Panáček v reality showJak se staví sen: (29.6.) Kuchyň, jídelna a obývák v Nymburku (26/12), rekapitulace, recenze
Rok se zhoupl do prázdin a je tady to, na co jsem se já osobně velmi těšila. Realizaci úplně poslední proměny pořadu Jak se staví sen měl na starosti „hvězdný“ designérský tým Tomáš Marx a David Machač. Finále designové show se odehrálo v Nymburce, v jednom ze zdejších „šumperáků“ a „odborníci na krásné bydlení“ v něm vylepšovali obývací pokoj, kuchyň a jídelnu. Designéři se rozhodli ukázat vkusné propojení 3 zón do jednoho celku, kde vše do sebe zapadá a ladí. Čeho jsme se dočkali? Povedlo se? Poslední bitva vzplála!
Již vzhůru psanci této země,
již vzhůru všichni, jež hlad zhnět!
V rodinném domku jsou dvě bytové jednotky – v přízemí bydlí rodiče paní Petry, kteří dům vybudovali svépomocí, a v prvním patře pak rodina Brodských, pro kterou budeme předělávat obývací pokoj s kuchyní. Prostor, který očekává změnu, je obrovský – obývací pokoj s kuchyní a jídelnou má kolem 45 m2.
[singlepic id=4899]Všechny obrázky původního stavu zde
Tož to jistě chápem, kdo by nechtěl brát, když někdo dává. Otázka je však, co ten co dává chce a co může dát, a jestli to braní, pak za to stojí.
Teď právo duní v jícnu temně
a výbuch zahřmí naposled.
Brodští jsou spolu už dvaadvacet let a mají dvě dospělé dcery – jedna studuje ekonomku a druhá výtvarný obor „pajdáku“. Pan Brodský (44) má autoškolu a nejraději má „slapské zábavy“ -pánské jízdy, pivo a pečené prase. Paní Brodská (45) je učitelka základní školy a mimo jiné učí i „tělárnu“ a tak rejžu napadl fórek a Vildu navlékl do trika, jarmilek a červených trenek a na chodníku předvádí spartakiádu. Z repráků řve Michal David, že „krásný úděl“ a „Když se podaří, co podařit se má“,.. a náhoda úřaduje a do děje se zaplétá úplně jiný Davidův text.
Od minulosti spějme zpátky,
otroci, vzhůru k cílům svým!
Rodině prý hodně záleží na hezkém a útulném bydlení, které ale také bude plně funkční. V kuchyni očekává uspořádání jednotlivých zón a spotřebičů v logickém sledu a jídelní prostor by měl i dál sloužit jako příležitostná pracovna. Pánové, které komentář označil za veledesignéry, při hodnocení původního stavu hned vysvětlují i co už vymysleli. Linku protáhnou pod okno a zatočí poloostrůvkem do „U“, překážející topení odříznou a samozřejmě musí být i sádrošový podhled, tentokrát nejen světýlka, ale i odtah ostrůvkové digestoře.
Hodně snížený překlad – zbytek po prapůvodní oddělující stěně obýváku je prosím vás navíc ještě zčásti dutý, jako podhled s bodovkami je podle pana Machače nevhodné řešení. V obýváku jsou podle designérů staré parkety prý v opravdu dezolátním stavu, jenže na opravu není čas – v kuchyni a jídelně bude dlažba a parkety se schovají kobercem buď na věčné časy, nebo do doby, kdy se k opravě odhodlá rodina za vlastní chlup. I tahle naše oblíbená veledvojka umí vyrobit a oranžákům promítnout jakousi vizualizaci a díky téhle instruktážní poradě se také dozvíme, že výklenek v kuchyni zůstane k využití na potravinovou skříň.
Šumperák je mezi předlistopadovými rodinnými domky ikona a tudíž se dramaturgii hodí reportáž na téma „Jaké stavby 70. let jsou ukázkou architektury a co na to říkají celebrity?“ O čem byla? O šumperáku a pan doktor Cimický pravil, že lidem přinesl radosti plno. Celebrity se nekonaly, tedy pokud to neměl být snad Adam Rujbr a doktor Cimický.
Již chví se světa základ vratký,
my ničím nejsme, buďme vším!
