Jak se staví sen: (9.6.) Holčičí minipokojíček (23/12), rekapitulace, recenze

Dvanáctá série designové show Jak se staví sen je stále ještě v běhu a tak jsme v sobotu viděli další díl proměn českých domácností podle střihu primáckého Dekotýmu. Tentokrát byl na řadě opět malý panelákový pokoj pro předškolní dítě a další na cestě. Tvořili znovu nábytkáři z Devota – Lukáš Lédl a Petr Křiváček ( Porta). Jak se jim podařilo poprat s malým prostorem do něhož je třeba umístit hned několik funkčních zón? Viděli jste v sobotu nebo také ode dneška tady.ANKETA

Tahle rodina je ale podle informací v anotaci zajímavá. Paní Jana je i v malém a postupně rekonstruovaném bytě spokojená. Zato manžel tvrdí, že 60m2 je pro čtyřčlennou rodinu málo. Z toho mezi řádky asi všichni čteme, kdo byl iniciátorem nápadu příhlásit se do Jak se staví sen.

Na designéry tedy čeká výzva ve formě velkých požadavků na malém prostoru. Dětský pokoj malé Elly má totiž pouhých 10m2. Sousedí ale s uměle vytvořenou šatnou, která je od něj oddělena příčkou…
[singlepic id=4684 w=420]
Více obrázků zde

Nový dětský pokoj není otázkou několika měsíců nadšeného bydlení, ale měl by sloužit svým obyvatelům co nejdéle. Proto si designéři dali za úkol koncipovat prostor tak, aby dětem mohl sloužit až do teenagerovského věku. Jak toho dosáhnout? … Všichni asi tušíme

No a na závěr jeden bulvární drb. Internetový plátek Šíp Plus v pátek uvedl, že moderátor Pavel Cejnar s Jak se staví sen končí. Prý totiž končí celý pořad a ze zákulisních informací prý vyplývá, že důvodem je nedostatek potřebných sponzorů a že výroba je pro televizi Prima příliš drahá.

Rekapitulace aneb jak je to s tou komedií o jednom manželství a trampotách s bytem

Slovy o komedii zval diváky do děje při obvyklé zastávce u tabule Nymburk totiž moderátor Cejnar. Jak se záhy ukázalo, sarkasmus se nekonal, šlo jen o humornou připomínku podtitulu jisté dávné TV komedie (1986) s názvem „Sardinky aneb život jedné rodinky“. Asi proto tatínkovo prohlášení, že 60m2 pro 4 málo. I mě to došlo až když návštěva u Anderlové, podtitul jsem si pak dohledala na ČSFD neb naštěstí nikdy jsem to neviděla.

No, ale k věci. Dekotým dorazil, rodinka se představila, dcerka řekla že chce stůl, rodičové v zákulisí pánům špitli „velkou skříň“ a pánové zhodnotili, že je pokoj malý, že jej zvětší o tu šatnu, dispozičně změní dveře, vymění podlahy a vymalují. A když prý zvětší pokoj, musí taky zvětšit světlo – nové bude na zakázku a korespondující s římskými roletami. Ukázali půdorys, [singlepic id=4685 w=420]vizošku (ať žije Sketchup) a začali bourat. A bourání je vlastně to nejzajímavější co se v tomhle díle dělo.

Ne každému asi hned došlo, co přidružení prostoru šatny k dětskému pokoji v dispozici bytu vlastně do důsledku znamená. Však nám také stav sousedících prostor ukázali na začátku ani ne na vteřinku a ještě velmi zkrátka – takto: [singlepic id=4686 w=420]Tož při pohledu na maníka s kladivem jsme nejspíš ještě byli celkem v klidní a pouze hospodyňky mohly děsit oblaka prachu a létající suť. [singlepic id=4687 w=420]A nebylo to pro tu fialovou hrůzu za zdí, (tak rozšířená obliba jedůvek by už snad stála i za nějakou psychosociologickou studii), ale došlo mi, že paní měla pravdu. Proměna dětského pokoje v tomto duchu lze provést vlastně jen velkou rekonstrukcí celého bytu. To není jenom o prachu a bordelu všude – mimochodem, nezpomaleně to bylo na nerv baby uklízečky rozhodně výrazně lepší (to vyčuhující je opravdu postel a nepřikryté jsou osobní věci a knížky) [singlepic id=4688 w=420]Zásadní je ale zásah do stěny obývací jídelny a nakonec i do ložnice (mimochodem všimněte si, kde mají které dveře panty) [singlepic id=4689 w=420]No ale nepředbíhejme.

