Jak se staví sen: Kuchyně pro tři generace (15/12), rekapitulace a recenze

V Praze na Smíchově žijí v bytě pod jednou střechou tři generace žen. Jejich kuchyně ale volá po záchraně – je už totiž značně zchátralá. A to se řešilo v sobotním dílu Jak se staví sen. Záchranáři budou Anna Lacová a Jan Ranný. Prý se dozvíme i tom jak vybírat kachličky a jak se mění jejich móda. A také jak vypadá kuchyň multimilionáře. ANKETA

Tři generace žen v pražském bytě 5+1 tvoří babička, dcera a vnučka. Soužití jim vyhovuje, ale kuchyň už ne. Je dost malá, linka 30 let stará, vypadávají z ní police i se sklem, podlaha je ošuntělá… Zbavit se staré kuchyňské linky je opravdu nutné. Nejen že vůbec neodpovídá esteticky, kvůli jejímu technickému stavu je pobyt v kuchyni i potenciálně nebezpečný.
[singlepic id=4113 w=420] [singlepic id=4114 w=420] [singlepic id=4115 w=420]

Zdroj obrázků : PR odd FTV Prima

Babička Eva (72) tu, žije už od dětství, pracovala jako zdravotní sestra, v důchodu se věnuje hlavně sledování televize, pejskovi a procházkám. Jednou týdně se schází s kamarádkami v cukrárně. Maminka Iva (48) pracuje jako dětská zdravotní sestra. Ráda si vyrazí za kulturou, do divadla, do kina, ráda chodí na procházky, v zimě lyžuje a v létě jezdí na kole. Nejmladší obyvatelkou je dcera Tereza, která studuje mezinárodní vztahy na vysoké škole. Kromě toho dělá instruktorku snowboardingu, v létě taky ráda hupsne na kolo a chodí za kulturou jako maminka. Navíc si ráda zajde na kávu do kavárny.

Na renovaci kuchyně ale nemají peníze – babička je vdova, dcera samoživitelka, vnučka studentka. Využili tedy možnost zkusit štěstí v JSSS a proto je tu deco tým s designéry. Přestože je kuchyň velmi stará, designéři si troufnou několik pěkných původních prvků v novém interiéru zachovat. Jak se jim podaří zkombinovat staré s moderním?

Pražský masakr motorovou pilou a z reportáže do reportáže

Rodina Třešňákových bydlí v domě U Šalamounky od roku 1950, kdy se sem jako desetiletá nastěhovala paní Eva s rodiči. Byt 5+1 120m2 v roce padesát mi zní sice trochu zvláštně (mým obojím prarodičům totiž zrovna v té době nasadil NV nuceně nájemníky, asi jsme byli nepřátelé režimu), ale o to tu neběží, důležité je, že kuchyň je opravdu nevelká a to k ní prý ještě byla přidána původní komora (podle okna imho spíž), že babička Eva už vzhledem ke svému stáří nechce plyn, servírovací okénko do jídelny už nepoužívají, přejí si lepší kuchyňské spotřebiče, jemné, přírodní odstíny a líbil by se jim nádech Provance stylu.