Proměňovaný prostor je mezitím otlučen z obkladů, plovoucí podlaha sundána, nové rozvody instalovány. Pohledem opět kontrolujeme, že bezpečnostní předpisy Dekotým naprosto nezajímají. Rozbruskou na štaflích řežeme před nekrytým obličejem, štítem či alespoň brýlemi se netřeba zabývat ani při práci s plamenem při řezání a svařování trubek topení.
Dlaždice Rako i s šéfdesignérem tentokrát přijeli za Dekotýmem až na zahradu do Nymburka. Vybrána dlažba kalibrovaná s náznakem textilní struktury, protože je pocitově lehká a útulná. V kuchyni právě dozdili výklenek pod oknem a vrhnou se hned i na podlahu. Tudíž mi můžem vykročit rázně za „tetou“ s tapetou. Pánové žádají menší vzor v přírodnějším tónu, načež ve výběru vítězí vzor o velikosti 64 cm. Následuje akce v JSSS vlastně nevídaná – pánové malují i tam, kam přijdou nalepit tapety.
[singlepic id=4886]Teď zas chvilku sledujem sestavování kuchyně. Poloostrůvek je složen ze dvou řad skříněk, vzadu je jedna rohová a také tu budou pod deskou nějaká hluchá místa schovaná. Tak raději odskočit a dozvědět se něco o možnostech skla. Skleněné budou dveře (metalux = sklo matované kyselinou) a skleněný bude také obklad kuchyně – pro změnu Lacomat bronz. Nábytková sestava je ze Stardeca. Prý výborná variabilita a výborný poměr cena výkon. Skvělý a nepostradatelný je samozřejmě i filtr Aquel. Jistě, však za zviditelnění zaplatil.
Všem lidem jenom země patří
a zahaleči ať již jdou!
No a je konečně hotovo, můžeme si projet rejstřík. Jednotlivé položky jsou při porovnání s ofikem jako obvykle poněkud divné, tož pro naše účely stačí jen konečná cifra a ta je, celkem nepřekvapivě poměrně „slušná“ – 345 tisíc. Absolvujem samozřejmě také tradiční před a po, jenže kameraman tentokrát zřejmě buď požil anebo setsakramentsky spěchal. Vzal to kolotočem, což má hned dvě výhody. Slabší nátury si po první otočce potupně zvrací do bot a ti, kteří to vydrží, stejně vlastně nic nevidí. Hoši jsou ale spokojení a pěkně láskyplně se na sebe culí.
Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod …
[singlepic id=4889]
A co na to divák u tv/pc přihlížející? Pokoukejte zde a hlavně v externí fotogalerii, hodnocení klikejte.
| | |
 | Dávej, ber, kamaráde do deště |
Poslední bitva vzplála a přežili jsme to. Poslední proměna není z těch nejhorších hrůz, které nám tento pořad přinesl, ale také to není to nejlepší na konec. Tahle proměna jen přesně zapadla mezi ostatní dílky šedé nudy, odfláknutého šlendriánu a kašírované „krásy“ na první pohled z kolem projíždějícího rychlíku, kterými nás tahle designová show krmila soustavně už několik celých sériií -řad. [singlepic id=4890]Kuchyň a jídelna se tentokrát celkem vyvedly a napáchaných chyb tam není zas až tak příliš mnoho. Tihle pánové se samozřejmě asi nikdy nebudou namáhat přemýšlet na kterou stranu se otvírá mikrovlnka, stejně jako je naprosto nenapadne, že hlavní pracovní plocha u zdi je zcela nedostatečně osvícená a díky použití lacomatu je to vada téměř neodstranitelná. Lampiček na přícucku mnoho není, směrová bodovka nijak moc nepomůže a samolepící ledpásek bude oslňovat. Chtít po nich úvahu, zda v takto propojeném a dispozičně řešeném prostoru umístění varné desky má opravdu nějaký pozitivní význam je také marné. Přece se to teď tak každou chvíli dělá – tečka. Vymazlenou bych kuchyň tedy na rozdíl od pana Marxe nenazvala.
