Ano, šéfe V (29.10.) restaurace Georgia, Slunečná (rekap)

[singlepic id=5545 w=420]

Díl ze Slunečné u České Lípy si pustilo v pondělí večer 880 tisíc diváků (28,84 % share)

Vrátil se z Ameriky, otevřel si hospodu na silnici do Lípy – ale nechodili mu tam lidi. Tak to začal víc a víc šidit a začal víc a víc vyhořívat a lidi kupodivu chodit nezačali.  Až přišel kamarád a přihlásil hospodu do Ano, šéfe! Hospoda se dostala do nejužšího výběru a tak se Zdeněk Pohlreich jednoho krásného až malebného jarního dne vypravil do Slunečné, kde se nachází Restaurant Georgia a jeho svérázný majitel Rosťa Bachman.

Dnešní rekap bude trochu jiný. Vlastně úplně jiný. Taky delší, abych si odčinil to zpoždění z minula. Více se zaměřím na to, co v pořadu nezaznělo a zaznít mělo, dokonce se dopustím i malého srovnání pořadu s jeho zahraniční předlohou, postesknu si nad nekonečnou idiocií českých restauratérů i nad tristní situací v televizních štábech.  No a jestli zbyde trocha času, možná se dostanu i k tomu, co se dělo v pondělním Ano, šéfe! a jak to nakonec dopadlo. 8^)

Noční můra v Kitchen Street

Pořad Ano, šéfe! samozřejmě není žádný český vynález. Jde o formát Kitchen Nightmares slavného Gordona Ramsay.  To je britský kuchař oceněný třinácti Michelinskými hvězdami a také je to člověk, který už je v televizi více než v kuchyni. I on obráží v Británii a v USA skomírající restaurace a pomáhá jim znovu nastartovat byznys.

V uplynulých dnech jsem dohnal rest a zhlédl celou čtvrtou a pátou řadu amerických Kitchen Nightmares (s českými titulky je najdete na gordon.ura.cz) a nedá mi to, abych americký a český pořad nesrovnal. Samozřejmě je jasné, že český štáb nebude mít k dispozici tak velkorysý rozpočet jako americký. V každém americkém dílu je restaurace štábem přes noc přebudována, jsou vyměněny podlahy, stropy, instalována nová umělecká díla, předělán bar, vyměněn nábytek, změněno logo restaurace a další věci.

Chceš proměnu? Zaplať si ji!

U Ano, šéfe!  jsme se takové proměny dočkali jen tehdy, když si to majitel podniku sám zacvakal. Pouze v první řadě občas restaurace dostala dárek – chlaďák, nový sporák nebo alespoň billboard s reklamou. Nyní už na to restaurace mohou zapomenout. A přitom třeba právě v aktuálním dílu byla příležitost – Zdeněk si do hospůdky přinesl kufřík s noži. Ještě novými, nevybalenými z igelitu. Důležitě je ukazoval na kameru, takže jsem logicky očekával trochu product placementu, aby pak nakonec nože věnoval majiteli hospody.

[singlepic id=5565 w=420]

Ohó, nic takového se nestalo, Zdenda si na konci pořadu sbalil kromě pěti švestek i kudly a tradá pryč. Škoda, nevyužitá šance. Hostinský mohl dostat alespoň malý dárek, třeba alespoň jeden nůž z takové sady.

Celkově je to nevyužitá šance pro řadu firem, které u nás prodávají gastrovybavení. V tomto pořadu by se mohly pěkně zviditelnit. Dnes se product placement nesmyslně cpe do seriálů, místo toho, aby se uplatnil tam, kde bude mnohem přirozenější.

Čeští diváci si občas stěžují, že Zdeněk se méně věnuje vaření a více pomáhá jako psycholog – zachraňuje manželství, vytahuje hospodské z depresí, léči syndromy vyhoření a podobně. Nu, vězte, že Ramsay je v tomto naprosto stejný, možná ještě horší, protože Američané jsou zvyklí hodně přehrávat, takže v Kitchen Nightmares lomí staré černošky rukama, padají na kolena a děkují Bohu za to, že jim seslal Gordona Ramsaye, který znovu stmelil jejich roky rozhádanou rodinu. A když má Gordon zajít do zanedbané restaurace, tak mu štáb vybere takovou, kde se pozvrací. Ne kde se málem pozvrací. Kde se opravdu na férovku pozvrací. Díl 4/14, jestli vás to zajímá. 8^)