V pokoji se po vykutání příčky a osazení futer nových dveří natáhla jinak elektrika, sádrošem zazdily původní přístup do ložnice, pak na řadu přišel výběr správné podlahové krytiny (Fatra Thermofix) a [singlepic id=4690 w=420]v bytečku potom podle odborného konimentáře na nově vylité podlaze (= lepidlo, tedy doufám, páč jináč by to asi vcelku nedrželo) nalepili vynilové díly.

Pak se vymalovalo a smontoval se nábytek. Většinu vyrábělo Devoto z lamina, pouze některé části jsou z různě tlusté překližky a lakované MDF. Skříň je však Libovický – také na míru. Kolébka je bio neboť z recyklovaného kartonu (1.990,- ookidoo). No a pak už se vlastně jen zastiňovalo a clonilo proti slunci a teplu (z pozadí pan Behún= Maron děl cosi o jihu), pohledům z protějšího domu a proto si Maron udělal tentokrát reklamu nejen řimskými roletami, ale i předokenní roletou Sunstop na elektrický pohon (celkem 57.386,-). [singlepic id=4691 w=420]Sousedi odnaproti pod ostrým úhlem možná něco vidí, ovšem jih je podle mapy zcela jistě kousek jinde a odpoledne dítka mnoha slunka přímo neschytají. [singlepic id=4692 w=420]

Následují peníze aneb rejstřík, kdy se dozvíme, že nábytek za 162 tis (92 tis Devoto + 37,6 Libovickýskříňě) a celé tudíž opět za pakatel 256 tisíc. Následně si prohlédnem půdorys po proměně a při „Před“ a „Po“ je nám znovu vysvětlena jak idea, tak i všechny plusy nového řešení – že tam chyběl prostor pro školáka, že mysleli i na to, že přírůstek může být synek nebo dcera tak aby se neprali a nábytek nedemolovali, a že cílem bylo koncipovat pokoj k užívání od mimina po teenagery. Proto tudíž nábytek s rovnými tvary, nevýrazných barev, zvýrazněné hrany a místy lakovaná MDF, plnohodnotnou atmosféru dětského pokojíku dotvářejí barevné panely vložené do knihovny.

Výsledek proměny si ale pro tuto chvíli ještě odepřeme. Na závěr totiž díky návrhu na vtipný úvěr konečně vidíme, jak před úpravou vypadal okolní prostor. Stav potom ukázán opět jen velmi letmo. [singlepic id=4693 w=420]

Tož teď už prohlížejte a hodnoťe, jak se vám další devoťácký pokoj líbí.
Většina fotek ale zde v externí galerii.
[singlepic id=4658 w=420] [singlepic id=4659 w=420] [singlepic id=4694 w=420]

recenzentka mele z posledního

Za prvé jsem už ze všech těch Snů celá rozbolavělá, za druhé se stále marně peru s únavou, časem, s okolnostmi , a za třetí – když nejde o život, jde vlastně o …

No, ale přece, těch pár zbývajících pár dílů do konce ještě vydržím. Zvětšení pokoje na přiměřenější velikost i nepopiratelná nadčasovost nového zařízení jsou nepochybné plusy této proměny. Uchvácena rozhodně nejsem, opět bych řekla že dost šedý průměr, ale celkem neurážlivý. Truhlařinu pánové umí, v bytovém designu imho sice stále plavou jen jako paní radová, ale tady jim byl příznivý nekomplikovaný prostor místnosti a tak se prostorová dispozice dost povedla. [singlepic id=4695 w=420]Jedno opravdu ocením – nevím sice nakolik záměrně plánované, nicméně velmi dobře se povedlo „odhmotnit“ horní postel. Tím že má plnou postranici se zdůrazněnou spodní hranou a za sebou police, tak s hnotou knihovny splývá a prostor nezatěžuje. V mnoha pohledech vypadá jen jako vytažený šuplík a to je pocitově příjemné.

