farma-26-7-0.jpg
Den hádek, hrátek i zvířátek. Den plný emocí a taktického boje. A také trochu o národopisu a velení. Den Farmy před tím, než duelant Jirka vybere svého soupeře.
Den v režii Jakuba Kubí Kubikuly, den o jeho hrách s medvědy.




Včera jsme končili u hádky mezi Libuší, Michalem a Jirkou o to, jak farmářka týdne rozděluje práce a zda při tom na některé, včetně sebe, tak trochu nezapomíná. Jirka sedí a snaží se studovat almanach. Dnes jsme do kuchyně zavítali v momentě, kdy někdy dopoledne (podle slunka) Jirka sedí a snaží se studovat almanach, Šárka cosi kutí u pece, Michal odpočívá a Libuše se přinesla s časovým rozvrhem pro použití almanachu : půlden Jirka, druhý půlden Kubíček. Jirka namítá, že jej ještě neměl, Líba opáčí, že jeho chyba. V následujících krátkých prohovorech na kameru Jirka vyslovuje domněnku, že když teď Kuba vidí, že se snaží na duel s ním připravit, tak má strach a Jakub pak hovoří o tom, že mu nepřipadá fér, že by měl mít Jirka almanach včera skoro celý den a ještě dneska, stěžuje si, že Jirka od rána nic nedělal, zatímco on sype z rukávu podrobný seznam svých činností. Jsme na startu, hra začíná

Dějství první – já dělám víc než ty

Jirka, unavený po dni na stavbě salaše a ohrady pro ovce, poprosil o volno, aby se mohl učit. Jenže Jahodu musí někdo vyvést na pastvu a při tom se almanach číst nedá. Zvlášť když ještě farmářka zavelí, hybaj pomáhat i támhle. Všímavý Kubíček nechce nechat almanach zahálet a tak nelení, vyšplhá za Jirkou pod les, uctivě se poptá po možné výpujčce a pak šupajdy pod duchnu mámy Libušky. farma-26-7-1.jpg
Jirka s Michalem udělali co měli a když jsou zas zpátky v kuchyni, almanach se stále ještě válí s Kubou ve farmářské posteli. Když není co na práci, je čas na hádku i pro Jirku, jak pronesl včera a tak zní kuchyní námitka k velení, že pomáhat mohly i jiné, méně opotřebené ruce. Libuše s Michalou mají totiž taky pauzičku. Míša hájí povolávací rozkaz větou ve smyslu „ šéf je šéf a i když je blbej, není radno na něj řvát“, jenže mladí a neklidní, neradi klopí hlavy. Libuše ještě dost nevydýchala včerejší narážky na její vytíženost a poněkud v ní bouchly saze. Kluci připomínají, že volněji měl i Jakub. Jakub s jeho fyzičkou to podle Líby přece nemůže dělat, ne? S tím, že je Jakub jinej, přece museli kluci počítat. Jirka si myslí, že by bezpochyby měl zvládat alespoň to co holky. Z Libuše už před chvílí vypadlo, že Kubí drží verzi, že nemakačenka jsou Jirka s Michalem a tudíž se nebude honit ani on a tak teď na Jirku huláká, ať si to jde s Kubou vyříkat sám.

Dějství druhé – Neberte jméno boží nadarmo

Kubíčka řev z kuchyně vyrušil z ležení. Už je tam s nimi a huláká na Jirku „ Co si mě tady bereš do huby? Začínám tady hádky já, kurva?“ ..ty děláš, jakože děláš, a tečka“. Dohadování o zásluhách, zakončuje v ncv Michala tím, že když klukům Kuba tak vadí, že už si jej měli dávno vzít do duelu. „Doufám, že v neděli pudeš do prdele“ hazí na Jirku odcházející Kuba. Situaci na kameru přesně shrnuje Michal. Dohadovat se s někým, kdo druhého nechce poslouchat nemá cenu. farma-26-7-2.jpg
Svůj díl „Já se tě ptám, co si mě tady dnes bereš do huby“ totiž Michal schytal v následující části hádky o chvíli později v momentě, kdy se snažil Jakubovi odpovědět na otázku a přesně vysvětlit, proč je na něj od stavby kravína naštvaný. Jakuba přece nemusí zajímat, že jiného něco bolí. Prohlášení „Já, když něco dělám, tak jiného nebuzeruju“ dokladuje poukazem na Michalovo mytí nohou a jeho prosby o podání ručníku, bot či čeho. Prosba, je pro Jakuba otravování, buzerace a basta. Jirku, který se k tomu snaží něco říct v ncv častuje větou „tak si to řekni takhle na kameru“ a výstup zakončuje prohlášením, že vidí jaký jsou tam svině co se naváží do prací co dělají jiní. Kubíček je opravdu dáreček.
Mirek v té době odpočívá na lehátku na dvorku, myslí si svoje a pak vtipně paroduje celou hádku promluvou na kokrhajícího kohouta.

