Panáček v reality showJak se staví sen: (16.6.) Kuchyň a jídelna v anglickém stylu (24/12), recenze
24. díl designové show Jak se staví sen nám předvedl proměnu poloviny přízemí malého řaďáčku v „anglickou snídaňovou halu“ s koupelnou. Dekotým nasadil tak urputné snažení, že jsem z toho chytla i slinu a za probdělých nocí sepsala recenzi. Vemte si křupky, je totiž dlouhá přesně tak, jako seznam nalezených prohřešků. Aneb Bydlenka jásá, Angličan žasne, okkvp ololuje a na závěr anketa
 | Bydlenka jásá, Angličan žasne, okkvp ololuje |
Bydlenkovskou mánii v budování útulného domova v České kotlině kašírováním Provance, viktoriánské Anglie nebo norskošvédskofinské samoty na mítince osobně nechápu, ale každý jsme nějaký, mnohá ta dílka nejsou tak špatná. (když je záliba umírněná a nejde o roubování paňmámy s neckami do paneláku)
Bydlenka jásá, protože vidí svůj oblíbený styl a zapomíná u obrázků myslet, bohužel. A přitom zrovna u tohoto dílu by Bydlenky podle mě měly být naštvané. Ač sice trpí na tisíce zbytečných zkrásňovátek, pracholepů a kýčovitých póz, tak většina z nich doma alespoň nějak vaří a peče, tudíž kuchyně ala tato, by je měla zvedat ze židle s nutkavou chutí vzít nejhezčí porcelánový váleček a Dekotýmáckou partu honit po městě přesně tak, jako já s bičem.
Dnes zdůrazňuju, že v téhle recenzi mi vlastně vůbec nejde o nějaký design jako takový, o styl zařízení, o barvy, dezény. Dnes mám na paškále jen obsah a fakta.
Matko rozsviť! Nádobí a potravinové zásoby dáme do srubu
Začněme hlavním předmetem proměny – vlastní kuchyní.
Jak už jsem uvedla, to že designéři zvolili uprostřed velkoměsta v dvouletkovém poválečném domku jakýsi univerzální euroamerický venkovský styl nechme být. Nás zajímá jen jak a z čeho tu kuchyň poskládali, čím ji vybavili a zda je schopna plnit vše, co od kuchyně obvykle čekáme.
Zvlášť když ani není kam. (3) Jediná skříňka, kam se něco většího vejde je tu totiž jen ta vedle trouby pod oknem, neb na druhé straně je myčka, zbytečným aquel filtrem zpoloviny zacpaná skříňka pod dřezem, kde pak bude nejspíš už jenom odpadkový koš a pak už tu máme jen dvě úzké skříňky s šuplíky a policemi. Do závěsných polic a skřínky se už téměř nic nevleze a tak myslím, že bude problém i kam vlastně s porcelánem a sklem.
Jistě, moderní dáma vystačí s jedinou pánví a univerzálním hrncem na párky, špagety, jenže tahle paní evidentně normálně vaří a je k tomu za dlouhá léta i náležitě vybavena. Osmdesátková potravinová skříň až do stropu dvojici architektů taky nerozházela, na uložení zásob rodina využije asi zahradní srub. (4) Autoři nejspíš netuší, že běžná domácnost neskladuje jen tři pytlíkové polévky, pytlík těstovin, cukr, sůl, sušenou jíšku, kečup a vegetu.
A aby toho šikovného nebylo málo, tak lednici kuchařce šoupnuli až za roh do kouta pod schody (5).
Možná s tím vztahem k vaření u Karoliny Reslerové přeháním, ale co mám říct, když kuchyň vypadá jako kuchyň jen na oko a ze všeho nejvíc připomíná jen hračku pro dospělou panenku.
Doktore, bolí to!
No a podívejme se na to, co podle reakcí většině nejvíce praštilo do očí. Detaily.
