schodila nebylo receno. Jen ze schodila 8 kg. Jinak slecna Nina od pohledu fakt sympaticka. Divim se, ze ma o chlapy nouzi i kdyz je pri tele.

5
jaja
Reagovat

proc se neukaze pravda kolik museli ucinkujici spolikat prasku na hubnuti aby byl viditelny nejaky efekt,snad si nemyslite ze nekdo za dva mesice zhubne jen tak.Ha Ha

6
LadyXL
Reagovat

To jaja: Jde to i bez prášků, věř mi, fakt je hrozně důležitá skladba jídla, tj. vyvážený poměr bílkovin,tuků a sacharidů.Pak dokonce sníš i víc kJ než 5000 a hubneš!Největší problém je ale právě v tom, umět si to jídlo dobře „vybrat“, udělat ten vyvážený jídelníček a to nejen na den, týden, měsíc… a pak pohyb k tomu..
Jinak mi dnešní díl přišel jakoby kratší…,bylo to tím střihem.A všimli jste si, troubu nepředávali, ale v upoutávce na pokračování po reklamě ta trouba byla! A to nebylo „nachytání“? Spíš jo, ale asi se nedala a tak to tam ani nedali…takže za určitou neúplnost dílu může podle mne střihač s režisérem ve střižně…!Jinak slečna sympatická, jen mi občas vadilo až moc toho smíchu, který se tam občas nehodil, ale asi to bylo nervozitou… No jinak závěr s „nápadníky“… laciné.

7
Sima
Reagovat

LadyXL, troubu „nenápadně“ nainstalovali do kuchyně v průběhu vaření s Petrem Havlíčkem, mělo to být překvápko. A „přepadovka“ se konala v neděli ráno, ale oproti jiným dílům, kdy účastníkům jejich blízcí v podstatě nutili něco nepovoleného, to bylo hodně, hodně slabé. A to, že pila alkohol (extrémně kalorické mojito a tři sklenky vína), doktorka v podstatě schválila, kdežto v minulém dílu břišní tanečnici sepsula za půlku karobové sušenky… No nevím, nelíbí se mi, jak se neměří stejným metrem.
Jinak se mi ale díl líbil, psychika má totiž s váhou (a tělem vůbec, samozřejmě) opravdu hodně společného.

8
Marie
Reagovat

Nebo ten miro, jak mu neschvalila kofolu, také mi přjde, že na každého mají ůplně jiný metr.A myslím si, že na terapie s doktorkou měli chodit všichni hubnoucí, a ne jenom jedna vyvolená.Pro mě velice slabý díl, to že se má mít člověk rád, není žádná novinka.

9
Sima
Reagovat

Teda o té terapii si myslím, že si ji Nina zaplatila extra, protože nechodila k doktorce Cajthamlové – to není ani psychoterapeutka, ani psycholožka, takže návštěvy u ní by z tohoho hlediska neměly žádný efekt. Navíc, terapie je běh na dlouhou trať, dva měsíce by určitě nestačily.

10
LadyXL
Reagovat

To Sima- tak toho všeho jsem si nějak nevšimla…A teď si uvědomuji, že mi uniklo něco po reklamě..,tak to bylo to ráno..Ale to nechápu,proč jí schválí mojito a víno, když měla vyloučit alkohol úplně?! Fakt neměří všem stejně… Jinak ze své zkušenosti musím říct, že paní doktorka psycholožka je a dost dobrá! Určitě si to ale musela Nina zaplatit extra a na to někteří minulí účastníci prostě neměli peníze a možná ani chuť, byla v tom uričtě i jejich pohodlnost… Na rozjezd by ta terapie stačila, tj. hlavně pro začátek na uvědomění si zásadních chyb atd., navíc je z toho znát, že začala používat „hlavu“ a myslet u toho, ale jinak – fakt běh na dlouhou trať. Pár návštěv nestačí.

11
Marie
Reagovat

Doktorka je psychoterapeutka, nebo tak nák.Právě že není dietoložka.Pochybuji, že si něco platila. A s čeho si simo usoudila, že nechodila k té doktorce?