Samozřejmě jsou nám divákům poctivě vyjmenovány všechny vady a nedostatky původní kuchyně: složitě členitý půdorys, roztříštěné pracovní plochy daleko od sebe, lednice v rohu špatně přístupná, i to, že barevná mozaika je jen folie přes staré šedé dlaždice. [singlepic id=4143 w=420]
A cože se dělo dále? V podstatě nic co pravidelného diváka by překvapilo. Maskovaný Vilda s kolegou, sekera a motorová pila – komedie s jedním pár centimetrovým řezem do linky byla jako vždycky komedií zbytečnou a infantilní. [singlepic id=4144 w=420]
Pak se chvilku pracovalo a i když se děly věci, tak vlastně taky nic mimořádného. Že v podání oranžáků vysekané drážky místy zavánějí spíše neřízenou demolicí , to už jsme také párkrát viděli [singlepic id=4145 w=420]a že se páni řemeslníci i v takovém případě důsledně řídí pokynem „drážky následně jen lehce zapravíme“ taky asi nepřekvapilo. [singlepic id=4146 w=420]
I zazděné okno už tu párkát bylo. Holt překáželo, designérský záměr rušilo, a že se zvenčí nebude mýt ? Koho by tu rušilo, předává se přece uvnitř. [singlepic id=4147 w=420] Podlaha k výběru dojela až do bytu. Musí prý být laminátová, pro těžší provoz a protože pracovní deska má být výrazná, tak na podlahu potřebují designeři něco jednoduchého. Quick step splní jakékoliv přání a tak na „zem“ přijdou čtverce laminátu – imitace přírodního leštěného betonu. [singlepic id=4148 w=420] Zdá se vám, že stěna by ještě před pokládáním náhlé podlahy potřebovala ještě nějak lépe upravit? Však oni ještě vymalují. [singlepic id=4149 w=420]Okolo. Nač silami a barvou plýtvat, však to bude za nábytkem a fušeřina prolátne se až tu z dekotýmu dávno nikdo nebude.

Startovní pidibyty a třicetileté hypotéky už taky byly, pravidelný divák téhle řady leda vzdychne – njn, sponzoruje Geosan.

To anotací slibovaná reportáž v 15. Minutě zajímavá byla víc:
V JSSS se prý vždycky snaží nabídnout pěkné věci, za rozumné peníze, ale co kuchyň multimilionáře – jak vypadá a vaří v ní vůbec? [singlepic id=4150 w=420]Umělohmotně prsatá pártygirl v bytě s KK překvapila dokonce i mě, přece jsem čekala alespoň bývalou Miss Doležalovou anebo Davida. Alespoň že zástupce firmy DIZ pravil, že v kuchyni si může každý vytvořit svůj svět, třeba za pomoci umělého kamene na pracovní desce nebo vertikálně výsuvných odsavačů par. [singlepic id=4151 w=420]
Další chvíle zabral výběr kachliček s radou pana Ranného: když nalepíte keramický obklad až do hotové kuchyně, odpadne prý nutnost použití těsnící lišty. Následoval další výběh do „světa“ aneb výběr spotřebičů, dřezu, baterie.

Pak však přišla pecka nečekaná – minutu 22 všem shlédnout doporučuju. V reportáži na téma módní trendy řešení obkladaček v koupelně se totiž na jedné straně míchal solidní výklad a design keramiky Lasselsberger s proslovem miss Lucie Smatanové a její koupelničkou. Kontrast k nezaplacení, esence kýče a fušeřiny, smíchy jsem řvala hodinu (pardon), zvlášť když to bezelstné děvče podotklo, že kouká především na praktičnost a také ráda nahlíží do katalogů. [singlepic id=4152 w=420]

No ale zpět k proměně. Tam se pokračuje ve vetešnictví výběrem porcelánu na zabydlení a na závěr ještě režií přejmenovaná Linda ( x Lucie) Vondráčková a výběr z jejích portugalských příborů Herdmar [singlepic id=4153 w=420]
Finiš a hotovo. Nastává chvíle vysvětlování předností nového designerského řešení. [singlepic id=4154 w=420]Na půdorysu je vidět, že uspořádání je mnohem kompaktnější, varné centrum je snížené, plynový sporák nahrazen sklokeramickou deskou a spotřebiči ve výši očí, tak jak si majitelky přály. Odsavač si paní přála přesně takový, instalován je jenom větší ( š90 cm) a recirkulační. Zrušená okénka umožnila využití více nábytku a poloostrůvek je zas k využití i jako jídelní stůl. Vzhledem k tomu že dámy si přály styl Provance, je kuchyň bílá s frézováním a zelené porcelánové knopky ladí se zeleným obkladem a vše doplňují lehce romantické dekorace. Když dělá tento styl ten, kdo to umí (Lacová + Ranný) tak se ochrání před kýčařením. Stálo to všechno jen 222 tisíc – kuchyň se spotřebiči 95 a půl tisíce, podlaha 16 tisíc, nábytek (neznámo který) 47 tisíc, dekorace, doplňky 17 tisíc.
[singlepic id=4155 w=420] [singlepic id=4156 w=420]