Nemyslím výkřiky nechápavců o tom, že nábytek vypadá staře a otlučeně. To je tu přece záměr. Co ale fušersky z mnoha dílů spasovaná pracovní deska? (6) Vtip je v tom, že ta se zřejmě vůbec nespojovala, jednotlivé díly se jen narvaly k sobě a výrobcova umělecká patina okrajů to celé jen umocnila. Problém jsou mezery a nerovnosti (kdyby přece jen mimo záběr nějaké ty lepené spoje), kde se drží vlhkost, drobky a špína a moc špatně se to uklízí.
To totiž máte tak, když skočíte na lep pofidérním replikoprodejcům a jejich pofidérním výrobcům. Kuchyňský nábytek prodává Anglická sezona po jednotlivých dílech už s pracovní deskou. Do jisté míry to logiku má, v těch venkovských kuchyních bývá rozmístění poněkud jinačí a mnoho spodních kusů stává i osamoceně. Jenže přemýšlet, domluvit změnu výroby (vyrábí se vlastně až po zaplacení 70% částky), pořídit nábytek jinde nebo alespoň servat a pořídit desku jednu na míru, je na Dekotýmácké hlavy moc práce.
Další detaily jdou za řemeslníky, ale jednoho mrazí z toho, že to autorskou dvojici nechává v klidu. Mezera kolem dřezu je prvotřídní vizitka výrobce, ale hoši s Dekotýmu „potěšili“, že se evidentně ani nesnažili použít nějaký silikon (7). [singlepic id=4769] O moc lepší to není ani s lištami, kde jsou místy mezery skoro až půl centimetru (8). Nevím co je křivé, prkno do luku ani oranžák neohne, ale opět je fascinující bohorovnost s níž je předano v takovém stavu.
Aneb tam bych chtěla uklízet a taky trnout, kdy mi co kam zateče, nabobtná, shnije. Osobně bych z ergonomického i estetického hlediska uvítala montáž dřezu výš, ale je pravda, že stylově je to správně. Provedení však proti běžnému standardu kulhá jak chromá mula.
Včil se ještě jednou mrkněme na osvětlení. Styl a materiál je celkem jednotný (kontra zlatá baterie??), tvarově každý pes jiná ves, což mému oku nelahodí, ale nechť. Že je neosvícená hlavní pracovní plocha jsem zmínila, ale mě přijde také divné, že zavěsná i nástěnná svítidla jsou umístěna téměř nad sebou, pak svítí víceméně do jednoho místa a tak přemýšlím proč (9). [singlepic id=4771]
Navíc je tu s tím droboučký problém. Ty lustříky jsou totiž v prostoru oken a tudíž při plném otevření okna v kolizi (10).
[singlepic id=4773]Pak tu mám speciální bombu a tou je stylové „oblečení“ ledničky.
Já nejprve startovala na podivnou linii řezu napříč spodní polovinou skříně. (11) To než mi za pár vteřin došlo, že přece mrazák, a že výrobce s něčím takovým ve svém programu naprosto nepočítal. Mou praktickou duší hnulo i opačné otvírání – směrem od stěny. Jenže vážení, všechno je jinak. To otvírání je vlastně správně…..
Nebo že by ne? Panty jsou na všech fotkách a záběrech naprosto evidentně vlevo. (12)
Ukázka vnitřku je tedy ze kdy? Z momentu šoupnutí lednice dovnitř před namontováním dveří? Nikoliv. Odhalení záhady mi dalo práci, video jsem sjížděla rychlostí 0,12x, nicméně mám to! Dveře dřevěné jsou na ty ledničkové nalepené, panty tudíž nepotřebné. Že vzhůru nohama, to nikoho nesr…..[singlepic id=4776]
Tím se také vysvětlilo, za co je vlastně vzít, aby se daly otevřít, když zapadají do rámu. Nehtíky za ty vyčuhující pantíky, to dá rozum přeci! Pantík má i mrazák, akorát je nutné se ohnout až k zemi! (13).