12
Ilma
Reagovat

teda s tím alkoholem s váma úpně souhlasím, 3 sklenky nejsou zas tak malé množství – proti minulé miniaturní sušence, zvlášť když se tentokrát na vyloučení alkoholu kladl takový důraz, je to zvláštní metr )-:

13
Sima
Reagovat

Tak to jsem se asi spletla, ale měla jsem pocit, že sedí u někoho jiného, než u K.C…. Navíc vím, že je doktorka internistka – teda já nevím, ale měla bych docela obavy chodit na psychoterapii k někomu, kdo vystudoval vnitřní lékařství a ne psychologii… Ale ono je to tak, že „věř a víra tvá tě uzdraví“, pro někoho může být skvělým psychoterapeutem i naprosto v oboru nevzdělaný člověk se zdravým selským rozumem. Takže vlastně proč ne? A i kdyby jí to Prima zaplatila – no a co, když ji vybrali z castingu? Každý z nás tu šanci měl :-)

14
Boženka
Reagovat

Mě se tento díl moc nelíbil, Nina mi přišla dost nesympatická, chechtala se jako (s prominutím) kráva. No a ten konec s těma jakože nápadníkama, to bylo fakt laciný…

ps. taky mám ten dojem, že neměří všem stejně
ps 2. recepty tu už nepíšete?? :-(

15
Anonymní
Reagovat

Jak telefonovala bráchovi co si dá, pěknej trapas.

16
LXL
Reagovat

NINA je typická představitelka všech, kteří něco jiného chtějí a jiného dělají a vzápětí si vyčítají a zaběhnutý koloběh nedokážou změnit, protože podle čínské medicíny je zde rozhašen vztah pěti prvků – ohně,země,dřeva,vody a kovu, které odpovídají za činnost párových orgánů a tak je i jin a jang v nerovnováze a z toho v neposlední řadě vyplývá i nižší sebehodnocení a malé sebevědomí, které maskuje, pro někoho nepochopitelným smíchem, za který se vlastně schovává.Je to její způsob sebeobrany, určitě si dovedete představit, co ji to muselo stát, tolik toho na sebe napráskat, když už se na to dala.Je to rozhodně lepší, než kdyby vše obrečela a byla věčná naříkalka, ale tímhle překonávala svůj strach a obavy.Mnohokrát jsem se s tím setkávala i u menších dětí, či kluků, kteří po nějakém průšvihu se vesele usmívali, domluvy druhých jim byly k smíchu a přesto, že to stranu trestajíchích ještě více míchlo a utvrzovalo v názoru, že trestají spravedlivě, potrestaný si nemohl pomoci, měl také binec ve svých 5 prvcích a dojížděl na to bez znalosti podstaty svých průserů.I paní doktorka jemně říkala – nesmějte se tomu, není to k smíchu, ale Nina se smála dále.
Já osobně jsem také přesvědčena, že vše je záležitostí psychiky, ale kvalitních psychoterapeutů zde je nedostatek a tak bych dala přednost zdravému selskému rozumu.Sama mám tu zkušenost, že mnoho psychologů pod tíhou stále řešených problémů pacientů nebo klientů jsou nakonec ve vlastním životě bezradní a selský rozum druhého vítají.Závěr jsem nepochopila-to paní doktorka najíždí na novou seznamku?Pokud bych to vůbec udělala, tak bych jí přivedla z předcházejících dílů nějakého hubnoucího muže přiměřeného věku, aby pokračovali společně a tím se motivovali, ale možná, že žádný takový už není.
Recept, který tak ukazovali, tak takové si dělám nejméně 4x do týdne, že míchám různé zeleniny,na zelenině jsem asi závislá, a různě dochucuji(hořčicí bez konzervantů,kečupem bez cukru,vývarem,bylinami a nesolím) vínem nikoliv,jsem abstinent.Maso si však krájím na nudličky, je to rychlé, chutné a vždy vakuuji na další den, takže úspora času.Teď jsem si dělala bílé zelí nakrájené na nudličky s jablkem na kostičky,mírně orestovala na lžici oleje,přidala zeleninový vývar,drcený kmín,trochu pepře a sladké červené papriky a 15 min podusila s jedním na kostičky nakrájeným bramborem.Zítra do toho přidám nějaké na nudličky udělané maso a bude zase jiný oběd.Jedla celá rodina a chutnalo jí, přesto, že diety nedrží – maso si do toho dali uzené.

17
karellena
Reagovat

co se týká měření dvojím metrem, mám trochu jiný názor…
povahy lidí v tomto pořadu jsou velmi různé a často hodně komplikované, což je jistě patrnější v reálu než v pár minutách pořadu… proto je třeba občas zvolit jiný přístup…
jsou lidé, na které můžete být tvrdší, protože to unesou a pomůže jim to tak v podstatě rychleji.
Nina by to asi neunesla, zvlášť ona, a tak je ten ‚nátlak‘ slabší, u takových lidí já osobně chválím mnohem menší pokroky…
Zvenku to tak může vypadat nefér, ale ono to tak funguje…

18
Pro karellena
Reagovat

Ach ta chudinka Nina, dyt jo.