[singlepic id=4891]Jídelní stůl je pěkný, líbí se mi i svítidlo, ale trochu mi vadí, že jídelní stůl není uprostřed místnosti. Byl tak sice již v původním stavu, ale to by snad nemělo být rozhodující. Fascinuje mě fascinace konzolovými židlemi. Nejsou ošklivé, ale jsou poněkud nepraktické na posun. A díky tomu, jak je stůl posunut z osy, tak u řady židlí zády k pokoji hrozí, že každý druhý jimi při usedání škrejchne o přechodovou lištu koberce. Dlaždice jsou totiž jen pětačtyřicítky a jak už jsme si tu několikrát říkali, pro pohodlný sed ke stolu potřebujete 45-50 cm, přičemž z fotek je jasně vidět, že za koncem židle zasunuté pod stolem je volných centimetrů jen čtyřicet.
Dávej, ber, dávej, co máš, co můžeš,
dávej, ber, třeba se svlíkni z kůže
Soudě podle portfolií i předchozích prací v rámci JSS, pánové Machač a Marx toho zřejmě na poli bytového designu moc dávat nemohou.
Pánové se sice zašťiťovali slovy jako elegantní, pěkné, čisté, moderní a designové řešení, ale to bych jim přikyvovala, jen kdyby ukazovali úplně jiný pokoj. Moderní, designové a elegantní je stejně jako osmdesátkové filmové skvosty typu Vítr v kapse, Láska z pasáže, Diskopříběhy a to nejen z pohledu dnešní doby. Tenhle obývák zívá nudou a prázdnotou stejně jako zpola vystěhovaná výstavní kóje prodejce nábytku. (omluvte sníženou kvalitu, pohled k dispozici jen na zlomek vteřiny v rámci kolotoče)
Dispoziční řešení je špatně i vzhledem k funkcím, které má zařízení a nábytek plnit. Možná jste si nevšimli, možná všimli, rodina je vybavena sice levnějším, ale přece jen – domácím kinem. Televizi sice mají opravdu velikou, ale vzdálenost od obrazovky k sezení je na hraně. Na hraně maximální, pro lepší pokoukání by bylo třeba buď ještě větší telku nebo sedačku alespoň o nějakých 50-70 cm blíž. Pomohlo by to též kvalitě prostorového zvuku. Když se navíc ještě rozhlédnete tak subwoofer budete v novém pokoji hledat zcela marně.
Můj názor na estetické kvality tv stěny?
Při komentáři obýváku musím též zmínit nedomyšlené osvětlení. Pokud má rodina domácí kino, tak by zde asi měla být nějaká skrytá světelná rampa se stmívači, pro pohodu bez kina je centrální světlo a jediná lampička taky málo. Ostatně, skříňka na které lampička stojí je k čemu? Buď ji pánové špatně otočili nebo je to opravdu jen krabice na vycpání místa. Nebylo by fajn mít tam skříňku, do které lze něco vložit? Stejně jako nechápu židle, tak nechápu zálibu v krabicovitých konferenčních stolcích, pod které nestrčíte nohu. Tato krabice je navíc velmi divná díky barvě horní desky. Asi to koresponduje s dezénem pracovní desky kuchyně, ale v pokoji působí cize a hlavně strašně lacině. Navíc bude jistě fajn lovit něco co v té „polici“ zalezlo až úplně dozadu, když díra je jenom z jedné strany.
Ještě jednu věc pánové hodili úplně za hlavu. Rodina si přece přála zachovat v jídelně to příležitostné pracovní místo. V jídelně by asi skutečně něco takového být nemělo, tady se navíc po zřízení poloostrůvku už ani nevejde. Ale ta rodina k tomu měla nejspíš nějaký pádný důvod a zcela jistě se dalo pouvažovat o integraci pracovního stolku někam do velikého a prázdného obýváku.
Až doteďka jsi byl jen samá bota,
teď dostáváš se sám už do života
Můj poslední soud zhmotněných snů? Kuchyň s jídelnou jde, nejásám, ale taky neúpím. Nic extra nevymysleli, nic extra nezkazili, kuchyň je naprosto běžně průměrná. Z obýváku mám ale bohužel vyrážku, ten se mi krutě nelíbí a jen průsvitný chloupeček jsem od volání hrůza. Vzhledem k tomu, jak se obývák zapojuje do celé atmosféry řešeného prostoru, ale musím a nemůžu jinak, než prohlásit proměnu celkově hodnou leda čtyřky. Rozhodně jsme se nedočkali elegantního a čistého řešení, nedočkali jsme se ani toho sjednocení. Byť je použita podobná barevnost, jde pocitově o dva diametrálně jiné útvary.
