Jak se staví sen: (19.5.) Černobílá elegance v kuchyni a obýváku (20/12), recenze

V posledním dílu pořadu Jak se staví sen se pánům Marxovi a Machačovi zadařila proměna bytu 2+1 poměrně dost kontroverzně. Výsledek je podle mnohých ohlasů z kategorie „někdo upad na hlavu“ a tak si zcela jistě zaslouží i delší článek, jehož cílem by mělo být hledání kladů a ocenění nezdarů. Zda můj náhled dostal příhodný název, to ale jistě posoudíte sami.

Rekapitilace s fotogalerií a anketou k diváckému hodnocení zde

Grafitová sloj a průmyslový produktovod

[singlepic id=4507 w=420] [singlepic id=4508 w=420]
Design, který se opravdu jen tak nevidí. Bomba vedle které i Siedlaczek s multifunkční bílou stěnou musí blednout závistí. Impozantní jouk. Myslíte, že Palovi ještě všichni žijí? Nebyl v Kloboukách alespoň požár?

U mě doma sice nehořelo, ale dávám dobrou radu, nedělejte upgrade softwaru a medikace ošetřovaného pacienta, když je třeba co nejrychleji napsat článek a zároveň se pokoušet stíhat i pracovní termíny. U mě byl výsledek kolaps a záplavy.

Ale teď už k dílu samému. Kde začít, když je téměř všechno špatně je celkem jednoduché. Vezmu to od chodby z jedné vody na čisto.

Předsíň se vznášedly

O proměně předsíně asi většinou moc nevíme. Dozvěděli jsme se, že ji spláchli s kuchyní i obývákem jednou společnou dlažbou, proti čemuž tedy žádných námitek a pak nám také asi dvakrát nenápadně řekli, že i tam přišel nový úložný nábytek. Vidět ji však celou před či snad dokonce po úpravě se nám v pořadu nepodařilo. Nicméně pár indicií přece jenom šťastně odchytáno. Základním vodítkem nám budiž půdorys původního stavu a pár fotek, kde jsou kousky vidět. [singlepic id=4542 w=420]Nové skříně se v tomhle Palovic mini bytě jistě hodí a na výběr kam s nimi taky zrovna nebylo. Otázka je, zda bylo dobré použití i jednotného grafitově černého lamina, když předsíň malá a troje světlé dveře každý pejsek jiná ves. Co mě ale zarazilo, kde pánové načerpali inspiraci, že skříň až na zem už je pasé asi. Jo vytírat se pod tím dá, ale smysl proč mi uniká. V předsíni se přece většina z nás zouvá a zakopáné botky pod skříň prostor obyčejně značně hyzdí. Většina z nás by asi uvítala nějaký botník příručně odkládací a upřímně, není špatné mít tam taky alespoň jeden věšák. Pánové dali jednu rakev levitovat do mezery vedle vchodových dveří a druhou plácli na boční stěnu oddělené kuchyně. Výška zdvihu asi 25cm. Zakopávat botky za křídlem dveří pod mělkou skříní – é?, zakopané botky pod skříni zhruba pětačtyřicítkou přímo proti dveřím = imho hnus. O šikovném omlacování dveří taky nemluvím. [singlepic id=4543 w=420]

Postoupíme do kuchyně – ta dopadla nejlíp

Samozřejmě má nová verze mnohem víc pracovní plochy a design nábytku je výrazně lepší než jakási prkýnková, zřejmě samodomo varianta. Ale i nové řešení dělané na míru má mouchy.

Pomíjím, že z požadované černobílé kombinace je vlastně kombinace různých šedých a našedlých, která se mně osobně nelíbí, i když uznávám, že na tom asi nebude tolik vidět otlapkávání. V kůži výškově podměrečné paní Jitky bych nebyla nadšená výškou umístění mikrovlnky, ale pro syna ideální. Jako tradičně je trochu pitomé otvírání směrem vlevo.

Více pitomé je otvírání úzkých horních skříněk. Pánové při výběru úchytek poněkud zapomněli myslet, že jejich hloubka nedovolí plné otevření a tudíž bude obsah vzadu i u mělkých horních skříněk hůře přístupný, kromě toho se úchytkami omlátí bok korpusu spotřebičů a na druhé straně zeď. [singlepic id=4544 w=420]Jak vypadá vnitřní vybavení spodních skříněk můžeme jen tušit. Já tam například postrádám mělký šuplík na náčiní, o tom, že by byl integrován do hluboké zásuvky dost pochybuji a ostatně se přiznám, že pochybuji i o tom, že úzké spodní skříňky jsou carga. Také si na fotce všimněte rozdílné teploty světla z digestoře a vedlejšího svítidla. Kromě toho, že to divně vypadá, to nebude příjemné ani pro oči.

