Jak se staví sen: Holčičí pokojíček i ložnice pro rodiče (12/12), rekapitulace, recenze

V sobotu 24.března se designová show Jak se staví sen věnovala dalšímu diváky požadovanému tématu – čeká nás proměna dětského pokoje. Opět jsme viděli rošádu místností a tudíž i novou ložnici rodičů. Jak si s malými panelákovými místnostmi poradila dvojice designérů Poddaný + Borovec? ANKETA

Místem činu je dnes byt manželů Nehasilových z pražských Vysočan.
[singlepic id=3855 w=420]
Paní Kateřina (32) je profesí svatební koordinátorka, její muž Josef (42) pracuje jako technik v dabingovém studiu a oba milují sport. Také samozřejmě své dvě malé dcerky.

V Odlehlé ulici Pod Balkánem stojí paneláky už od roku 1986. Nehasilovi tam v 3+KK s lodžií (prý 79 m2 – já vím o 68m2) bydlí od roku 2005 a pár úprav už provedli. Změnili dispozici obýváku a spojili jej s kuchyní, sami si navrhli linku a celou místnost prý zařídili moderním nábytkem spíše v neutrálním a nadčasovém designu. Dětský pokojík je pro dvě holčičky ale mrňavý (prý cca 9m2) a tak se rodiče rozhodli, že si to s dcerkami prohodí a dají jim v plen svou o pár metříků větší ložnici (prý cca 12m2)

[singlepic id=3851 w=420] [singlepic id=3852 w=420]

Další foto zde

Pokoj pro holčičky si i přes nízký věk dětí přejí zařídit jako studentský. Zároveň by tam ale měl být prostor na hraní i na pohyb. S výběrem nábytku by si prý sami poradili, ale na srdci jim leží především design a útulnost. Navíc rodinu zaujaly designérské nápady vídané v JSSS a tak se přihlásili a doufají ve splnění svého snu.

To je pro Dekotým voda na jeho mlýn. Do proměny se pustí dvojice Poddaný + Borovec a prý se tentokrát můžeme těšit i na předvádění toho nejsprávnějšího tapetování. Tešíte se na to co, v prostoru 12 a 9 m2 vytvoří?

Socialistickému normovači navzdory

Co je kde v pokojích špatně se dnes neřeší. Vnadí se tak jen na nové řešení. Dětský pokoj ve shodě s nápadem rodičů zařídí pánové jako studentský, dětsky oživovat vše budou veselé nálepky. Už opět nás neminou LED pásky, koukáme na ukázky vizualizací a těšíme se na dominantu ložnice – tapetu od Ulfa Moritze. Dozvídáme se také, že rodina je smířena s tím, že na úkor přístupu k posteli v ložnici zabere kus místa i šatní skříň. Designeři však návdavkem slibují naproti skříni či posteli umístit zrcadlo. Řemeslníci se dnes prý moc nenadřou – stačí přesekat kousky elektrických rozvodů a malovat a položit novou podlahu. Podlaha Quick step bude laminátová antistatická. Odpuzuje prach a ten se prý díky způsobu laminování nedrží dokonce ani v té „V“ drážce. Zdá se, že pan obchodní zástupce má ve výrobek bezmeznou důvěru, ale spíš moc neví o čem mluví a zákazníka ve snaze urvat prémii bez špetky studu balamutí. O odpuzování prachu v oficiálních materiálech totiž ani písmenko, píše se tam jen, že v souladu s ČSN EN 14041 nepříjemné výboje při dotyku vodivých materiálů jsou minulostí (náboj lidského těla při pokoj teplotě 23 0C a rel. Vlhkosti 25% je menší než 2 kV).

V bytě se tedy vesele začalo sekat a řezat a kousek vedle už se maluje.
Jedeme první reportáž – šetření místem aneb palanda – v nějakém zřejmě na děti specializovaném obchodu je doporučují od 6 do 14 let[singlepic id=3897 w=420]

Pokládá se podlaha a designerská dvojice míří do IKEA názorně předvádět jak správně si vybrat skříně(podle barvy a materiálu dveří) i palandu (hup na ni). Část nábytku jsou však i moduly udělané na míru.