Dějství třetí – pohádka o veliké řípě

Sviňárnami jiných frustrovaný Kubíček nabírá životní sílu mezi „svými“ v kuchyni. Jirka se jej ze dvorku ptá, za teď bude potřebovat almanach. Prý, bude. Jirka ale využívá situace a jde si vylovit kýženou literaturu otevřeným oknem z farmářské postele, kde ji Kubíček při náběhu na scénu zanechal. Z kuchyně je tam vidět. Líba na drobné připomenutí farmářských povinností na Jirku houkne, že dovnitř nesmí, ale to není potřeba, Jirka má improvizovaný podavač.
Kubíček je konsternován. „No Libuško, to už je tvoje věc, jestli ti von bez dovolení jde do domečku“ Libuška asi správně nereaguje a tudíž je nutno bránit cizí území vlastním tělem, ale jen tak trochu, aby se neřeklo, důležité jsou konsternovaně rozčilené kroky. Almanach Jiřík vytáhl. Kubí jen žaluje Líbě, že má v posteli násadu od kosy. Na dodržení farmářských dohlíží i morální autorita Mirek – konstatuje, vše O.K. Kubíček sice míní, že je kolega svině, ale on má úroveň a tak si na dětský tábor hrát nebude. farma-26-7-3.jpg Libuše asi vzdychání ošálené květinky nevydržela, vypnula mozek a vyrazila se znemožnit přetahovanou s Jiříkem pod jabloň. Po chvíli přece jen přišla alespoň drobet k sobě a jirka může konečně odejít s knihou do klidu prázdné salaše.
Kuba je ale Kubikula a ví jak na medvěda. Ach, chudáček se bude moci učit až ve spěchu, stresu, v duelantské chatce. Ani tohle nefunguje? Tak vydírání přitvrdíme. „Se na to můžu úplně, a pak vám ho dát za farmáře, ať si jej užijete“. Líba je na kolenou, kluka má sice ráda jako svého, ale tohle už je přes.
Co se dělo pak, vidíme v necenzurované verzi. Líba se snaží Kubu vrátit na zem dotazy, jak by to tedy měla podle něj řešit. Kubí rozhazuje rukama a že prý se vlastně porušila pravidla a měl by to řešit štáb. „Je tu jeden hlavní farmář, ten se má poslouchat a když jsou takovéhle protesty, tak by se to má nějak vyřídit a ne nás tu takhle nechat“ … šlus-černo, ticho, za kamerou všichni asi omdleli

Mezihra – hurá, přijel hospodář aneb to probereme

Traktor je slyšet už v kopci, než dojede k studně, tak jsou farmáři nastoupení a odhadují co hospodář veze. Dorazily ovce a na voze jsou i věci dost překvapivé. Zatímco bude kontrola hospodářství a úkolů, mají se obléknout do krojů, které k tomu účelu přivezl ve všech potřebných velikostech. Osazenstvo se tedy za mnohé srandy převléká a Libuše jde nastavit záda hospodářově kartáči. Obhlíží posekané stráně. Kolik lidí to sekalo, no to si mákli. Zbytečně, támhle to se nemělo, támhleto naopak jo. Libuše prosí ať to sekáčům raději neříká, že ji zabijou. Řekne. Salaš, ohrada -pěkný, ale měla být pod stromem. Měla, ale tam je bažina. Však jo, to probereme. Co to neuklizený seno tam? To taky proberou, stejně tak jako krmení králíků. farma-26-7-4.jpg Jednotka už je krojovaná, s tím je hospodář spokojen, že je Jana příhodně oděna spíš k břišnímu tanci než k máselnici byl stejně nejspíš záměr, zahajuje se tedy to probírání. Prý přivezl kůzle na rožeň a chtěl do noci společně posedět. Túdle, máte to blbě. Farmářka se snaží obhajovat, jenže hospodář na to neslyší. Míša nemá co rozhodovat, jsem řekl tady, tak tady a nediskutovat. Po přesunu ke stolu jim ještě umeje hlavy za způsob rozdělování úkolů, od příště to bude jmenovitě a kroje mají pro pochopení atmosféry. Ale odměna je, berte si klobásy, sýr, koláčky, víno, kořalka. Jirka se svěřuje, že mu to kromě makových koláčků nejelo, ostatní ale vypadají docela spokojení. Libuše prozrazuje, že si původně představovali dorty, pečená kuřata, okurky, saláty, džusy, kafe, takže proto ta chvíle zklamání. Nesnědené občerstvení se poveze zpět, alkohol zůstává. Zůstávají také ovečky, krmné brambory, pytel pšenice a ječmen. Nesmí zvířatům ujídat. Odměnou dostávají svou stovku, ale deset mincí z minula si hospodář za nedostatky ponechá.
Vykládání nákladu způsobilo dost veselí. Většinu asi překvapilo, že ovce má sílu a když se jí chce, pěkně jančí. Dopravit stádečko do ohrady byla i nebyla švanda. Michal šel s ovcí koňmo, holky mladou ovečky zároveň tahali pomocí svetru a čtyřručně tlačili. Do ohrady ale dostali ovce i berana a vyslechli návod jak staré ovce dojit. Hlavním ovčákem bude asi Jirka. Ten následně lehce brble nad užitkovou hodnotou, mlíka moc nebude a vlna jej vzhledem k okolnostem jejich krátkého pobytu nezajímá.
Hospodář odjíždí a farmáři se mohou dosyta pomazlit s nesežraným kůzlátkem.