Osobně bych si dílo na míru představovala asi takto a jak jsem už naznačila, šla bych raději do varianty skutečně čenobílé. [singlepic id=4545 w=420]
[singlepic id=4546 w=420]Kuchyň má i druhou stranu a zde moje oko provokuje vertikální poloha úchytek úzkých rohových skříněk a to zvlášť v kontrastu bezúchytkového řešení skříněk navazujících za rohem. Podle mého by bylo vhodnější použít u všech horních skříněk spodní úchytky, případně alespoň kombinovat dva rozměry použité modelové řady (95% se dělá ve 2, ale i 3 rozměrech). [singlepic id=4547 w=420]Další co mi tahá za oko je nerezová rohová lišta. Pan Machač u ní sice hovořil, že hlavně dbát na detaily, ale imho to zrovna s ní netrefil. Podle mého by bylo mnohem lepší použití oblé plastové rohové lišty v barvě dlaždic aby tak divně nesvítila, když nikde jinde použita není. A když už lištu nerez =tzn nápadnou, tak si alespoň dát tu práci s vybráním té správné a jejím správným osazením, tak aby byla skutečně rohem a ne krajovou lištou pro jednu stranu.

Řešení stolování se taky nepovedlo. Nová deska je sice stejně velká jako původní, ale jejím posunutím až do rohu k vstupu do obýváku se stalo, že se k ní vlastně čtyři lidé najednou nevejdou. [singlepic id=4548 w=420]Výběr židlí se mi zdá taky nedomyšlený. Místa na průchod kolem stolujícího bylo málo už v původním stavu a teď jsou tam ještě po celé hloubce jádra skříňky. Projde akorát hubeňour a ještě jenom na štorc. A do takového provozně složitého prostoru jsou vybrány židle s velkou podnoží, místo nějakých lehkých a třeba i skládacích.

Zcela uhozené je umístění tmavých poliček v rohu. K čemu by proboha mohla být ta nejvyšší, když nejen dostupná jen se štaflemi, ale není na ni vlastně ani vidět. Navíc jsou samozřejmě velmi podivné dvě výškové úrovně nábytku. [singlepic id=4549 w=420]
Tož kuchyň podle mého nic moc nejen po vizuální stránce, ale i po stránce praktické. Použití drahého kamenného konglomerátu na pracovní a jídelní desku v kontrastu s levně vypadajícím materiálem skříněk vyšumí do ztracena a díky instalaci na vodovodním řadu nesmyslné filtrace, má pro mě kuchyň nádech nadčasové „elegance“ jezeďáckého příbytku „peněz dosti, vkusu prostý“

Montérky oblíct, teď se bude fárat do hlubiny hrůz a pitomostí

O výtvarném citu a vkusu páně hlavního autora jsem měla mínění nevalné už od prvního seznámení s jeho prací, ovšem tohle bych snad přece asi jenom nečekala. Obývák je pro mě čistá hrůza a autoři si imho buď dělají z účastníků krutou srandu nebo museli být zcela zpití a zhulení. Pokud ne, tak už zbývá jenom jedna varianta ….slepej pitomec a blbej ňouma.

Mám podrobněji rozebírat důlní barevnost a atmosféru? Že je to blbě tady vidí snad každý. [singlepic id=4550 w=420]Paní sice chtěla kombinaci bílé a černé, ale nejspíš v opačném poměru. Tady navíc není černá a bílá, tady je tmavě šedá a smetanová. Tolik hnusné grafitové černě pokoj samozřejmě zmenší, zchladí a lidem odebere energii, zhnusí je a vrhne do depresí. V dodaném provedení není ani co by se za nehet vešlo elegantní, působí chudě a zároveň hrozivě. V kombinaci s temnou nafialověle hnědou fakt tak akorát rozdávat poukazy na rakve a kremaci.

Zcela šílené je řešení televizní stěny. Tu by snad měli ukazovat jako odstrašující příklad jak v prostoru nepracovat s hmotou. Nechápu, jak něco takového vznikne, sedím s hubou dokořán a nevěřícně zírám. [singlepic id=4551 w=420]O co pánům designérům při návrhu šlo, co chtěli vyjádřit a ztvárnit? Proč je tam ten skříňkový most evokující produktovod , proč to u okna končí kus nad podlahou a vypadá, že pokračuje venku za zdí shozem rovnou do kontejneru? Proč jsou tam ty „ustříhnutý nohavice“?
K čemu jsou stopadesáticentimetrové paní skříňky hluboké tak maximálně pětadvacet, ale skoro až pod stropem? Podle mého názoru by se rodině podařilo vejít s věcmi do podstatně menšího objemu, konec konců v původním stavu měli úložného objemu v obýváku sotva čtvrtinu toho, co jim tam pánové nacpali a taky žili.