US a CZ – propastný rozdíl

Pro mě se ale česká a americká verze liší ve dvou věcech a ani za jednu nemůže rozpočet – jen ochota lidí odvádět kvalitní práci. Jednou z těch věcí je střih, druhou dramaturgie (čímž nemyslím jen čistě práci dramaturga).  Jako diváci to vnímáte taky, čtu to často ve vašich reakcích, že jste doufali, že se pořad zaměří na něco jiného, nebo že když se něco rozehrálo, mělo se k tomu ještě vrátit, občas dokonce bylo těžké rozlišit, co se děje v jaký den a zda se ještě díváme na první návštěvu nebo už na kontrolní. Což je v poslední řadě ještě okořeněno tím, že štáb dorazí do restaurace, něco tam natočí a pak třeba na týden zmizí natáčet někam jinam a poté se zase vrací – to jsme mohli zaznamenat i v tomto dílu, když Bachman říká větu  ve smyslu „za tu dobu, co jste tu nebyli, se nic nezměnilo“ .

Český střih je obecně hrozně rozvleklý a pomalý. S obdivem koukám na práci amerických střihačů v Kitchen Nightmares (a ještě víc pak v MasterChef US), jak dokážou perfektně provázat obraz s mluveným komentářem nebo dialogy, jak se nebojí dělat vteřinové prostřihy na něco, o čem se právě mluví, jak neustále udržují diváka informovaného a nedovolí mu, aby se „ztratil“. Bohužel, v mnoha televizních štábech se neskutečně šetří a často vidím, jak produkční studia najímají různé profese stylem „pojďte k nám zadarmo pracovat, ať získáte praxi“ – výsledkem je tým složený ze špatně placených otrávených profíků a bandy studentů s nadšením, ale s nulovou praxí.  Takových týmů nemůže vzejít dobře odvedená moderní práce.  Zkuste si někdy pustit jeden díl amerického MasterChefa a sledujte každou změnu obrazu, sledujte, co se právě ozývá, sledujte, jak si kamera pohrává se zrychlováním ilustračních záběrů (nájezdy na logo a podobně) a jak je vše čisté a pro diváka absolutně přehledné.

[singlepic id=5566 w=420]

Ano, šéfe! podle Scalexe

Jednotlivým epizodám Ano, šéfe! zoufale schází řád. Někdo patrně došel k závěru, že kdyby byly všechny epizody podle stejné osnovy, byla by to nuda. Já si to nemyslím. Podle mě by v každé epizodě bez diskuze mělo být vše toto (klidně na úkor vtípků a Zdeňkova pitvoření):

• Rychlá prohlídka hospody včetně okolí (abychom měli představu o tom, zda jde o samotu nebo o hospodu na návsi)
• Zjištění stavu hospody (míst, kam se dostane běžný návštěvník – jídelna, záchody, terasa), zhodnocení interiéru a také příjemnosti a profesionality servisu.
• Rozmluva Zdeňka s majitelem na téma „co přesně máte (nebo si myslíte, že máte) za problém; jak je na tom hospoda ekonomicky; co potřebujete vyřešit.“  Je jedno, jaká je realita – v tuto chvíli chceme vidět, co si myslí majitel, byť to možná bude v rozporu s tím, co později zjistí Zdeněk.
• Zdeňkova ochutnávka – průřez jídelníčkem
• Zjištění stavu kuchyně, skladových prostor, zacházení se surovinami, používané suroviny
• Zjištění dovedností kuchaře a jeho pomocníků (uvaření jídla pod Zdeňkovým dohledem)
• Zátěžový test (narvaná hospoda, nároční hosté) – vždy by měl končit tím, že se Zdeněk sejde s kompletním osazenstvem hospody a vyjmenuje všechny chyby, které se během večera staly.
• Vyhodnocení dosavadního průběhu, návrh na lepší pracovní postupy, výuka nových receptů
• Ujasnění si nového menu, rady týkající se propagace, případně návrh odborníka (nový styl restaurace, logo, návrhy na vizuální změny)
• Návrat po nějaké době (v pořadu by mělo jasně zaznít, kolik dní/týdnů/měsíců uplynulo), tajný test (figuranti objednávají jídlo podle Zdeňkových pokynů, on si pak přijde vše zkontrolovat).
• Kontrolní návštěva by se také měla zaměřit na to, v čem byla hospoda nejslabší. Pokud to bylo jídlem, prozkoumat jídlo. Pokud hygienou, prolézt každou škvírku. Pokud chováním personálu či majitele, otestovat znovu personál v náročnější situaci. Pokud propagací, omrknout, zda se hospoda v tomto směru posunula.
• Vyhodnocení testu, zhodnocení proměny jako celku, Zdeněk by měl udělení hvězdiček před diváky obhájit, jasně říci, za co to mají. Hvězdičky by měly být uděleny spravedlivě, tj. stejný počet za stejnou odvedenou práci. V poslední době dostává hvězdičky kdekdo, samolepka jakoby ztratila svoji váhu a když už se o ní i sám Zdeněk v pořadu vyjadřuje s despektem (že je to jen cár papíru), tak je to dost tristní. Jednou byl tento způsob hodnocení zaveden a štáb by si za tím měl stát a tuhle věc nesrážet.
• Závěrem (třeba už do titulků) by mělo zaznít pár vět o tom, jak se restauraci daří třeba po 4-6 měsících od natáčení (netřeba obraz, stačí mluvený komentář, který řekne, zda si hospoda drží nastavenou linii, zda se nevrátila do starých kolejí nebo zda dokonce nezkrachovala).