Ovšem vidím i mínusy a chyby. Zrovna třeba ta horní postel má na můj vkus s ohledem na dítko, přece jen dost nízkou postranici a podle mě tudíž i poněkud nebezpečnější vstup a výstup ze žebříku. Není se kde lépe držet, opřít. [singlepic id=4696 w=420]Z hlediska užívání mi vadí i dělení polic vedle na příliš úzké úseky – dvojnásobná šířka by v té spodní řadě byla příjemnější především u hlavy. Na posteli spodní bych asi řešila dilema kam s hlavou. Puzení mít hlavu v rohu se trochu tluče se zavěšenou policí a nejspíš bych tam chtěla vedle alespoň náznak nočního stolku. Navíc se přiznám, že zrovna tuhle výšku bočnice a čel z duše nesnáším neboť je nízká na opření i s polštářem. Hra s barvou zad knihovny je pěkná teď, ale po zabydlení se zcela jistě úplně ztratí, protože původní stav Elina pokoje dává tušit, jak to tam za měsíc asi bude vypadat. I proto bych ocenila, kdyby i v téhle části byli nějaké hluboké šuplíky, dvířkové skříňky, protože jinak to bude akorát jeden veliký zmatený bordel, zvlášť s batolecím sourozencem. Nápad že na hračky jsou vyhrazeny šuplíky v šatní skříni mi přijde i od mužů nedomyšlený. Žensky nedomyšlená je samozřejmě i výška té šatní skříně, ale pavoučí mezera není jen u ní [singlepic id=4697 w=420]– mě by chytal amok i z mezery mezi knihovnou a výklenkem (nahoře i z boku) a to i přesto, že vím naprosto přesně proč tam je/jsou. Skříň by nešlo vztyčit – postavit, police vsunout –osadit, to opravdu nejde udělat úplně na knap. V obou případech by ale snadno pomohl ten jindy hojně aplikovaný sádroš.

U obou postelí mi chybí úložný prostor na lůžkoviny, zvlášť u té spodní je podle mne důležitý, nesnáším válení dítek po peřinách. Co se týká stolu a krytu topení – líbí. Nicméně za dýhu s výrazně tmavým vykukujícím klínem bych truhláře honila po poli se sukovicí. [singlepic id=4698 w=420]Že se ke stolu časem mohou vejít dítka obě, to asi opravdu ano, pokud budou skromná, ale s kontejnerem vedle do půlky skříně pořádně nevlezete a otevřít vnitřní šuplíky? Máňo zapomeň anebo cvič! [singlepic id=4699 w=420]Design skříně se mi nelíbí, kromě toho, že je kus přes okno, tak je jak z jiného světa. Nálepky mi v tom nepomáhají, naopak skoro zdůrazňují. Imho škoda. A pak se mi ještě ošklivě tluče dezén dveří s podlahou a to na obou stranách – proč zvolen zrovna dezén cosi jako ořech, to mi nějak nejde pochopit. Navíc mi poněkud šoklo, že dveře se otvírají ven (do obýváku) a nikoliv dovnitř, ač uvnitř příhodná konstelace a dostatečně mnoho místa. [singlepic id=4700 w=420]

Rozpaky ve mně budí ale hlavně zásah do obýváku a do ložnice. Nějak to řešit jistě půjde, také trochu divné to bylo i před tím, ale napadá mi, že funkční zóny bude v obýváku nutné prohodit a pak se zmate návaznost na kuchyň a navíc nepůjde vložit ani dost náhrad za zrušený objem šatny, tak jak to např řešil návrh na úpravy s úvěrem. [singlepic id=4701 w=420]Do ložnice už evidentně sotva co vecpou a dokonce mám starost, zda se tam vejde alespoň postel pro mimino (kartonové biodílo je imho dobré tak pro panenku Elly). No… Dětský pokoj mají Kratochvílovi bez vlastních peněz dobrý, ale obývák je nakopnut dvojími dveřmi podle mého strašně a já osobně bych raději hledala nějaký míň bolavý kompromis. Mají, ale co chtěli, náš problém to není.

Mé hodnocení? Samotný pokoj vizuálně na dvě mínus, s pro mě nehoráznou cenou za lamino a snadnou výrobu i montáž za tři. Ovšem za obývák a tudíž celé dílo ze svého pohledu nemůžu dát líp než 4 – nelíbí.

Zdroj obrázků: FTV Prima