Další fotografie původního i nového stavu v externí galerii zde

Paní Eva se sice trochu bála, že nová kuchyň nebude přesně tak, jak si přála, ale nakonec zvolala „Nádherný“ a dcera byla tak unesená, že prý teď zkusí i vařit.
A co divák a čtenář trpělivý – ocení klady a odhalí všechny vady?

Proměna patří k těm lepším

To v rámci JSSS zcela jistě a bez debat, ale za mě nic moc. To, že bez úhony přežiju první pohled, by při práci profesionála snad měla být samozřejmost a ne nějaký zvlášť extra oceňovaný klad.

Podrobný pohled totiž odhalí lecos, co mohlo a mělo být lepší. Třeba, že ten vychvalovaný poloostrůvek je jedinou volnou pracovní plochou a je hodně vysoko. Varné centrum totiž není snížené oproti běžné výšce, ale jen vůči poloostrůvku a dřezu. [singlepic id=4157 w=420]Rozdíl úrovní je jen 3 cm a to téměř nestojí za řeč. Navíc původní linka byla celá o 3-5 cm nižší, takže hrnce mají teď dámy vlastně výš.

Kuchyň sice dělal prý truhlář na míru, ale detail desky a skříňky varného centra v rohu u okna zpracoval na můj vkus poněkud zvláštně. Proč je tam nevyužitá díra, tam se psí pelech teď přece nevejde. [singlepic id=4158 w=420] Vím, vedle jsou šuplíky, ale pohodlnému výsuvu mělkého karga by nebránilo ani topení. Drobný problém je i otvírání okna – široká digestroř je sice pěkná, ale přece jen příliš hluboká. I když je to vlastně jedno, při přetažení pracovní desky přes parapet se zapomnělo na to, že rám špaletového okno má specifický tvar s prodlouženým středovým dříkem. Je však pravda, že při dobré vůli a opatrnosti okno půjde jak pootevřít, tak taky umýt.

Na použití ručních spotřebičů u vaření se naštěstí nezapomnělo, zásuvka je jen skrytá dekoracemi, nicméně lepší než jedna by byly určitě dvě. Podobně skrytá je i ta vpravo od dřezu. Nicméně místa na přístavné spotřebiče je málo a budou zabírat cenné pracovní místo. Na fotografiích je vidět, že rodina vlastní a zřejmě často používá kapslový kávovar, varnou konvici, toustovač, sendvičovač a termokonvici.
Mikrovlnka se opět otvírá doleva a tudíž je ergonomicky ideální jen při přímé cestě ohřívaného jídla z ledničky. [singlepic id=4159 w=420] Námětem k přemýšlení je také rébus kam s odpadkovým košem. Pod dřezem jsou totiž police a navíc při práci u pracovní si jej snadno otevřete jen těžko. [singlepic id=4160 w=420] Sám dřez je dost příšerný a i když francouzké kuchyně nerez vyznávají, tak ty ve stylu Provance takto rozhodně ne.

Nápad využít poloostrůvek k příležitostnému stolování není špatný, ale zaplať bůh, že mají dámy v obýváku velký jídelní stůl. Sice se dost nalítají, ale jedině tam se teď solidně nají všechny tři. Kromě místa jen pro dvě, je tam také malý přesah a tudíž málo místa na nohy. [singlepic id=4161 w=420]Další věc je, že paní Evě by lezení na vysokou židli mohlo za pár let dělat obtíže.

