Jak se staví sen: 10 (5.5) Koupelna s podzimním nádechem (rekapitulace)

Léta zavedený pořad TV Prima Jak se staví sen, pokračoval dalším dílem 13 série. V díle s číslem 10 (máme trochu zpoždění) se Dekotým potýkal s tím, jak proměnit koupelnu ve starším domku v Berouně. Pod vedením designérů Lacové + Ranný se to samozřejmě zase zdařilo a my se tu mrknem na to jak. Anketa

[singlepic id=6325]Miroslav a Lenka Kalousovi se nedávno rozhodli, že bydlení na sídlišti už je nebaví. Mají už roční holčičku a pro plánované další robátko by to tam bylo malé a taky sousedi je prý dost rušili. Rozhodli se proto prodat všechny byty, koupit dům a sestěhovat se dohromady i s Lenčinou maminkou. Jak se rozhodli, tak udělali, vyhlédli si starší domek v oblíbené lokalitě na kopečku – přesněji Na výšině, a pořídíli si jej tak je v našich krajích v posledních letech obvyklé – na třicetiletou hypotéku. Překvapuje, že zní informace, že Kalousovým peníze stačily akorát na koupi domu?

Dům zvenčí sice vypadá celkem solidně, ale uvnitř je prý všechno v havarijním stavu a nejvíc prý koupelna. No a protože mladá maminka je chytrá holka, tak se do jsss přihlásila.

Koupelna mnohé roky nalétané, problémy nám ani designeři Lacová a Ranný nemusí podrobně vysvětlit, leč přesto náležitě vysvětlili. Co by chtěli Kalousovi od nového? Tatík(32) hlavně větší vanu, stávajících 160 cm je mu málo, mami(25) chce dvojumývadlo, zrušit karmu, novou dlažbu i obklady, chtěli by tam wc mísu – závěsnou, zelenou a podzimní barvy, nezapomenout prý ani na nezbytné úložné prostory.

Zadání je tedy známo a na řadě je designový návrh.[singlepic id=6327]O řešení prostorové dispozice mají jasno, technickou stránku věci vyřeší překopáním a výměnou starých rozvodů, největší problém dělá najít shodu v barvě spárovací hmoty. Architekt Ranný trvá na šedé. Za prvé prý stejně každá zešedne a taky to tak má doma. Architektka Lacová bojuje jako lvice za šedo béžovu. Pracující jsou nejistí, ale prý se dozví, respektive uvidí.

Po prohlídce plánků vidíme chvilku bourání. Odskočíme pro dlažbu a obklady a zase chvilku pozorujem činnost stavební a instalatérskou.[singlepic id=6328]
Následuje výlet za VIP inspirací. I pan architekt Ranný právě zařizuje svůj nový byt a tak pozorujem holé stěny, prázdné podhledové niky na osvětlení, opravená stará futra, průmyslovou mozaiku.[singlepic id=6329]Na pořadu je tu ale hlavně koupelna, která je přesně jak už majitel a autor řekl, vyvedena z téže obkladačkové Rako série. Vana ovšem Riho Dippio.

V Berouně už na obklady taky došlo a protože práce s velkým formátem jde rychle, už se vzápětí montuje i umyvadlo a nábytek vyrobený přesně míru. [singlepic id=6330]Práce u Kalousů pokračují a divák je zasypáván radami odborníků: V koupelně je třeba intenzivní světlo hlavní, vedlejší, netřeba se bát vanových zástěn z kaleného skla, baterie volte podomítkové a dobře si naplánujte spárořez.

Po trošce načančání doplňky, jsme seznámeni s náklady. Bouralo a stavělo se mnoho – 163.690,-, Obklady Rako pořídili levno 27.155,-, i cena za sanitu a vybavení 47.355,- je vlastně nízká, s osvětlením a doplňky je trochu horší 46.093, jablka zřejmě podražila, ale do limitu se to vešlo – 284.293,-.

Nová koupelna je? – Krásná přece. Takto nám to vylíčili: Použili moderní, ale zároveň nadčasové obkladové keramiky v barvě, dezénu i formátech tak, že místnost působí jednotnějším dojmem. Vanu, dvojumyvadlo i WC mísu vybrali z nadčasových jednoduchých kompaktních tvarů Nezapomněli na kvalitní a dobře nadimenzované osvětlení, které dává vyniknout estetické kvalitě použitých barev a materiálů. Kratší stěny a vana jsou obloženy šedobéžově, delší stěny béžově, čímž se nám kratší strana koupelny opticky prý rozšiřuje a působí příjemnějším dojmem. Doplňky zvolili v zelené až skoro v khaki a vše završuje na míru vyrobená atypická skříňka v pěkném dřevodekoru, který koupelnu též příjemně zútulňuje. [singlepic id=6331]Více obrázků v externí galerii

Rodina byla samozřejmě nadšená a radostně si nad výsledkem pobrečela. Pán je spokojený s vanou a paní si oddychla, že to o koupelně ze slámy byl jenom sen.