Anglická snídaňová hala aneb anglán je gentleman a tak jen významně mlčí.
Nejsem znalcem v oblasti obvyklých vnitřních dispozic anglických příbytků a tak souvislosti s moorning či breakfast room’s jako inspiračními zdroji pro proměnu přízemí u Kopeckých ponechám mé drobné pochybnosti stranou, budu se držet jen na národnosti nezávislé, studené logiky: Umísťovat cokoliv překážejícího do hojně používané komunikační trasy, otravuje a přináší útrapy. Ani angličan není blbec a tak by než něco navrhne jistě napřed měřil a počítal jestli se mu záměr do prostoru vejde tak, aby se nejméně dvakrát denně o něco nepřizabil.
Idea otevření prostoru do jednoho se sdruženou funkcí je dobrá. Nedobré je, že se tu s majiteli i s diváky hraje tak trochu Betl. Na snídani pro dva by nebylo třeba stůl rozkládat, a i nerozložený je zbytečně velký. Své tu pak vykoná i psychologie. Při pohledu na velký stůl se vám počet kroků do jídelny v obýváku v mozku automaticky vynásobí 2x a ze snídaňové haly je rázem naprosto regulérní jídelna.
Nic proti, ale také se okolo stolu chodí do hlavní místnosti domu – obýváku s francouzským oknem a zahradní terasou. Jenže díky velikosti stolu je na průchod dost málo místa i bez snídajících. (14)
Pro pochybovače mohu dodat nákres i výpočet, kolem stolu zbývá z obou stran 75cm. S člověkem sedícím u stolu (tak jak jsou židle) zbyde na průchod pouhých 35 cm. Proleze akorát hubeňour a na štorc.
Štáb si byl tohoto „drobného smítka“ na kráse zřejmě moc dobře vědom a tak záběrů nebo fotek, které by ukázaly, jak se to kolem stolu s místem má, najdete skutečně jen pár, a už vůbec ne se sedícím. Dost jasně vypovídají ale třeba následující. [singlepic id=4778]
Mrkněme také na to jak daleko je stůl od vstupních dveří. Podle mého odhadu plně otevřené dveře praští do jedné z židlí (15).
Posunout dál stůl také moc nejde, tam zase ve volném pohybu vadí police na stěně a k lednici by bylo nutno obíhat stůl kolkolem. Napadá mi, že ta pravděpodobná kolize s dveřmi je důvod, proč nejsou všechny židle stejné. (16) Možná jedna ten úder v průběhu zařizování absolvovala a Anglické sezoně ty původní na skladě došly.
U dveří zůstaňme a procvičme představivost. Je večer a vy jdete zvenčí dovnitř. Otevřete a hned mezi dveřmi asi šátráte po vypínači. Pokud přirozeně a logicky šátráte vlevo mezi dveře k WC, šátráte marně. Tam vypínač sice byl, ale už není. (17) [singlepic id=4780]Teď je na druhé straně a napřed musíte vstoupit a dveře za sebou zavřít. Skvělé, obzvlášť když jdete domů naráz dva.
[singlepic id=4781]Na stěně podél schodiště ale zmizel i samostatný vypínač světla na schodech. Nyní je sdružen v tom u dveří a tudíž cestu z obýváku do ložnice máte o odbočku delší. (18)
No a v rámci tapetování za své vzalo také cosi, co velmi nápadně připomíná požární detektor (19) (na bezdrátový zvonek mi to přijde velký). Nevím to jistě, ale existence by mi zrovna v tomhle případě při míře hořlavosti vnitřních konstrukcí a společenství vlastníků řadových domečků přišla dost pochopitelná.
Koupelna pro paní přízemí domu
Se stylem a designem koupelny mám bohužel přesně ten problém, o kterém mluvil pan architekt Záluský. Po otevření dveří mám dojem, že vstupuji do jiných dimenzí. Kuchyň je obyčejná, venkovská, koupelna se ale imho v přední části stříbrným zrcadlem tváří měšťansko snobsky a zadní část má zas nádech hi-tech. Ale to dnes vlastně jen tak na okraj.