Dějství čtvrté – kdepak je almanach? V prachu.

Před příjezdem hospodáře si Jirka (myslel, že prozíravě) schoval almanach do své tašky s osobními věcmi. Jenže teď už tam není. Jirka prolézá farmu od kůlny po půdu. Nic. Líba od stolu vyhlašuje všeobecné pátrání i beztrestnost, ptá se tedy i Kubíka, jestli o něm neví. Kuba nasazuje opět nafrněný tón princezny na hrášku a že je mu to prej jasný a rozebere to jen na kameru. Má i troufalé vysvětlení. Jirka než aby připustil abych se i on učil, tak jej prý raději zašil. Na přímou otázku se dušuje, že o něm neví. Velitelka Libuše došla k nápadu, že si každý vezme půlku. Kubí o to už prý Jirku žádal … zase se chvilku dohadují, ale s rozdělením souhlasí oba. Vzájemně se vyzývají k předložení a nic. Libuše už je z té žabomyší války otrávená, navíc se dozvěděla, že Jirka je dyslektik a dysgrafik a hodně jí namíchlo, že to Jakub celou dobu věděl. Namíchlo to kde koho, ale co nadělají, kniha pořád není a tak se relaxuje a hraje s kůzletem. Kubíček drží tvář uraženého postiženého chudáčka,ale s kůzlátkem se nadšeně ňuňá. Jirka je otrávený a dost rezignovaný, ale pořád se snaží hledat. Při kolektivní debatě na dekách přiznává schování do tašky, za což jej hbitě sokol Tyrš napomíná a Jakub to označuje za sprostý. Jirka podle něj dělá malý počuraný miminko. Opět se společně slovně šťouchají jak malí Jardové a Kubí opět vytahuje své v „neděli pudeš“ prá nemá sílu se s takovým píp(debilem) hádat . farma-26-7-4a.jpg

Mezihra – ovčí rodeo

K večeru se podle pokynů hospodáře vydává Jirka, Michal a Šárka k dojení ovcí. Chytit je a udržet, ale není nic snadného a tak se v rojnici nahání, chytá se plavně skočenou rybičkou, zaznamenány jsou i pokusy o osedlání a dokonce společné parakotouly. farma-26-7-5.jpg Po rozhádaném dni, pro všechny tři parádní uvolnění a odreagování. Podojili co šlo a došli k závěru, že už chápou proč jsou ovčí sýry tak drahé. (zde končí ncv)

Dějství páté– Jsem Kuba Kubikula a vy jste moji medvědi

Zatímco nahoře dokončují dojení ovcí, hlavní děj se odehrává na dole dece, kde odpočívá zbytek místního osazenstva. Vzduch rozčísne Kubíčkův hlas:
„Dobře, přiznávám, almanach jsem schoval já“. vlcsnap-00017.jpg
Všichni jsou zaskočeni, vypadají, že přemýšlí, že buď špatně slyšeli, nebo si z nich ten jemný hoch jen zas dělá srandu. Prý v rámci taktiky, krčí nafučeně rameny Jakub. Na kameru pak vypráví, že když se nebude učit on, tak se nebude učit ani Jirka a budou se oba učit až v té duelantské chatce. Říká to s výrazem – he, to jsem chytrej, to jsem vás vyšplouch, co? farma-26-7-6.jpg
„Ne, není to fér, no“ říká Kuba. Stejně jako není fér, že Líba jej z Jirky nevymámila, kdy to Kubíček kvíteček chtěl.
Publikum možná polyká zvysoka, chytá dech, koktá, Mirek si na to musí zapálit dýmku.
Jana to jde oznámit ovčákům. Vzhledem k tomu, že Kubu podezírali, je to nijak moc nepřekvapilo a reagují zcela klidně.
To Libuše si prožila asi mnohem větší peklo. Odpoledne na dece pila vodu, ale večer po dojení je najednou viditelně dost lízlá. Kubíček sedící pod jabloní jí i v tomhle stavu trhá vodítkem. Napomíná jí, že ji slyšel až tam, jak Jirkovi řekla, že se přiznal, že almanach vzal. Ona zatím Jirkovi u kamen povídala, že nechce být potrestaná za hádku dvou umanutých kluků. Kuba po ní chce, aby uklidněnou situaci neřešila a zdevastovaná Líba odchází k sobě do domku a tam tupě čučí z okna. Líba je nešťastným medvědem.

V prostřizích prohovorů Michal a Mirek vidí její falešnost a touhu vyhrát. Že i oni jsou vlastně medvědi nevědí. Šárka si všimla, že se v závěru snažila vzniklou situaci nějak uřídit, ale protože nemá autoritu a nikdo ji neposlechne, tak almanach je stále někde pod vrstvou Jakubem nameteného prachu.

A Kubíček si v deníčku stěžuje, že se tam vybarvují charaktery. farma-26-7-7.jpg

(použita televizní i necenzurovaná verze)