19
JJ
Reagovat

Hezký díl, Nina smíchem evidentně maskovala nervozitu – bylo to docela příjemné, lepší koukat na ubulenou holku.
Konec s nápadníky byla trefa do černého – bylo to skvělé a vtipné, super nadsázka. Nikdo snad nevěřil tomu, že šlo o skutečné nápadníky…

20
Lenka
Reagovat

Pořad mě začíná rozčilovat, další z obézních, co tvrdí, že málo jí a dokonce hodně sportuje… hmmm, to má jako ten metrák ze vzduchu teda?

21
ajda
Reagovat

Pořad jsem ještě nestihla vidět, tak se těším, až si v klidu pustím video. Ale četla jsem jinde, příspěvek od Mira a tam psal, že na castingu jich v Praze bylo jen 31. A na ten druhý snad jen 17. To mě překvapilo, to opravdu není asi z čeho moc vybírat :o((

22
KAcababa
Reagovat

Lenko, ze vzduchu ne. Nějak k těm kilům člověk přijde, to je jasný. Ale lehce nabydeš, těžce pozbydeš. Přežírání a přežírání bylo na začátku. Teď dlouhý boj s pravidelným jídlem a hledáním vztahu k jídlu a sobě probíhá momentálně a ještě v budoucnosti bude. Též chodím dvakrát týdně na spinning, plavu, dvakrát tejdně tancuju ….. váha 116 kg. Ale bojuju a na spinu udržím tempo s poloviční slečnou:) A musela jsem překonat blok že na mě ve fitku budou koukat jak na zjevení (snažím se nemyslet na to co si myslí ti kolem).
Proč to píšu? Jen prosím alespoň o schovívavost při setkání s náma „tlusťochama“. Za ty kila si můžem povětšinou sami – někdo kouří, někdo cvičí, někdo si kouše nehty, někdo se užírá. Jsme normální, jen to „přestat žrát“ je pro někoho těžší než se zdá, i když by si to moc přál. A tím se nevymlouvám, neobhajuju…Prostě vím, že se to u mě rovná závislosti jako bych třeba chlastala. Ale i to se dá zmáknout když člověk chce.
Tož tak. Jen že myslím že jsem díky vlastní zkušenosti trošku viděla „za“ příběh co pustili do TV. A mile mě překvapilo, že tam nechali Nině prostor neukázat všechno, protože nevím jestli by ten zbytek (cože to a proč řešili mimo kameru) bylo pochopeno.
A držím palec.

23
Lenka
Reagovat

KAcababa, to není útok na lidi s nadváhou, sama s ní bojuji, mám 67 a potřebuji to stáhnout na 60, nejvyšší váhu jsem měla taky „moc pěknou“ 84 kg.
Jen mi nejde do hlavy…, prostě míň jím a cvičím, no a samozřejmě hubnu a v posledních dílech pořadu tvrdí opak, což mě dostává.

24
Kacababa
Reagovat

Leni, já to chápu. To bylo jen na obhajobu nás překrmených co se snaží hýbat:) Protože jsem se potkala s řadou lidí co na mě koukají jak můžu zvládat spin, ujet na kole bez problémů x km, zvládat přechody hor. A jak si teda můžu dovolit být tlustá, natož ve sauně jsou to někdy dost nepříjemné pohledy a poznámky.
Taky si myslím, že to Nina těžko dotáhla na její váhu dlouhodobým jídelníčkem co byl vidět. Je možný že se takhle stravuje v nějakém období, ale ty záběry ze začátku (fast food..) o něčem vypovídají…
Já jsem si vědoma původu všech kil (viz nahoře:(
Taky vím, že když zvládnu jídlo omezit a do toho nebýt lína, tak to jde dolů. U Niny asi krom dietního období co bylo vidět budou i „jiná kaloričtější období“ – ať už dřív nebo teď.
Je fakt že to takhle vyznívá dost divně. A když některý věci hodně zjednodušují tak o to víc.
A mimochodem, jestli sem chodí i hubeňouři:)…..zajímalo by mě co si takhle řeknete když potkáte 120kilovou kolegyni v posilce, na spinu, na bazéně. Protože by mi to moc pomohlo zbavit se mé paranoi, že na mě všichni koukají jako na línou, nechutnou, tak trošku odpornou masu sádla, která tam ani nemá co dělat.