Závěr a hodnocení

Obvyklému kýči při implantování Provance stylu do českých domácností se designérská dvojice skutečně vyhla a celkový dojem, atmosféru na pohled vyvolává nová kuchyň opravdu příjemnou. Vadí mi pár zbytečně podceněných maličkostí – stylu neodpovídající bodová světla a háčky pod výstavní policí (dekorace dekorovanými [singlepic id=4162 w=420]vařečkami je přímo z kategorie uááá), a i když jen pomocná dekorace – tak hnusné prostírání na kterém imho blbě vypadají úplně jakékoliv [singlepic id=4163 w=420]příbory. Navíc mi uniká, proč kuchyň v rámci JSSS vybavovat příbory za několik tisíc. Má to snad být náplastí za provedené zhůvěřilosti?

Jak jinak nazvat řešení zaslepení spížního okna. Jistě, jde o dům v památkově chráněném území a zásah do uliční fasády by byl asi jen dost těžko možný. Ovšem přístup, hodíme bobek a zevnitř se tváříme, že tam to okno není a nikdy nebylo, je přesně hoden kvalit designérů JSSS. Proč přemýšlet jak kuchyň řešit s ohledem na všechny dané okolnosti. Nejen, že použitý způsob estetiku fasády stejně naruší , ale jak to okno bude zvenčí za pár měsíců vypadat.

Nadšená nejsem ani ze zvolené podlahy. Ne, že by nebyla barevně špatná, ale proč když už se imituje beton, proč se nepomyslelo na důsledek uspořádání varné desky a dřezu přes mezeru. V téhle kuchyni se přece bude na podlahu dost cákat a mnohem lepší než laminát by byla na podlaze dlažba. Laminát je naprosto stejně studený jako dlažba typu „teplá“. [singlepic id=4164 w=420] Divná je i rozdílná výška obkladu kolem okna, a já osobně bych uvítala mozaiku i na bočnici spotřebičové skříně.

Není to špatné, ale taky to není nic moc, i když v rámci proměn pořadů Jak se staví sen se výsledek řadí k té lepší menšině. To je taky jediný důvod, proč jsem se tentokrát nakonec rozhodla dát za dvě, ovšem s velikým mínusem. Jde podle mne totiž pořád jen o naprosto běžný standard kuchyňských studií, kde nábytek z knihoven skládají povětšinou „machři“ strojaři a absolventky středních obchodek. Mínus podtrhuji zároveň také za to, jak si komentáře a proslovy designérů s výsledkem poněkud protiřečí. Ano jsem hnidopich, ale proč pár minut před koncem zní, že v kuchyni bude posezení pro tři? I řeči o tom, jak se hledělo na menší vzrůst všech tří dam jsou také klam. Kuchyň je po stránce zonování přece roztříštěná víceméně úplně stejně, jen v jiném rohu, pracovní plochy ubylo, úložného objemu nepřibylo, ergonomicky ideální je to pro kuchařku, pomocnici k nádobí a jednu dámu kybicující.

A jen tak pro designery osobní doušku – vážení, hodiny jsou v kuchyni významně potřebným prvkem a fakt je moc prima, když si k pohledu na ně musíte vyběhnout za roh a rozsvítit. [singlepic id=4165 w=420]
Pokud bych měla zhodnotit úroveň odvysílaného dílu – jo, zasmála jsem se, ale tam kde to nejspíš nebylo cílem, v ostatním jsem se ale jen utvrdila v dojmu, že jde o zbytečně promrhaný čas. K číslům sledovanosti nemám přístup, ale podle webových vyhledávačů už osm dílů postupně klesá zájem o informace (nejen tady, obecně) a je už jen o pár malých dílků výš než u prázdninových opakovaček. Doufám, že každý, kdo vydrží do konce této řady, dostane od realizačního týmu a FTV Prima nějaký hodnotný věcný dar.