Problém je opět komfort a užitná hodnota místnosti. Jasněže chápu, že velmi omezený prostor, ale přijde mi divné, paní s omezenou mobilitou nutit prolézat do sprchy škvírou širokou jen cca 50-60cm.(20) [singlepic id=4782] Otvírá se jen půlka skleněné zástěny a koupelna je na šířku tak maximálně 110 cm.
[singlepic id=4783] V tak úzkém prostoru, se proto šikovně umístí tyč na ručníky přímo za zádel uživatele a ještě s infratopidlem, neboť opravdu není nic lepšího než si pozadí při předklonu nad umyvadlem dokonale nahřát, a třeba i připálit. Že se v takovém prostoru bude i blbě svlékat, je taky jasné, svlečený obleček navíc nutno vyhodit ze dveří – není tu jediný háček, věšáček (21).
Že je umyvádélko menší nevadí, že ololuji nad designem pákové retrobaterie je taky nepodstatné, že je sprchová hlavice ukotvitelná jen v jedné a hodně vysoké poloze, už je horší (22).
Strašnická hladová zeď
Zízali jste na celkovou výši nákladů? Já zízala, a to jsem přitom tušila, kde měla kapsa jednu z děr, o které v pořadu (naprosto nechápu proč) nepadlo jediné slovo. Trubek topení, které napřed byly a pak už ne, jsem si tudíž na origo velikých fotkách všimla hned i bez nápovědy článku na iDnes (A). [singlepic id=4785]
Že zásah do stoupaček asi nebyl nijak levný se dá potom odvodit, navíc z toho plyne, že se kutalo i jinde než jen v přízemí. To, že tahle přestavba tudíž také nemohla trvat jen obvyklý týden, by také bylo slušné divákovi říct (B). Druhý penězovod se podle iDnes prý váže ke katastrofálnímu stavu původních podlah. Ale znovu, proč o tom nezaznělo jediné slovo? (C) Ten jediný, zřejmě zapomenutý záběr na kutání je k posouzení míry hrůz nedostatečný, možná, že byly shnilé ty trámy. Těm kdo neprojížděl podrobně ofiko a nemá k dispozici originální fotografie prozradím, že podlaha v koupelně i kuchyni je stejná – tedy dlažba Rako ze série Noe s dezénem dřeva. Nic laciného, 1798,-/m2. Na keramice se nešetřilo ani jinde, inzerto ze série Manufaktura (ta co je i kolem linky) vyjde dokonce na 3.112,-/m2. To se nám ty číselka potom protáčí opravdu rychle.
Zásadním měřítkem je snad ale vždy to, jestli je cena úměrná dojmu z výsledku. Neuvažují tak jen snobi a státní/obecní úředníci. V tomto ohledu bych se na rozdíl od Primy, tak vysokým rozpočtem nechlubila. Mohu sice ocenit přesvědčovací um designérské dvojice a lidí ze štábu, ale to je taky tak všechno. Podle mého zpackali co mohli a peníze sponzorů prohnali oknem ven. Co je vám platné, že máte na první letmý pohled romanticky navoněnou kuchyň, když v ní není kam co dát a jen velmi těžko tu půjde nějak dodatečně napravovat. Koupelna je při všech investicích také stále ještě jen polotovar a ke všemu je třeba přičíst komplikaci s vymýšlením, kam teď s botníkem a úložným prostorem na všechno možné, co uložené v přízemí mělo dost jasnou logiku a do té o pár cm zvětšené předsíně se to nemůže vejít.
Když to všechno takhle zvážím, tak bych nakonec skoro řekla, že pořad Jak se staví sen slouží především k tomu, aby o členy týmu nestoupl počet nezaměstnaných.