Zdroj obrázků: RTV Prima, texty: A. Macek + J. Skalák, B. Janíček
okkvp
Jak se staví sen
Podobné články
- Jak se staví sen: přihláška do 14. řady
- Jak se staví sen: Bydlení v duchu Paříže (10/12), rekapitulace, recenze
- Jak se staví sen 8.řada – Obyvák v japonském stylu (8.díl)
- Jak se staví sen: Dětský pokoj v Úvalech (2/12) – rekapitulace a recenze
- Jak se staví sen – Multifunkční kuchyň pro tři generace (5/12) – rekapitulace a recenze
Diskuze k článku
Ty fotky původního stavu jsou strašně divné. Všechny věci vyklizené, ale na dřezu jsou houbičky. Působí to na mě dojmem pronajímaného bytu, odkud se zrovna poslední nájemník odstěhoval (nebo tam nikdy nikdo nebydlel). Linka Aroma v takovém stavu po cca 30 letech – klobouk dolů! Jen nevím, proč tam je ta uskočená spodní skříňka .
Asi se tentokrát (když je to naposled) budu dívat a pak polezu okkvp do compu :)
1 – musela jsem se jít podívat, té v rohu uskočené jsem si nevšimla!
Sice jsem se dívala, ale záběry z realizace jsou sestříhané do takového kvapíku, že si musím prohlédnout fotky na idnes. Mám takový dojem, že skvělé recenze okkvp zapříčinily konec pořadu. Protože střih jednotlivých dílů se zrychloval přímo úměrně negativním recenzím :)
Viděla jsem to tentokrát jedním okem, ale dávám mínus za sedačku, ty sedáky jsou hrozně dlouhé, takže buď člověk bude mít nohy v luftě a neb si neopře záda… tyhle sedačky jsou děs… maxímálně tak se na nich válet:-)
3 – Zas takovou moc mi nepřipisuj, ale máš pravdu v tom, že střih se postupně začal nápadně zrychlovat v leckterých partiích pořadu.
Já napřed vždy okouknu všechny dostupné fotky a pak se těším co ještě najdu ve videu – zda se mé teorie potvrdí nebo naopak ne. (s tímto dílem jsem prozatím v první třetině)
3,5,….ten fofr je fakt neskutečný, už by mohli dávat fakt jen fotky a vyšlo by to nastejno, informační hodnota pro normálního diváka nula, jen seskupení reklam a Vildy, počáteční a konečný stav a šlus :(. Já to taky tipuju na okkvp :)).
Čekám na rekap :). A jsem ráda, že to byl poslední díl.
Tedy samozřejmě ne proto, že bych nechtěla číst další rekapy od okkvp, ale proto, že tak, jak ten pořad dělají, je jen hrůza a děs.
Je to ostuda. Místo toho, aby zvolili normální přistup, tak z toho dělají rádoby vtipný pořad. Zastírají tím svou neschopnost … nebo jen schopnost najít sponzory a nacpat jejich výrobky i tam kde se nehodí, za účasti lidí (designerů), kteří se chtějí zviditelnit. Výsledkem bývá nuda nebo rádoby trend.
Poslední díl do toho zapadá. Napohled to není tak zlé, byly horší proměny, ale nápad tam není. Prostě nový socialistický obývák (s kuchyní a jídelnou, ale to jsem měla tehdy taky) sestavený z toho, co se zrovna „nosí“. Nuda a zívačka. Dávám za 3.
okkvp – už jsem to tu psala.Máš můj nehynoucí obdiv, za svou trpělivost a preciznost. Děkuji ti.
Pokud budou tuhle hrůzu ve stejném duchu natáčet dál, tak ji budu registrovat jen díky tvým rekapům.
OT – na rekapu se snažím pracovat už od neděle, ale bohužel na mé kondici, soustředění a vytížení pracují zas jiní a tudíž mám zatím tak sotva půlku … (kdyby někdo namítal – farmu sjíždím pro udržení duševní rovnováhy)
Je skoro sobota – poslední rekap už nebude?
JSSS už opravdu úplně končí?