25
ajda
Reagovat

:o)) Kacababo, ptáš se co říkáme na baculky v posilovně? Nebo v bazéně? Já chodím do takové „dámské“ posilovny, dobrý nápad majitelů, opravdu tam začaly chodit i ženy starší a silnější, nebo holky po mateřské, odhadem přes sto kilo mají. Když je čas a bavíme se, tak je povzbuzujeme, radíme a hlavně oceňujeme, že se přinutily chodit. O tom to je. Přinutit se a vydržet. Pak už to člověku ani nepřijde. Kamarádka se kterou chodím já má 90kg a pohoda :o)) Samozřejmě, občas tam nějaká fouňa je, a většinou hubená, tak si každá hledíme svého. My teda chodíme ráno, plavat na 6h – to teď nestíháme a cvičit před 8 h, často jsme tam samotné, ale odpoledne mívají narváno. Tak držím palce a neboj se začít!

26
Sekhmet
Reagovat

Kacababa: Co si říkám, když vidím silnou ženu v posilovně (bazéně, sauně)? Páni, ta je skvělá! Obdivuju výdrž, bojovnost a snahu něco změnit. Klobouk dolů.
Jen pokračujte, ten, kdo se směje, nestojí ani za pohled, protože to nemá v hlavě v pořádku.

27
Jitka
Reagovat

Já silné ženy taky obdivuju. Chodím plavat a hodně jezdím na kole a vždycky když vidím nějakou takovou „baculku“ sportovat, je mi to sympatické. Taky mně při tom napadne, kolik úsilí je muselo stát, aby ztratily zábrany a našly odvahu mezi ty „normální“ vylézt. Vždyť by klidně mohly sedět doma a naříkat nad svou váhu, v horším případě se cpát jídlem. Moc jim fandím.

28
LXL
Reagovat

Patřím nejen mezi ty tlusté, ale navíc i hodně nemocné.Když si vzpomenu, jaké diety jsem držela, tak se nyní divím, že jsem přežila,např. jsem dost dlouho jedla 6 vařených vajec denně + káva,voda.Taky jsem x měsíců konzumovala jen takové ty tyčinky z vody a mouky + nějaká ta polévka z pytlíku a podobně.Vydržela jsem i měsíc na vodě a čaji + 1 citron denně.Výsledky zoufalé.Byla jsem i silný kuřák a to jsem dokázala přestat jak se říká ze dne na den vlastním rozhodnutím a šlo to už 25 let nekouřím.Domnívám se, že u kouření i pití je takové rozhodnutí jednoznačné – už nechceš, tak to neděláš, ale co s jídlem?Každý jsme jiný a každému bere organismus něco, já třeba vím, že bych měla jíst ryby, ale donutím se k tomu jednou týdně, předtím to vůbec nešlo, jak se mi zvedal žaludek.
CHodím plavat, ale protože u nás bazén není, jezdím do jiného města a vždy si říkám, že mi může být každý ukradený a plavání si vychutnávám a zjišťuji, že nás při těle i dost velkém přibývá.Pravda je, že chodím kolem poledne, protože je tam málo lidí, ale to hlavně proto, že si opravdu zaplavu.Do posilovny bych asi chodila až po poradě s lékařem, protože si může i jeden ublížit, přesto, že si chtěl pomoci,znám to.Ale fajn jsou dlouhé procházky, na těch se nedá nic zkazit, pokud člověk může chodit.Vím,jak je to těžké a také všem přeji odvahu a optimismus.

29
blbinka
Reagovat

Taky kašlu na to , co si asi myslí ostatní , když jsem brázdila se 120 kg loni na in-linech městem. Je mi jedno jak se na mě dívají „hubeňourky “ na spinu , když mi při „rozjezdu“ lítají špekaté kejty div nesejmu kolegyni na kole vedle…. Možná proto mám po roce o 25 kg méně jen díky sportu – žádné omezení stravy ani diéta , jen jsem se prostě stala závislou na endorfinech, které moje tělo zaplavily po sportu.

30
ajda
Reagovat

LXL, posilovnu, tu klasickou, bych být tebou zamítla rovnou. Chůze je skvělá, máš doma balón? On se nezdá, ale umí pěkně pomoci. Stačí ze začátku jen sedět, vyrovnané záda a lehce poskakovat. A potom rotoped, nebo cyklotrenažer (modernější rotoped :o)) A šlapat s malou zátěží, ale minimálně 40 min. ze začátku a přidávat čas. 1,5 h u tv ti časem ani nepřijde. Vem si sluchátka a svižnou hudbu, je to pak veselejší. A je dobré, použít masážní gel, třeba skořicový-přírodní, žádné drahé extra krémy. A nohy i břicho stáhnout do potravinářské fólie. Tohle používám roky a vloni když hubli na Slovensku, nevím jak se to jmenovalo, líbilo se mi to, červení a modří, několik týdnů izolovaní na lodi a dřeli na hubnutí. A právě i je, tam před cvičením do fólie balili.