Závěr mám plný gratulací
Designerskému páru gratuluji k obdržení mé snad už opravdu poslední pětky-kule. (čekají nás už jen dva díly téhle série a podle ukázek, už by to snad nemělo být až tak hrozné) Kule je dnes ale naprosto jasná a zasloužená – můj seznam má 25 položek (3 jdou za režií). Pan Záluský nemá pravdu. Úroveň bytového designu se automaticky nezvyšuje s proinvestovanou cenou. Ani milony nepomohou, když architekt nebo bytový designer vymyslí nevhodně dispozici, nevyhne se chybám v logice a ergonomii, když neohlídá kvalitu odvedené práce. Už podruhé nám to svou prací názorně ukázal a já jsem hodně ololovala.
Gratuluji též celému týmu, co má JSSS na svědomí. Tento díl je imho zářným příkladem podřezávání si větve na které sedím. Usilovnou mravenčí prací se vám podařilo nejen postupně znechutit velkou část diváctva, ale nedbalostí, bohorovností a opíjením se počátečními úspěchy, jste s rapidně se snižující úrovní designérské práce otrávili už i ty, kdo vám to platí – sponzory bažící po reklamě.
Gratuluji nakonec též Kopeckým, ač je to možná ode mne nehezké, ale mají co chtěli. Indicií, že proměny nezhmotňují sladké sny, bylo v předchozích mnoha dílech dost. Když nic jiného, tak dnes už alespoň vědí, že pečené holuby Reality show pouze nabízí, ale ne vždy skutečně dodá. Ale co já vím, možná se jim to opravdu líbí a vyhovuje.
| Zdroj obrázků: FTV Prima, PrimaPlay | |
| | |
okkvp
Jak se staví sen
Podobné články
- Jak se staví sen: přihláška do 14. řady
- Jak se staví sen: Bydlení v duchu Paříže (10/12), rekapitulace, recenze
- Jak se staví sen 8.řada – Obyvák v japonském stylu (8.díl)
- Jak se staví sen: Dětský pokoj v Úvalech (2/12) – rekapitulace a recenze
- Jak se staví sen – Multifunkční kuchyň pro tři generace (5/12) – rekapitulace a recenze
Diskuze k článku
V rekapitulaci jsem nadhodila otázku, zda Dekotým vyjde z porovnání s Debbie Travis a jejími „Renovacemi v utajení“ se ctí, tak si na ni taky odpovím. Ne.
vrat uz to kouzelne kladivko kterym pokazde rozmlatis na padrt prestavbu dizajneru ;-) diky madam
já si té kulišácké lednice nevšimla!!!Já řešila nebožačku,co nemá kam dát nudle a do lednice se vrhá pod schody a ona ještě musí prstíčkem škrábat,aby se vůbec dostala dovnitř!no to je moc…
Když jsem viděla tu konečnou cifru, tak mě zamrazilo… Mě to ale strašně mrzí, protože myslím, že většina těch peněz by se dala využít mnohem lépe. Renovovali jsme nedávno ložnici v patře a k ní jsme ještě budovali sprchu se záchodem a je pravda, že jsme to nedělali za 48 hodin, ale vzhledem k financím asi 4 měsíce, ale vyšlo nás to cca na 300.000.- Kč a to nejsem tvor, kterej by kupoval to nejlevnější vybavení. Přijde mi to vždycky strašně odfláknutý, pokud přece mám klienta, tak přemýšlím, abych to udělala co nejpraktičtější pro něj a ne „honem, honem“ abych to stihnul…
Dneska ráno jsem zrovna viděla jedno opakování JSSS s velmi oblíbeným Siedlaczkem. Bylo to na Praze 1. Účinkující byl student, co měl ten byt po babičce a jeho „milá“ se do toho něchtěla nastěhovat, tak jí udělali kuchyň, obývák a ložnici, tak to bych řekla, že tahle kuchyň je snad lepší než ten celej byt,co předělal Siedlaczek.-)
Já už jsem se vyjadřovala v předchozí diskuzi a mám po přečtení téhle recenze čím dál větší problém používat slušná slova.