Tohle všechno, kdyby se splnilo, by znamenalo větší přehlednost pořadu, větší objektivnost a myslím, že by to stále bylo divácky atraktivní. Tvůrci pořadu se často zaklínají tím, že jde o show a ne o absolutně věrné zachycení reality, ale pak si myslím, že se jejich názor zcela míjí s očekáváním diváků. A já jsem ještě ze staré školy a věřím, že by názor diváků neměl být zcela opomíjen.

Jsou hostinští banda idiotů?

Tak, nad štábem a pořadem jsem si ulevil (i když k jedné věci se ještě vrátím), teď se jdu pustit do hostinských. Už jsem to jednou napsal a stojím si za tím. Každý hostinský, který si pozve Pohlreicha a pak mu předkládá jídlo z mražené zeleniny a kompotovaných broskví se slovy „já myslím, že vařím dobře, že mu to bude chutnat“ by měl odevzdat zdravotní průkaz a občanku a jít si vyzvednout potvrzení o nesvéprávnosti.

Jsem jen prostý pisálek a ex-ajťák, ale kdybych měl hospodu s nějakým problémem, tak sám dobrovolně nakoukám všechny epizody Ano, šéfe! a sakra dobře se ujistím, že nedělám žádnou z chyb, kterých se dopustili jiní hospodští.  Natož kdybych k sobě Zdeňka pozval. Hanba by mě musela fackovat, kdyby mě zas a znovu plísnil za něco, co už v televizi Xkrát vysvětloval.

[singlepic id=5572 w=420]

Grandrestaurant pana Septima Bachmana

A teď už  konečně k té pondělní epizodě. Hospoda jako taková na mě působila docela sympaticky. Docela vkusně zařízená, nepřeplácaný interiér, připadala mi světlá, vzdušná, zkrátka ve vzhledu bych problém nehledal. Možná bych ho, na rozdíl od Zdeňka, nehledal ani v názvu. Ano, kdesi v zapadlé vesnici může znít název „restaurant“ příliš honosně, ale jednak Slunečná není zas tak zapadlá (do České Lípy je to pár kilometrů, čili zapadlé to přijde jen tomu, kdo za zapadlou považuje samotnou Lípu), jednak si myslím, že lidé tohle pojmenování zas tak moc neřeší a tohle by nejspíš nebyla věc, která by nějak masivně odrazovala hosty.

Ovšem pozor – zdá se, že během Zdeňkovy návštěvy k nějakému přejmenování (či pokusu o přejmenování) došlo. Svědčí o tom tyto fotografie.

[singlepic id=5568 w=420]

[singlepic id=5569 w=420]

K tomu ovšem v pořadu nepadlo ani slovo. Pouze pozorné oko divákovo (a přiznám, že moje takové nebylo, byl jsem na to později upozorněn) mohlo těsně před prvním odjezdem Zdeňka vidět, že na budově visí jen nápis Georgia. Na ofiko webu Restaurantu Georgia stále visí název Restaurant-Pension (a také hláška o tom, že po návštěvě Zdeňka Pohlreicha chystají na webu zveřejnit nové menu – návštěva proběhla na jaře, máme tu skoro listopad). Škoda, když se Zdeněk tak čertil nad názvem „restaurant“, tak tuhle část vystříhávat nemuseli a mohli alespoň bleskově ukázat sundávání písmenek z budovy.

Samotný hostinský byl taková hromádka neštěstí v rádobydrsňáckém obalu. Možná kdyby vyměnil šátek za čepičku a la hostinský Palivec, působilo by to lépe. Vyhořelý neaktivní člověk, dost unavený, který o sobě mluví, jaký že je v kuchyni srdcař a jak má to řemeslo rád a pak ho kamera ve stresové situaci načapá, jak sprostě nadává spolupracovnici a označuje ji za k*ndu.