Jak zhodnotí proměnu koupelny „panáček“?

jablka ve vaně, svíčky, skleničky – aneb nejnudnější připomínka reklamy na Berentzen všech dob

Ze stavebně instalační části proměny jsme toho viděli pramálo a tak ani není co komentovat. Snad jim to tedy funguje – topí, teče i splachuje a snad se jim to za týden neodloupe. Dnes se mohu tedy věnovat čistě jen designové stránce věci.

Vymýšlení koupelny není nijak lehké, protože většinou nás tlačí malý rozměr a spousta požadavků zároveň. V koupelně je nejprve třeba přemýšlet o tom, co od ní chceme, jaký komfort využijeme a kolik luxusu si můžeme dovolit. Koupelna je bytový prostor, kde je třikrát důležité přemýšlet, protože většina zařízení je pevně zabudovaná a jakákoliv změna je pracná a drahá.

Místnost o rozměru 1,8 x 3m na nějaký velký rozlet není, ale na české poměry je to rozměr standardní, panelákové koupelny jsou ještě o půl metru kratší. Rozměry jsou natolik příznivé, že umožňují několik variant umístění zařízení. Designeři zvolili řešení nejtradičnější, což jim umožnilo splnit všechny požadavky, aniž by museli nějak moc myslet.

Ovšem vzhledem k celkem pochopitelnému požadavku na osazení wc, by větší přemýšlení bylo záhodno, možná by se přišlo na to, zda je dvojumyvadlo jenom rozmar či je skutečně potřebné. Mé zkušenosti vedou spíš k myšlence použít umyvadlo širší a místo druhého využít pro odkladní plochu. U nás doma nikdy nebyl problém se v koupelně postupně vystřídat, a nakonec na čistění zubů s někým bok po boku ani nevidím nic, o co bych stála. Pochopení mám ale pro situaci, kdy si jeden drhne chrup, myje ospalky a druhý už je ve fázi zkrášlování, kamufluje ksicht malovaným obličejem, upravuje vlasy, holí se.

Nejsem sice natolik volnomyšlenkářská, že bych měla potěšení z vyměšovat za přítomnosti nějakého diváka, ale jak už jsem psala, wc v koupelně považuji za celkem šikovné. Nicméně povedlo-li by se dosáhnout alespoň náznaku separé, nezlobila bych se.

Vana v koupelně je pro mnoho lidí to hlavní a zásadní. Já jsem tedy člověk sprchový, ale mám za partnera nadšeného máchala, takže chápu i lidi vanové. Jsou situace kdy i já se ráda ponořím, ale mám smůlu, že mi to baví vždy sotva jen pár minut, zatímco pod sprchou si dokážu užívat blaženosti i půl hodiny. Mám kliku, že na nutnost kompromisu mezi vanou a sprchou u nás zatím nikdy nedošlo, protože při sprchování ve vaně mám k blaženosti vždycky hodně daleko. Nemám dost místa ani pohodlí (ve sprše mám sedátko) a ještě musím hlídat kam až dostříkám, protože běžné vanové zástěny jsou nižší než sprchové a bývá problém i v jejich malé šířce. Sprcha je však v našem rodinném biorytmu nutně potřebná, protože na maceraci ve vaně není vždycky čas a také pod sprchou provozujeme úkony, které se nám v polosedu zdají poněkud nepohodlné – myjeme si tak například hlavy a předpokládám, že v tom nejsme jediní.

S překvapením se tedy rozhlížím po RannoLacé koupelně a trochu nechápavě civím. První co mi napadlo, je směrové otočení vany – při máčení bych raději okem vyhlížela v okně hvězdičku, než civěla do zdi se sprchou.[singlepic id=6332]Vyřešení sprchy by mě znechutilo hned z několika důvodů. Je tedy pěkné, že ovládání podomýtkové baterie je uživatelsky příjemné a že baterie je z polohy ležmo na dosah (natažené ruky), ovšem dosáhnout na sprchu možno jen při dosti značném pohybu a myslím, že i mladší člověk by malým madlem nepohrdl. Vanová zástěna je dost úzká a nízká. Můj průměrně mužsky rozložitý a vysoký muž (185 cm) by samozřejmě mohutně cákal nejen okolo, protože skutečná šířka skleněné zástěny je pouhých 69 cm, ale i přes, neboť je o pár cm vyšší. Taky by byl asi samá modřina, bo k bezproblémovému pohybu mu při téhle instalaci vany chybí 3cm. No a pak by tekly nervy mi, neboť obklad z důvodů mě nepochopitelných je také jen pro málo vzrůstné trpaslíky.[singlepic id=6333]Možná sice u Kalousů použili nějaký speciální nátěr zdí, ale u nás doma je značně poznamenán i nátěr údajně voděodolný. I zdejší koupelnu má totiž na svědomí od pána boha myslitel, no na jeho obranu možno použíti, že to byl pouhý instalatér a obkladač a nikoliv bytový designer architekt. Proč architekty nenapadlo sprchu umístit na delší stranu vany a využít jiné zástěny opravdu nevím, inspirace možno googlem najít velmi snadno. (1, 2, 3)