Už jsem to tu psala – po shlédnutí zejména posledního JSSS bych si NIKDY nepozvala nějakého architekta do bytu, nemám čas hledat, jestli někde je někdo, kdo mi můj sen totálně nezprasí a nezkazí, což ve spojení s kvalitou řemeslníků a jejich běžným přístupem k odváděné práci znamená, že sen se asi nesplní, ale třeba se dožiju vyššího věku ve zdraví. Jako běžný divák a naivní občan čekám, že lidé pracující pro TV a prezentující v ní svou práci jsou ti nejlepší a nejschopnější – a je mi to v podtextu neustále vtloukáno do hlavy. Pokud jsou tedy výsledky práce v JSSS to nejlepší a nejskvělejší co může být českému zákazníkovi designéry nabídnuto…tak děkuju pěkně, radši sama,..sice možná blbě, nestylově, ale funkčně a použitelně. Být já bytový architekt, tak si snad hodím mašli z ostudy ze spolupovolání – samozřejmě nadsázka – ono je to spíš na párpřesdržku kolegům …nebo si dám reklamu typu „S pořadem JSSS nemám, nechci mít a nikdy nebudu mít nic společného.“…no ale teď zrovna by mě ani takovéhle prohlášení jako zákazníka neuspokojilo.
Recenze skvělá, jako vždycky, ten postřeh s tou židlí a ledničkou obdivuju, sílu vypsat všechny ostatní hovadiny taky.
V příští přestavbě je klučičí pokoj (iDnes)…a ten se mi teda fakt moc líbí,… takže se snad drobet uklidním :)
je to ještě větší hrůza, než jsem si myslela…
ty dětské pokoje vypadají na první pohled docela dobře, uvidíme v sobotu..
Ještě musím doplnit, že kdybych hodnotila design a atmosféru (nevnímala ty chyby), tak bych vlastně chválila, protože to vypadá opravdu solidně.
O řešení prostoru přízemí by ale imho bylo třeba uvažovat pořádně (víc) a zvážit, zda by nešlo sprchu umístit třeba vedle předsíně, nebo zda ji neudělat o něco širší a nevsunout ji částečně až do obýváku a obývák více otevřít a propojit s celým otevřeným prostorem pod schody. Na to ale v rámci pořadu tohoto typu asi nemůže být čas a vlastně to není ani účel. Princip je přece postaven na risku, jaké kdo má zrovna štěstí, i skvělého architekta/bytového designera nenapadne pokaždné hned na první, druhou ten nejideálnější nápad.
Bezvadně napsáno! Tohle je fakt dobrý (výborný) článek. A to okkvp jakože moc nemusím, páč jsem držkatej a ona mě tímpádem taky ne :D, ale tohle nejde neocenit.
OKKVP – Dík za recenzi – dlouhá a výstižná, hlavně to s tou lednicí – dvířky, kterých jsem si vůbec nevšimla, mě teda vzalo…
Na jedné straně – s takovýmihle výtvory bude jen dobře když pořad skončí, na druhou stranu – chodím sem asi půl roku ( od televizního – obrazo – obýváku, který mě dodnes v noci straší ) a vím (a nebudu určitě sama), že mi rekapy i recenze OKKVP budou chybět… JEJÍ SMYSL PRO HUMOR je jedinečný a člověk se mnohdy nad těmi hrůzami i pobavil a zasmál ..
Takže – Tvůrci JSSS – ZMĚŇTE současnou podobu pořadu, SLOŽENÍ Dekotýmu a vysílejte dál… !!
8 – kdyby se použily kvalitní materiály,.. kvalitní řemeslníci, trochu se zapřemýšlelo a udělalo se to pořádně a jinak, tak by to bylo skvělé,což?