Dost napásla se naší muky
vran, supů hejna kroužící,
rozptýlí den příští jich shluku,
věčně vzplá slunce zářící.
Jsem neskutečně šťastná, že tímto už mám od JSSS pokoj, že mám to každotýdenní martýrium za sebou, že jsem nezcvokla, ani si nerozkopla televizi, případně PC při snaze sem narvat celý napsaný rekap (např jako dnes). Držela mě vaše přízeň a pocit, že bych snad mohla alespoň malinko přispět k tomu, že jim to balamucení o designu na úrovni a plnění snů nebude tolik lidí s nadšením polykat.
P.S. Dlouhé měsíce mi každý pohled na tradiční závěrečné pochvalné plesknutí designérské dvojice M+M v hlavě vyvolával asociaci s jakousi strašně mlhavou vzpomínkou. Díky použití „poupat“ hned v úvodu tohoto dílu jsem konečně přišla na to, koho a co mi tihle dva pánové tolik připomínají.
10 : rekap zase supr, ovšem Internacionála bezkonkurenční! :-)
OT – Vím, že jsem se tentokrát s rekapem táhla naprosto nemístně. Ale asi mě po konci opustila síla i motivace a společně se všemi mými dalšími radovánkami, jsem týden převážně tupě procivěla nebo prospala. Od noci jsem navíc bojovala s místním nepřejícím trpaslíkem, který mi nechtěl celý text a všechny fotky ani za svět propustit na web. No, nakonec se mi jej přece jen podařilo přetlačit a vše zásadní je v článku.
Doufám, že se zas seberu a ještě v půběhu tohoto měsíce vytvořím nějaký závěrečný souhrn k celé této řadě a celé show.
Tímto má aktivita na panáčkovi samozřejmě nekončí, k něčemu se určitě zapíchnu, prozatím se budu ještě chvíli snažit u Renovací v utajení, byť podrobné recenze k tomu opravdu dělat nehodlám. K některým dílům se ale asi vyjádřím víc. Tak koho tento typ pořadů zajímá, a bez mých písmenek nemůže spát, tak ráčejte tam.
pro Renu – jestli JSSS končí naprosto definitivně, zatím oficiálně nikde, pokud vím, nenapsali, neřekli. V tv zaznělo, několikrát a nejen teď, že tohle byl letos poslední natáčený díl. Zadní vrátka si nechali. Tož uvidíme, ale myslím, že máme na dlouho klid.
Díky za všechny rekapy a recenze, no a to závěrečné video—-to je přesný— :)))
okkvp díky za rekap i recenzi.
Ráda jsem si, těch pár měsíců, co sem chodím, početla… věřím, že v těch vedrech (aspon u nás na Moravě), se ti to psát a přemýšlet o tom, moc nechtělo.
Tvé recenze mi jako mnoha jiným zde, budou chybět…Proto doufám v nějaký jiný,nový a hlavně kvalitní pořad o bydlení, kde se zase sejdeme :-))
Moc ti přeji, at se tvoje problémy, ke tvé spokojenosti, vyřeší .
ještě k poslednímu dílu… nezajímavé obyčejné řešení, ale aspoň je obyvatelné, nešokuje, jako jejich předposlední dílo. (Zajímalo by mě , zda obyvatelé černobílého obýváku ala krematorium, se ještě nezbláznili…)
Také jsem si všimla naprosté nevyváženosti prostoru v obýváku – volné místo v půlce pokoje a ve druhé obrovská pohovka (na které se nedá opřít) a šílená mohutná krabice, jakože stůl… kvůli níž nelze natáhnout nohy. Přijde mi to neosobní, působí povrchně, jako kancelář a jako tito dva pánové, které , at už pro jejich chování, či „umění“ , nemohu vystát…
Bude li kdy něco nového, tak doporučuji polovinu designérů vyházet!!
16 – všechny!
okkvp ještě nesmělý návrh ke tvému slibu, že v průběhu července vytvoříš nějaký závěrečný souhrn k celé této řadě a celé show.
Docela bych brala z dejme tomu posledních 3 řad JSSS (nebo třeba ze všech, které jsi obohatila svou recenzí),takový tvůj žebříček nejhorších a nejlepších „zhmotněných snů“… a odkaz na Panáčkovi na ně. Ráda je znovu shlédnu, tedy spíš přečtu si.