31
LadyXL
Reagovat

Fajn diskuze!Díky vám všem,které nám baculkám tady držíte palce.Moc dobře vím, o čem to psala KAcababa.Chodila jsem na pilates do fitka… Ty pohledy než jsem došla přes fitko do tělocvičny…, pak při cvičení to zjištění, že jsem jednak zřejmě nejstarší (je mi přes 40) a zdaleka nejtlustší… Byly tam dívčiny spíš anorektického zjevu, které by asi nezvládly aerobik. No vždy jsem se překonala a cvičívala dokonce přímo před cvičitelkou, abych jí byla na očích a dělala vše pokud možno správně. Moc mi ta holčina tehdy psychicky pomohla, protože ke mně po tak 4.cvičení přišla a řekla mi, že mi moc fandí, že na mne vidí, že se snažím, i když to vždy neudělám dobře… Bohužel jsem tak po 3/4 roce přestala chodit, protože mi přeci jen začalo vadit to okolí, jak na mne zírá (v šatnách hlavně) a taky to, že jsem na to byla stále sama, nikdo se mnou nechtěl chodit a ani v té tělocvičně jsem nenašla spřízněnou dušičku, kvůli které bych se přinutila příště zase přijít…,nebo která by mne k tomu „dokopala“.

32
Ifule
Reagovat

Kacababa: Já nepatřím mezi tlouštíky, mám normální postavu 60 kg na 168 cm – žádná podvýživa, s jídlem se nějak přehnaně neomezuju, ale samozřejmě zpevňovat povolené svaly by to chtělo – jenže donutit se k něčemu takovému prostě nedokážu.Takže máš můj obdiv,že takhle valíš na spinnigu atd. Já na tom byla jen jednou a málem jsem brečela, jak se mi to zdálo hrozné.Takže vidět Tě tam, jak makáš-budu se styděť,že já takovou vůli nemám!

33
Kacababa
Reagovat

Ifule, spin je právě fajn proto, že když už fakt nevydržím stejnou zátěž, tak si ji můžeš trošku stáhnout. nebo si trošku dřív sednout do sedla (mimochodem nebudeš sama:) A taky hodně záleží na tom na jakou hodinu jdeš. Já jsem vychytala fajn slečnu, která tě dokáže vyhecovat – však má taky vždycky plný sál. Párkrát jsem byla na lekcích, které vedli dost natrénovaní chlapíci, a to nestíhal skoro někdo…
Jinak chodím s kamarádkama – hebeňourama,který nemohli najít žádného jiného spolutrpitele:)
Taky chodím tancovat. A musím říct, že tam už jsem se přestala ohlížet na ty kolem, to byl nelepší trénink. Jsou tam všichni plus mínus 18ti letí, mladí, krásní a štíhlí:) Ale tím že chodíme v páru, tak se soustředím na párové napětí, protože to bývá někdy docela stres, když nám něco nejde…možná to holky některá znáte :D A po té hodině a půl v hodně svižném latino tempu jsem skoro jak po spinu….
Takže tanec doporučuju těm co se jim nechce do cvičení. A většinou jsou všude i v trošku menších městech i sólo taneční.

Reagovat

Ifule, nejsi náhodu z Prahy? Pokud ano, pak tě určitě rádi uvítáme mezi námi na hodině nedělního spinningu ve fitness Hanky Kynychové v Hodkovičkách. Uvidíš, že je to zábava :)

35
harmi
Reagovat

KACABABo mam pocit, ze se zname.
Myslim ze jsme se potkali v jednom kadernickym salonu v Praze. Prinesla jsem Vam (i manzelovi) obed a udelala par foto. Kdyz se nepletu, ozvete se mi prosim na mail, rada bych Vam ty fotky poslala. ;-)