Já se už na pořad mám li čas, koukám jen proto, abych si pak přečetla vtipnou recenzi OKKVP. Oč hrůzostrašnější výtvor, o to lepší článek…viz ten poslední. Tak alespoň za to můžeme být tvůrcům JSSS vděčni .. :-))
11 – kvalitní materiály.. kvalitní řemeslníci.. trochu se zapřemýšlelo – pro současné tvůrce tohoto pořadu tak trochu sci-fi
12 – No celé to se mnou začalo vlastně tím, že mi rozčilovaly kladné reakce diváctva na pro mě nepovedená díla a naopak dost časté negativní reakce na pozitiva (z hlediska vkusu a citu pro architekturu)
OKKVP – když nad tím tak přemýšlím, neživíš se psaním nějakých povídek, satir, recenzí, článků… pod jakým jménem, značkou… ráda bych si od tebe něco přečetla.
Pokud ne, popřemýšlej nad tím.. je hřích mrhat takovým talentem !! Právě jsem si rekap i recenzi přečetla po druhé a pobavila mě více, než poprvé – také to, jak si všímáš detailů je neuvěřitelné – klobouk dolů, máš můj obdiv..
Jo, a ještě – před recenzí jsem dala za 4, ale po ní, díky tvému přičinění (článku), by to bylo tak 5- …
okkvp – ty šikulko, tleskám ☺
za přímo mravenčí práci s rozpitváním i těch posledních detailíčků, za vtipné podání
je mi taky dost líto paní, která tuhle kuchyň bude muset používat
a jak tak pozorujutu tenhle tým „odborníků“, tak si myslím, že by snad líp udělali, kdyby nám to jen namalovali, ukázali, přitom se nadmuli pýchou …. a nic nerealizovali….
14 : a ty jsi v tomto ohledu nějak vzdělaná nebo koníček? Se ptám ze zvědavosti, tak jak mě třeba zajímá psychologie (studovala jsem ji jen jako doplňkový předmět, nikolivěk jako obor :-)).
Pořad nesleduju pravidelně od té doby, kdy jedněm nebožákům postavili do obýváku bílého kolouška (či co to bylo) … kdo viděl, nezapomene. :o))) Občas jsem nějaký díl viděla, občas se mi i něco líbilo, častěji nee. Ale co se mi líbilo vždycky, byly zdejší články a hlavně recenze, kdy jsem se pokaždé ujistila v tom, že jsem vlastně slepá, páč jsem půlku chyb neviděla! :-)))
JanaV (4) – Tohle není o normálním procesu projektování, o zákazníkovi/klientovi a nějakém vztahu k němu. Jde o RS, tady se může hrát akorát na to, zda jsem jako autor ochotna podstoupit riziko, že si nabiju držku – nepovede se mi to a udělám si ostudu či naopak oslním a budu za hvězdu. Na skutečné projektování nemají čas, finančně je to výhodné zřejmě jen pro dámy na mateřské, část si naháněla zákazníky a dnes jim už nejspíš lezou krky, zbytku jde o profláknutí jména a ksichtu – a tam je pak skoro jedno i negativní reklama (imho ti, co se mihnou 1-2x).
Není čas ani na tu realizaci, z prosáklého plyne, že chaos a zmatek + bratříčkování, to celé při kvalitě přístupu a odbornosti manuálů ani jinak dopadat nemůže.
Ad Siedlaczek a Chocholoušek a ložnice s pařezem. No,ložnice je strašidelná, při spatřené té nástropní améby jsem si udělala na čele bouli (praštil mnou záchvat smíchu), ale obývák už zdaleka není tak strašný, kuchyně je naopak moc pěkná. Jen je to úplně jiný styl, strohý a zároveň trochu pompézní, provokující, šokující. Pro mlaďocha skvělé, pokud je mlaďoch na to naladěn. To se tam nejspíš trochu minulo. Navíc samozřejmě na běžného diváka negativně funguje sebevědomí, nadutost a arogance autorů. Oba to byli kluci opravdu nadaní, ale to jejich ego je zřejmě zabije (a nebo hodně zmrzačí). V architektuře i designu je seběvědomí a odvaha strašně potřeba, ale taky je nutné mít zároveň dost pokory a ochoty připustit si chyby.