Záchůdek utopený mezi vanu a umyvadlo je vlastně velmi šikovný, neboť je možné jej využívat k různým účelům. Poslouží stejně dobře nejen na vyměšování, ale i na odkládání – třeba oblečení, s kterým jinak vlastně není kam. Rodičové na něm rádi posedí při dohledu na koupání malé dcery a poté je příhodný i k tomu na něj dcerku vytaženou z vany postavit, utřít a obléknout, protože je přece jen šikovnější robátko utírat na prkýnku wc než se k němu sklánět až u země. (v umakartu paneláku se k tomu nejčastěji využívala pračka) Já bych v tomto případě ale využila možnosti a k vyjmenovaným funkcím přidala ještě jednu moderní výdobytku – přidala bych bidetovou spršku.

Pak tu máme ono slavné a rodinou vyžádané dvojumyvadlo, o jehož využitelnosti dost pochybuji, no ale nechť – chtěli – mají. V téhle souvislosti mě však rozesmálo umístění zásuvek.[singlepic id=6334]Živě vidím jak se pan domácí holí a paní domácí si vedle rovná loknu žehličkou, protože to znamená, že jeden má šňůru za- anebo pod krkem. Ale zas to pěkně lícuje se spárořezem. Když k tomu ještě připočtu zazdění poloviny původní niky a nešikovně řešenou spodní skříňku, přičemž u umyvadla je velmi málo plochy na odlodkládání, tak už mám mínusů skoro až nad hlavu. A to je třeba ještě připočítat, že v té koupelně chybí věšák na šaty, že věšák na ručník udělá brzo na dveřích otřískanou stopu, [singlepic id=6335]že přístup do vany bez otočení zástěny je pro akrobaty, že zástěna při jakémkoliv směru otočení o něco narazí, že drátěná polička u vany je pro koupajícího daleko a pro sprchujícího nízko, že koupelnová předložka je u umyvadla místo před vanou.

Osmdesátkový samodomofuško socijálismus vystřídal nudně jalový standard, devadesátkový- developerský. Jestli má někdo pocit, že to má být designově hodnotná výhra –nechť. Pro mě je to spíš designérská ostuda, i když tam není ani jedna umělecky zpracovaná listela. Takové koupelny tvoří během hodiny provinční koupelnová studia a tam přitom kouzlí jen Madly původně sedící v účtárně (za expresivní příměru Magdalenám omluva).

Možná jsem zaujatá, možná jsem divná, ale z duše nesnáším, když je mi u bezvýrazu a beznápadu vnucováno, že mám vidět nadčasovou eleganci. Ne, o eleganci tu opravdu nejde, to je jen využití zde obecně rozšířeného pominutí, že béžová = elegance. Béžové tóny mohou být elegantní, krásné i přímo božské, ale ve valné většině případů jsou jen výrazem bezradnosti a strachu. A přesně tak působí i tady. Proč namáhat mozek zda by se v požadovaných podzimních barvách nenašlo modernější a šmrncovnější řešení. Nemohu si pomoc, v Berounské koupelně vidím jen eleganci a nadčasovost maskáčů s bagančaty a i když si v nich rodina asi dost libuje, tak koupelna z designérského pera měla vypadat jinak. Dávám 4, koupelna mi připomíná levný hotýlek a nedomyšlenostmi by mi přidala vrásky i šediny.

Zdroj obrázků: PR FTV Prima spol. s r.o. snímky videa

Tak a moji milí a vážení, tímhle článkem končí éra mých rekapů a recenzí. Na začátku v lednu jsem sice psala, že přežiju všecko a vydržím až do konce, ale člověk míní a příroda mění. Můj organismus už pár týdnů hlásí, že do mínusu míří i mé baterie záložní, a protože takovým stavem jsem si už jednou prošla, tak házím ručník v ring. Pokud se nepřihlásí nějaký střídající dobrovolník – náhradník, tak zbývající díly budou řešeny podobně jak kdysi na začátku roku 2011, kdy tu s jsss začal SUNíčko.