36
Josef
Reagovat

Nevím, zda činím správně, ale nechci se vyjadřovat ke konkrétnímu dílu.Pořad mne zajímá už jen proto, že sám mám značnou nadváhu. Je pro mne dost nepochopitelné vidět, že někdo zhubne pouhým skákáním na balonu, či jízdou na kole (kolik metrů,protože o km nelze mluvit a jakým tempem?).Jsem bývalý sportovec a dost jsem se při tom nadřel. Bohužel jsem i diabetik. Dokázal jsem za 83 dní shodit 40kg! Ještě před diabetem.Měl jsem váhu 146kg a pak 106kg. Samozřejmě, že jí mám už zpátky. V době tohoto úbytku jsem nebral žádné podpůrné medikamenty, jen jsem cvičil a málo jedl (možná příliš málo). Moje stravování bylo takové:
1.předně jsem si řekl, že nikdy nesním vše co je na talíři.
2.první jídlo jsem jedl až po 12.hod
3.poslední jídlo do 17.00
4.pokud to šlo odděloval jsem potraviny tak, že byla li k jídlu polévka se zavářkou, jedl jsem buď zavářku nebo vodu se zeleninou a masem.
to samé např. u svíčkové s knedl. Buď omáčku s masem nebo bez masa s knedlíky.Max.2ks Absolutní vyloučení dráždivých koření a jen jemné solení.
5.Dopřával jsem si dost zeleniny (pokud možno syrové) a ovoce (ještě jsem neměl cukrovku)
6.Pil jsem vodu s citronem nebo se šumivými vitamíny, řídké. Ne mnoho(asi špatně leč nebyla chuť).
7.Jednou týdně jsem měl PŮST. To je -jen jsem pil šumivé vitamíny. Tedy, vlastně si uvědomuji, že to byl jediný medikament.
Denně jsem cvičil 1,5 až 2 hod! K tomu jsem si dával běh na místě. U běhu jsem začal velmi pomalu, nemám dobrá kolena, to je od 2 minut a konci až 2,5 hodiny. I s cvičením jsem začal velmi zvolna, ale každý den více. První cvičení trvalo cca 5 minut.
Vždy jsem ale prováděl protahovací cvičení spojené s „jógou“ (kdysi jsem ji zkoušel). Cvičení bylo podobné kulturistickým cvikům, upravené mým možnostem. To je tělo rozdělené do partií a na tyto partie postavené cviky. Např.:
1.břicho- různé cviky z kalanetiky a vlastní cviky(snaha o izolování cviku, pokud možno právě jen na břišní svaly),
2.hrudník:
a.ze předu -v lehu rozpažování s činkami , tlaky s činkami, kliky apd.
b.ze zadu – přitahování kladky v sedu z hora a z předu aj.
Cvičení „po zajetí“ bylo prováděno ve svižném tempu, s lehkými vahami a vždy minimálně 15opakování (u břicha min 30-100op) v 5až 7 seriích. Cvičení na břicho jsem vkládal do cvičení na ostatní partie místo přestávky na odpočinek. A ještě jsem to vylepšoval tím, že jsem cvičil v tzv. seqencích, to je – vždy po odcvičení jedné serie např. na záda jsem v přestávce cvičil břicho a pak následovalo cvičení na vzdálenou partii, třeba na nohy, pak břicho a třeba prsa, pak znova břicho a po nich paže a pak zase břicho atd. Po odvičení cviků zařazených v jedné seqvenci jsem se vrátil k prvnímu cviku na záda a pokračoval ve stejném postupu a to vše 5-7krát. U břicha to vycházelo na 1000op denně. Byl jsem pod pravidelnou kontrolou lékaře. Spíše mne brzdil, ale já se moc nedal.
Tedy za 83 dní jsem shodil 40kg, ubral v pase ze 135cm na 83cm tedy 52cm, paže mi zhubly, leč díky cvičení byly dobře tvarované, z prsou zmizely „ženské tvary“, a nohy fungovali mnohem lépe, protože nenesly takovou váhu. Snížil se mi i tep, kdy proti počátku 75 až 80tepů/min jsem po shození váhy měl ráno tep pod 55 tepů/min. Jako bonbónek jsem si dal schopnost udělat provaz a přesah při předklonu 20cm, před tím jsem měl nedosah cca 20cm. V józe jsem se dostal na stojku na hlavě, svíčku tahem bez opory paží a při pluhu jsem položil kolena 20cm za hlavou.
Zůstala mi však převislá kůže s částí tuku v oblasti břicha. Hlavně pod pasem.
Bohužel jsem si myslel, že jsem zvítězil (s pravdou nad lží a nenávistí), ale chyba lávky. Během jednoho roku jsem to měl zpátky, protože jsem přestal cvičit a i když se mi zdálo, že tolik nejím, opak byl asi pravdou. Toto se událo před 13 lety. Pak jsem ještě několikrát shodil (už ne tak drasticky), ale vždy jsem to znovu nabral. Moje nejvyšší váha byla 156kg. Někdy před 10lety se u mne projevila cukrovka, která se vždy vylepšila při cvičení a dietě. Dnes mám cukrovku na 12-15, píchám si až 5krát denně inzulín, beru léky na tlak, ředění krve a na diabetickou neuropatii (problém s dolními končetinami) a rok jsem bral xenikal-lék na hubnutí vylučováním lipázy-asi 30%. Je mi 59let a při výšce 186cm vážím 142kg. Mám vysoký tlak, horní, ten spodní je docela v normě. Nechutná mi alkohol (pivo jedno za měsíc, víno nerad, ale mléko rád). Ještě před 1,5 rokem jsem cvičil, dokonce jsem na lavici zvedl 160kg!, a v té době byla moje cukrovka celkem kontrolovaná, ale objevily se zase probléby kloubového charakteru. Provaz už dávno neudělám a jógu rovněž nedělám. Jezdil jsem dva roky denně 40min 30ti km rychl. na rotopedu, pak jsem nějak vypadl z tempa protože se přidaly problémy s koleny. V současné době se o vše pokouším znovu.
Proč jsem to tu ale vše napsal.Myslím si, že mám dost zkušeností s problémem nadváha a její redukce (nevím, zda jsou ty zkušenosti dobré). Moje zkušenost je taková: bohužel nikdy nelze přestat! Je to askeze na celý život. Jídlo je droga jako každá jiná. Na vyléčení závislosti, jaké koli, je jen jeden lék. Absolutní abstinence. Jídlo je taky závislost, jenže tady abstinovat nelze. Člověk spíše snese hladovění než částečné omezení. Jakmile si kuřák, po abstinenci, zapálí cigaretu, je v tom znovu. U jídla si kousnete do doré krmě a máte neskonalou chuť na další sousto. A jste v tom Znovu!! Člověk potřebuje ZÁŽITKY. A jídlo je zážitek. Je třeba jej nahradit nějakým jiným zážitkem. Říká se, že dobrý kohout netloustne, jenže ani slepice nechce tlustého kohouta a je to spirála.
Tukové buňky se neztrácí, jen zmenšují svůj objem. Jakmile přijde do těla trochu víc potravy, hned si ho tělo do těch buněk uloží nazpět. Proto jediným, dle mého názoru, skutečným zbavení se tukových zásob je jejich odejmutí tělu. Tedy chirurgicky. Ať po shazování nebo před shazováním pomocí liposupce (nevím zda to správně pojmenovávám). Samozřejmě, že i pak může tělo tlousnout, už ale ne tak snadno, jako když tam ty tukové buňky zůstanou.