18 – Už jsem to vysvětlovala několikrát – bytový design mne jen zajímá, ale není to ani koníček. Nejsem ani stavař ani absolvent FA, mojí profesí je projektování v oboru s architekturou související a mám tedy vzdělání částečně i v ní.
15 – Ne, nikdy jsem nic nepsala a psát nejspíš ani nikdy nebudu, na to nemám dost seběvedomí ani umu. Utápím se v půlstránkových souvětích a rozvleklosti. Psaní mi vůbec nejde lehce a často recenze rodím jak ježky. Při návštěvě knihpectví si tedy často říkám, že jsem možná blbá, páč kolegů z oboru vydávajících populárně naučnou literaturu mraky (mnoho však kozlů zahradníky), navíc dnes nějak trend vydat knihu s 50 stránkami textu o ničem – to já bych mohla při své stylu písmenkování trhat s počtem titulů rekordy;-)
20 okkvp – Tvůj styl psaní mi připomíná Halinu Pawlowskou… satirický humor – ironie, komičnost, kritika nedostatků a záporných jevů … proč nevydat nějaké povídky – jako ona? Myslím, že by to bylo jednodušší, než psát na Panáčkovi recenze.. nebudeš muset zkoumat tu spoustu hloupě udělaných detailů.. Halina přestala psát někdy v roce 2003… nejprv jsem si vážně myslela, jestli se nerealizuje tady.. :-)) Tak co zkusit v jejím stylu pokračovat?
21 – je to tu OT – nemám spisovatelské ambice, ráda bych znovu stoprocentně fungovala profesně (což momentálně ze subjektivních i objektivních důvodů nezvládám).
22 – az si priste pujdeme sednout tak te pozlatim a vystavime te pod konem ju ? ;-)
22 okkvp
☺ OT neva ☺
protože je to totiž pravda, jsi literární šikulína ☺
(a moc držím palečky, aby ty privátní trable byly alespoň zvládnutelné, však vím, jak to máš těžké… )
okkvp – díky za rekap a za tvou trpělivost a statečnost. Já na to většinou kouknu na iDnesu a na samotný pořad nemám morálku. Ta rádoby legrace mi přijde trapná a nesnesitelná.
Ale tebe čtu vždycky, tvé rekapy si ujít nedám. Jsi skvělá.
Tak ta recenze je mazec, vůbec bych spoustu věcí ani neviděla a ta lednice, to je třešínka na dortu. Vždy si recenze čtu a pak se i na pořad dívám více pozorněji, zpočátku jsem viděla jenom něco hezkého a nového a s odstupem času si říkám, co to vlastně sleduji???? Doufám, že tohle není běžná praxe v oboru když si najmu odborníka na zařízení nemovitosti.
týden co týden… už víc než rok a půl…
kolegyně, RESPEKT!
27 – nojo, letí to – začala jsem 6.3.2011 1. díl 10. řady 976 slov, vydáno 24 hodin po odvysílání ;-)
okkvp, díky, skvělý článek, ostatně jako vždy.
Pro mně je noční můra případ přestavby ložnice a pokoje asi tak před 3-4 lety, kdy udělali při přestavbě zaoblené rohy stropů a stěny i stropy polepili kobercem. V reálu to vypadalo jako vagóny. Do dneška mně to budí že sna a upřímně ty lidi lituji. Já bych to nepřežila mít tohle v bytě.
Zde je vidět, jak jsou majitelé z touto kuchyní spokojeni:
http://aukro.cz/kuchyn-anglicka-sezona-i3027906817.html