[singlepic id=5567 w=420]

Zdeněk jej přesvědčí, že v této lokalitě nemá smysl dělat obědy a měl by otvírat až později, dále by si měl dopřát jeden volný den v týdnu, pak samozřejmě zeštíhlit menu a udělat z restaurantu poctivou sousedskou hospůdku a také trochu zapracovat na propagaci (nápis „snídaně, obědy, večeře“ u silnice nikoho nenaláká).

Jak přilákat hosty?

Rostislav si dá říci a až na tu propagaci zvládne všechno – dokonce i přestane používat mražené polotovary, když pro ně není opodstatnění. Web ale svědčí o tom, že tu stále jsou obrovské rezervy a co se týká nápisů na tabuli u silnice, tam taky nejde o žádnou erupci kreativity. Pokud má hospoda nějaké opravdu bombácké jídlo které v okruhu 100 km nikdo jiný nemá, pak na něj může lákat. Pokud to tak není, je potřeba být trochu vtipný. Napsat si tam třeba „Pojďte se podívat, jak nás Pohlreich vyškolil!“ nebo něco podobného. Jak řekl Zdeněk – na té ceduli musí být něco, co projíždějícího donutí zastavit a jít to vyzkoušet. Ale to by chtělo člověka s velkým smyslem pro humor a to Rostislav není (i když si to o sobě myslí). To, že se někdo jde veřejně ztrapnit strašlivým karaoke, není známkou smyslu pro humor. (doteď se snažím dostat z hlavy můj oblíbený song od Louise Armstronga, zpívaný Rosťou Bachmanem a jeho svéráznou angličtinou, která nevypadá, že by byla poznamenána deseti roky pobytu v USA).

Aby bylo jasno, já panu Bachmanovi nepřeju nic zlého, naopak, byl bych rád, kdyby mu podnik vzkvétal a rodina jakbysmet. Ale on je tím typem člověka, který bude v podniku vždy znamenat ten hlavní a zásadní problém. Pokud se opravdu povedlo otevřít mu oči, pak zaplaťpámbů… nebo zaplaťzdeněk. Jenže vzhledem k tomu, že si stěžoval na chabou návštěvnost a přitom dalšího půl roku nesáhl na web (ačkoli mohl tušit, že po odvysílání pořadu bude ten web vyhledáván) mám pocit, že to asi s tou změnou tak slavné není. Takhle se hosté do podniku nenaženou.

[singlepic id=5570 w=420]

Dovolil bych si připomenout někdejší epizodu se šumavskou hospůdkou u Štěpána (restaurace s vlastním chovem krav), která je oproti Georgii podstatně zapadlejší a na odlehlém místě, ale kuchař tam prostě vaří tak famózně, že od odvysílání pořadu mají neustále hospodu zarezervovanou 2-3 týdny dopředu. Takže v odlehlosti restaurace chyba není – když kuchyň nabízí výjimečnou kvalitu, hosté se dostaví vždycky.

Devalvace hvězdiček

Závěrečné Zdeňkovo testování a hodnocení pro mě bylo zklamáním. Hodnotit podle tataráku? Toho tataráku, o kterém Pohlreich vždy prohlašuje, že umlít maso umí každej levák? Ani ta další jídla nevypadala dvakrát přesvědčivě. Takové to „neurazí, nenadchne.“  Ne že  bych se do té hospody bál jít na jídlo. Ale pořad ve mně nevzbudil žádnou chuť zajít se tam podívat, až se budu vyskytovat někde poblíž.

Velkou slabinou v této epizodě bylo chování hostinského. V zátěžovém testu se to jasně ukázalo, takže udělení hvězdičky bych rozhodně podmínil dalším zátěžákem, ve kterém by Bachman měl možnost předvést, že se dovede krotit a že provoz kuchyně ukočíruje i bez urážek spolupracovníků.

Mám pocit, že kdyby někdo ve štábu vzal otěže pevně do rukou a rozpadající se formát dal zase trochu do kupy (má licenci, má Pohlreicha  a má tunu špatných hospod – co víc je potřeba?), mohl by mít pořad ještě větší sledovanost a i ten Zdenda by z toho nebyl takový otráveně unavený, jak ho poslední dobou vidíme.

[singlepic id=5571 w=420]

Scalex

Miluju reality a talentové show a Panáček je jednoznačně nejvýznamnějším médiem u nás, které se tomuto žánru věnuje. Takže je jasné, že jsem se sem musel nakýblovat. Nejraději mám pěvecké soutěže, kontejnerovky a kuchařské show. Nenávidím blbce a sport.