37
tyvo..e
Reagovat

ehm…no co dodat. :-) :-) :-) já ůplně žasnu.

38
ajda
Reagovat

Bohužel liposukce ve vyšším věku je již problematická, kůži chybí elastičnost, je potom u takovéhoto drastického hubnutí přikročit ke chirurgickému odstranění nadbytečné kůže. Já bych spíš viděla velké možnosti v bandáži žaludku. Manželův kolega ji podstoupil, ze 160 kg je po dvou letech na cca 100 kg a ty si bez problémů udržuje. Je mu už přes padesát, jinak zhubnout neměl nikdy výdrž.

39
DANA
Reagovat

Bandáž žaludku mi nebyla doporučena kvůli vedl.efektům, raději pujdu na odstranění převislé kůže, to je nezvratné a na skladbu jídla se dá příjemně zvyknout. Při pohledu na vlašák se mi dělá eklhaft.

40
Josef
Reagovat

Znám taky pár lidí, kteří si nechali udělat bandáž žaludku. Některým (hodně žravým) se podařilo, po prvotním snížení váhy, tzv. žaludek přejíst. A protože ty „suché tukové buňky“ nebyly odstraněny, tak začas byli na stejné váze. Jiní vydrželi jíst ty malé (doslova vrabčí) porce, a když někdy zhřešili, tak jim velmi záhy nato bylo strašně zle. Jediný, kdo to po bandáži „zvládá“ je sestřička diabetoložky, ale i ta se zastavila na poměrně vysoké váze. Je stím ale spokojená , i když má asi tak 20kg nadváhu.