Teď zapomeňme na černou depresivní sloj a zaměřme se na užitné hodnoty. Skříní a beden vidíme v novém obýváku spousty. Ale jakpak se asi budou užívat, když polovina vlastně nelze bez stěhování nábytku otevřít. Že si vymýšlím? Ale kdepak, stačí se podívat kolik místa je mezi sedačkou a skříněmi. [singlepic id=4552 w=420]Levá polovina poslední skříně pro jistotu nemá ani úchtyku, pravá sice ano, ale otevřít půjde tak maximálně v úhlu 30stupňů, což znamená, že buď složitě tancujete, nebo se tam musíte dostávat artistickým výkonem ze stoje na sedačce. A že na něco takového paní či pán vypadají, že. Aby bylo možno něco uložit či vyndat z prostřední části s vestavěnými šuplíky, musíte stěhovat mohutný konferenčák a skřín v rohu u produktovodní stěny nemá pravou polovinu pro jistotu otvírací vůbec, páč tam jsou přiřazeny spodní skřínky stěny televizní. Byť je to zřejmě skříň šatní, stejně jako ta na druhé straně. Však paní Jitka při předávání z toho viditelně poněkud znejistěla.

[singlepic id=4553 w=420]Další dobrý vtip je systém rozkládání sedačky, kdy musíte nejen napínat svaly a kdoví, zda to vůbec zvládne jeden, ale ještě musíte se stolkem zaparkovat před lenoškovou část a tím pádem vám zbyde na to dostat se k posteli zhruba půlmetrová kličkovací ulička. Řekla bych, že pro věkovou kategorii majitelů dost bohovská vychytávka.
Kam budou dávat lužkoviny – no doufejme, že to nějak jde do té nerozkladné části, bo jinak potřebují nějakou bednu na balkon.

A opět je tu zhůvěřile utopeno i slušné a kvalitní. Především dýhová stěna, kterou by tu statečně mohla nahrazovat bambusová rohož za pár stokorun. Na fotkách nevypadá špatně ani tapeta, ale bohužel to dost klame, protože v reálu je ten vychválený 3D efekt kýčovitý. [singlepic id=4554 w=420]Sedačka má sice blbé rozkládání, ale po stránce designu tak blbá není. Osobně bych tedy raděj látkovou než textilní kůži, už jen proto, že jde pravděpodobně o výrobek cenově tzv líbivý.

Když se tak na ten pokoj dívám, tak jsem pochopila, že tam opravdu musí stát vinotéka, osobně bych doporučila snad i plnit nějakou domácí samohonkou, protože bez zatemnění oka i mozku alkoholem tam snad nikdo nemůže odpočívat v sedě ani spát. A přitom by to alespoň trochu šlo, mé pokusy jsou neumělé, ale snad je z nich vidět, že při obrácené variantě barevné kombinace a přidání teplejší doplňkové barvy pokoj hornické pracoviště připomínat zdaleka tolik nemusí. [singlepic id=4555 w=420]

Na závěr ještě poznámka o předvedeném současném stavu pokojíku synka s babičkou. To totiž snad byla nějaká chyba spleteného materiálu. Za prvé se mi nezdají dveře, za druhé tam vidět jenom jednu postel a za třetí ty obrázky skoro nevypadaly jako fotky. [singlepic id=4556 w=420]

Dřišťálový věnec pro vítěze

Dřišťál je roští značně trnité a umotat z něj věnec není snadné. Ale zase může býti několika různých barev. Pro pány bych dnes volila zelený dřišťál bradavičnatý, tam nejen dlouhé trny, slušně píchá dokonce i listí. Z předešlého totiž jasně plyne, že jsem i přes urputnost snahy, kladů nenašla vlastně téměř žádných. Moje hodnocení dvacátého dílu je tedy na bíledni – mínus deset (čili plnokrevná pět). Pánům designerům přeji ještě více tvůrčí odvahy a invence, fakt by bylo smutné, kdyby jste zůstali někde na půl cesty k lepším zítřkům. Díl od dílu jste lepší a už je vás pro tento pořad škoda. Vzhůru do světových metropolí, domů finančních a filmových magnátů.

Zdroj obrázků FTV Prima

Anketa k diváckému hodnocení zde