Možná by mohla byt i anketa: Nejhorší splněný sen – dle čtenářů recenzí okkvp.. ?
18 – jo, něco takového jsem myslela. Budu k tomu, ale muset přesunout část externí galerie na novější adresu, (snad se vejde) tak aby bylo možno si proklikávat všechny proměny z jednoho „indexu“
Původni stav mnohem lepsi.
okkvp diky za vsechny recenze. takto vycerpavajici rekapy jsou skvele a obohatila jsi nejen muj pohled na tento porad a hlavne na bytovy design a provedeni. velky dik
diky ti madam za kvalitni pocteni o nekvalitni praci :-*
21 – 100% souhlas!
kolegyně, děkuji!
okvp – skvělá recenze.-) nechápu, když měli tak velký prostor, proč si s tím trochu nepohráli… akorát mám jeden dotaz, proč se ti nelíbí umístění varné desky? chtěla jsem jí podobně umístit ve své nové kuchyni a teď jsi mě zarazila…
jednu věc oceňuju a to, že už neuvidím toho magora Vildu, za to bych někomu dala pusu.-)
okkvp, děkuji za výborné recenze.
25 – Vysvětlení je asi na delší psaní. Předně je třeba zvážit, jak rodina žije, jak jsou její členové staří … zda se chodí ke stolu „na písknutí“, nebo zda je v rodině zvykem trávit čas kolem centrálního domácího stolu a tudíž se před jídlem naopak velí „sundej to ze stolu, ukliď, prostři“ – tzn zda kuchařka otočená do jídelny u vaření s někým komunikuje, je zapojena „do života“ nebo má jen lepší výhled než do zdi. Obvykle se rodina motá kolem stolu, pokud nemá blízko jiné obytné centrum (obyvák se sedačkou, tv, hifi…), jsou děti školou a úkoly povinné – maminka kuchařka je má u vaření pod dohledem atd.
Pro kuchařku, která touží po možnosti i u vaření jukat na oblíbený seriál je to tady dost ucházející, ale upřímně – přece víc času člověk tráví u přípravy než pak u vlastního „míchání“ v kastrolech – myslím v kuse. Pak bych zvažovala, čím za to „neodstrčení zády k rodině“ zaplatím. Osobně nerada na bublající hrnce koukám a ještě mnohem víc nerada je ukazuju – pro mě je varné centrum s hrnci pocitově největší bordel. Přece jen bublají, prskají, občas přetékají, poskakují na nich poklice a taky mám kolem rozložené různé pomůcky a celé to pak z dálky vypadá jak plechový karlštejn.
Další bodem k rozmýšlení proč ano či ne je obvyklý způsob servírování. V takové jídelně jako tady bych asi neměla moc chuť provozovat hrncovou kulturu – na to je přece jen v poněkud noblesnějším stylu. A pak tedy začnu uvažovat o tom, jak to mám s prostorem k přípravě servírování. . Vlevo od varné desky, kde je to tady vzhledem k umístění „čudlíků“ a vzhledem k pohybu směrem ke stolujícím logické, je imho dost málo místa. Já osobně servíruju do mís i na talíře z hrnce sundaného z plotny – elektrická pořád ještě zbytkově hřeje, plynová je pro mě málo stabilní ….
Ze všeho mi tady vychází, že bych varné centrum strčila buď ke zdi vedle okna nebo bych jej dala místo dřezu. Mně osobně přijde mnohem šikovnější vystrčit do ostrůvku džez (zvlášť mám-li myčku) a nebo bych ostrůvek nechala jako čistou pracovní a odkládací plochu. Dřez – vodovodní baterie nastrčené mezi kuchyň a jídelní část mi přijde praktičtější a využitelnější pro všechny zúčastněné.
Já samozřejmě chápu, že pidi paneláková kuchyň kuchařce způsobuje onen dojem utržení od rodiny. Sama jsem v takové kuchařila v životě jen párkrát – krátkodobě – na návštěvě, na koleji, jinak jsem celý život poctěna kuchyněmi velkými – polobytnými ( s jídelnou) nebo KK v obýváku a tam nijakým odstrčením netrpím ani když mi zbytek rodinky mluví do zad.