41
LXL
Reagovat

nemám tolik času a ani zdravotní výdrž sedět u počítače,tak se ke čtení dostávám jednou za čas.Moc se mi líbil váš komentář Josefe a jsem také přesvědčena o tom, že je to vše celoživotní.Já na rozdíl od vás nikdy sportovec nebyla, a tak si myslím, že když sportovec přestane se sportem a dlabe stejně,ale nesportuje, tak je to víceméně jasné, ale začít na stará kolena s nemocemi sportovat, tak to nevím k jaké katastrofě přirovnat.Jednou před mnoha lety jsem zkoušela s dcerou běhat. První běh nebyl ani tak dlouhý neb mne každý zastavoval a ptal se, kam tak chvátám a co se stalo.Tak jsem usoudila, že bude lepší běhat až se setmí a nejlépe na stadioně,ale byl tam ještě jeden blázen a trénoval hod diskem a šok byl oboustranný-on, že mne mohl zabít a já, že jsem mohla být tuhá.Tak jsme běželi polními cestami-dcera mi sdělila,že mám perfektní indiánský běh-10m běžím,100 se plížím a i touto metodou jsem se za jeden běh dopracovala k 3tydenní pracovní neschopnosti a tím mé běžecké ambice skončily.A to bych mohla pokračovat v dalších zoufalých aktivitách.Na balonu se snažím cvičit, na páteř je perfektní,ale rotoped po trombozách není fajn,posilovna na uvolněné klouby taky a co se bandáže žaludku týče, tak pro další nemoci na ni nemohu a ani bych nešla, protože mám kamarádky, které šly a všechny se dopracovaly k vytažení přepaženého žaludku a váhu mají ještě vyšší než před bandáží.Zkrátka chuť k jídlu s bandáží nemizí, a když si vzpomenu,jak se prozvracely každým dnem, tak to chce disciplínu a když je ta pravá stálá disciplína, tak asi zase pravděpodobně není nutná bandáž.Pravdou je, že ty mrchy buňky mají paměť, že by i slon záviděl.Jím na malém talířku nebo z kompotové misky zdravá jídla,co dál to nevím, tak se raduji z každého dne, kdy se probudím, vstanu a nic mne nebolí.zdar všem!

42
Josef
Reagovat

Pro LXL bych chtěl říci, že uvolněné klouby znám moc dobře. Obě ramena mám vyřazena z pojištění – habituelní luxace (je to správně?). Ale, mám značné(jeden čas jsem nemohl ani dojít na WC) problémy s páteří a jediné, co mi kdy pomohlo bylo posilování břišních a zádových svalů spojené s jogou. Oni ty posíléné svaly nedovolí tak snadno ploténkám vyskočit. Na uvolněné klouby dolních končetin není vhodný běh ani jiné poskoky. A ještě jedno. Nikdy se vám nesmí stát, že začnete cvičit a máte z toho prac. neschopnost!!! Musí se začít velmi pozvolna, skoro jako že nic neděláte, a to i přes to, že fyzicky pracujete. Čáslavská po olympiádě v Tokiu byla pozvaná japonským gymnastickým ol. vítězem Jukiem Endem na jejich trénink. Po rozcvičce se nemohla ani hnout. Stačí jiný úhel zátěže a je to Nový problém. Nesmíte druhý, a hlavně třetí den cítit, že jste něco dělali. Tedy velmi zvolna a přidávat, aby se nedostavovala svalová horečka. Když už je tělo na tento druh zátěže připravené, může se intenzita zvýšit. Měřit si přitom tep (okolo 140 stačí). A pamatovat si, že pot není rozpuštěný tuk!!!

43
Leny
Reagovat

Nechápu, proč by podle něktých komentářů zde měla polykat nějaké prášky. Prášky určitě nezaberou víc, než více pohybu a dietně se stravovat. A proč by nezhubla za 2 měsíce? To může napsat jenom ignorant.

44
Josef
Reagovat

Prášky – je moc obecné. Navíc každé tělo je nastavené jinak. Kdyby tomu tak nebylo, dožívali bychom se přibližně stejného věku a naše váha by byla podobná. Pohyb je dobrá věc-psal jsem to dříve, ale ne každý si ho může dovolit naplno a nějaké šolichání nemá cenu. Lidskému tělu stačí málo k přežití a naučí se pracovat velmi spořivě. Někdo se shazováním má velké problémy. V současné době i já. Mám předsevzetí do NR, tak uvidím. Prášky beru, ale mám cukrovku a tak musím, i inzulín. Momentálně mám cukr okolo 16 i více a to si píchám 4×30 i více. 18.1.2009 mne čeká operace kolena a po rehabilitaci boj proti tloušce. Nyní mám cca 145kg. Oznámím, jak to dopadlo.

45
Lenka
Reagovat

Ahoj, chtěla jsem se kouknout na tenhle díl,ale nejde mi stahnout. Nemohli by jste tenhle díl tam hodit ještě jednou, prosím? Stáhne se mi vždy tak 14% a pak to nejde, přitom mám na ulozto.cz ucet s kreditem. Neporadil by jste někdo? Díky mockrát:)

Přidat komentář