Tzn – neříkám, že je podobné řešení jako v téhle proměně špatně, říkám jen, že by se to mělo vždy hodně zvažovat a „ušít“ přesně na míru dotyčné rodině – celé, nejen kuchařce.
okkvp – nečetla jsem každou tvou recenzi, ale máš můj obdiv. Především za to, jak dovedeš od kompu odhalit všechny ty nepraktičnosti, nad kterými normální uživatel začne zuřit až když mu osobně znepříjemňují život. Díky za recenze.
27 – to bude tím, že jsem založením lenoch, a zároveň perfekcionista. Pro mě je typické, že dva dny bez oddychu bádám a neváhám inevstovat mnoho energie na prozkoumání všech možností jak si zjednodušit a zkrátit práci :-D
Díky za tuto i všechny ostatní recenze, na panáčka jsem začala chodit pravidelně jen díky jim :-)
Nejvíc se mi vždy líbilo, jak si upozorňovala na takovéty „drobnosti“, které ale dokážou lidem strašně otrávit život, ale málokdo si jich v předělaném interiéru všimne.
Jako spousta dalších doufám, že si od tebe ještě nějaké designové rady a upozornění přečtu.
než jsem stačila sesmolit koment, tak už mě se stejnou myšlenkou předběhla DD :-)
27 – ještě bych dodala dvě věci. Z varného panelu vždycky bude něco prskat – olej z pánve, pára z hrnce. Je mnohem jednodušší vyčistit obklad za linkou než poměrně široké okolí ostrůvku. A odtah digestoře je v tomto konkrétním případě dost dlouhý, takže pokud tam nepověsili nějaké „dělo“, což nepředpokládám, digestoř nebude mít jinou funkci než osvětlovací.
Také chybí elektrická zásuvka v blízkosti varné desky, pokud není schovaná ve výsuvné zásuvce pod deskou. Ale takto sofistikované řešení bych od matlalů M+M nečekala.
32 – jj, dík za doplnění
já osobně mám též ráda kolem varné plochy police na odkládání koření a podobných pomůcek, někde můsím mít položené nebo přimagnetované chňapky …
no a u kuchyní mám ještě jeden divnej požadavek – snadnou a krátkou cestu k wc/výlevce – asi moc knedlíkujeme (ale též odmáčím pekáče po pečení apod) … ale samozřejmě na wc nekoukat!
okkvp – díky za parádní recenze. Pořad jsem nesledoval, ale zdejší články jsem četl vždy. Trefnější komentáře by se asi jen těžko hledaly, navíc k tomu přidáváš velmi dobrý literární talent – vlastně jsem recenze ani tak nečetl jako spíše hltal. Fakt dík a snad budeš v psaní na panáčkovi pokračovat.
Obdivuhodná Královno Kritičko Viděných Proměn, i já děkuji za rekapy na které jsem si vždy nedočkavě čekala. U kterých se bavila a hlavně se hodně poučila. Diky a RESPECT.
Díkes všem
„Chtěla jsem dům, kde bych se cítila dobře. A tak jsem na internetu hledala nápady i architekty. Odpověděli mi právě Karolína Reslerová a Petr Záluský ze studia Free Architects, kteří mě zaujali v pořadu Jak se staví sen,“ vysvětluje majitelka.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Své představy shrnuli majitelé do několika málo požadavků. „Chtěli jsme příjemný interiér pro život, moderní, ale bez záplavy skla a kovu. Tabu bylo i černobílé provedení, to už jsme také zažili,“ vypočítává majitelka zadání, které čekalo na mladé architekty.
Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/rekonstrukce-rodinneho-domu-dig-/dum_osobnosti.aspx?c=A120806_142029_dum_osobnosti_rez
Jak se vám dílo Karolíny Reslerové a Petra Záluského líbí? Pro mě na stěnách „překamenováno“, ale v podstatě docela dobrý…
okkvp – psala jsi v červnu, že v průběhu července vytvoříš nějaký závěrečný souhrn k celé této řadě a celé show, takový tvůj žebříček nejhorších a nejlepších „zhmotněných snů“… a odkaz na Panáčkovi na ně.
Bude konec srpna, ale nic podobého nemohu najít. Proto se ptám – kde hledat, či to teprve – ještě tvoříš?