O chvilku později jsme svědky vysvětlování proč v ložnici zvolené řešení. V ložnici si prý rodina přála hodně místa pro úložné skříně. Postel by se jim prý na šířku nevešla a kdyby ji dali na šířku semhle sem, tak by se jim tam prý pro změnu nevešly skříně. Vtip je v tom, že rejža nám zatím promítá vizošku a tak nevíme kde mají pánové tam ani támhle. Nevadí, cílová skupina pořadu stejně nepřemýšlí a tak se v klidu montuje vybraný nábytek i u holčin palanda. [singlepic id=3899 w=420]

A je to tu, budeme instalovat tapetu. Cejnar nahazuje starostlivý výraz –„ Role může stát i 6 tis korun, jak ji nalepit abychom to nezkazili?“ a jede reportáž aneb komédie Nikol Štíbrová+ Dana Chlíbková vocaď pocaď tři pruhy – vliesovou tapetu lepíme suchou na lepidlem natřenou zeď. [singlepic id=3900 w=420] Hlavní komický nářez však následuje až poté –Dekotýmácký profík vodborník už všechno dávno umí a proto vliesovou tapetu za 6.280 role matlá lepidlem a lepí na suchou stěnu! [singlepic id=3901 w=420]Tož to je manufaktura Marburg hozením bobku na symboly jistě potěšená

A konečně něco taky k těm zatrachtilým normám – přednáší Geosan. Ložnice pro 1 osobu minimálně 8m2, pro dvě už stačí 12m2. Ideální je prý ložnice otočená k jihovýchodu a obývák na jihozápad.
Na kterou stranu mají ložnici otočenou Nehasilovi se v JSSS naštěstí neřeší. Tam pánové řeší spíš rébusy jak v pidiprostoru podle ikea návodu nábytek sestavit, ale i to se nakonec daří a tak se v dětském pokoji může nábytek i olepit tapetou i dětskými motivy z kolekce Michaely Ošťádalové. (lepeeto) [singlepic id=3902 w=420]
A máme hotovo, tak si prohlédneme plánky před a po a také si řekneme kolik to stálo – 190.520,- [singlepic id=3903 w=420] [singlepic id=3904 w=420] [singlepic id=3905 w=420] [singlepic id=3906 w=420] [singlepic id=3907 w=420]

Další foto v externí galerii zde

Pánové jsou spokojeni, že se jim i přes stísněné prostory podařilo umístit rozsáhlé úložné prostory a dokonce je možná i trochu navýšit. Z dnešní proměny si vzali i ponaučení – nebát se experimentovat s barvami a nebát se ani malého prostoru. Rodina vypadá spokojeně.

Co na to okkvp?

Plnit přání je hezká věc, ale co takhle u toho taky přemýšlet

Proměna bytu Nehasilových je pro mnoho diváků asi téměř úžasná. Pánové přece přesně splnili všechna přání rodiny a na rozdíl od většiny jiných proměn, tahle vypadá docela útulně. Dětský pokojík hraje barvami a pěknými motivy samolepek a v ložnici polštářky, knihy a obrázky. A hoši to měli přece tentokrát tolik ztížené stísněným prostorem i trochu překvapivým přáním na styl dětského pokoje. Možná to sice mohlo dopadnout líp, ale dělali co mohli a v rámci daného je to řešení skoro geniální.

Dětský pokoj

Nápad Nehasilových zařídit pokojík pro dcery, tak aby jim nábytek vydržel mnoho let nemožno napadat. Problém je v tom, že pánové otrocky dodrželi zadání „studentský pokojík“ a děti jsou zatím předškolní. Věk jsme se sice nikde nedozvěděli (mlčí i ofiko), ale od pohledu lze odhadnout že malá Bára je tak 3roky stará a sestřička je tak o rok a půl starší. Dítka jsou tedy zatím ve věku, kdy je pro hraní zcela zásadní volná podlaha. Věk mají též na bedlivé zabezpečení spánku. Copak to říkala ta paní v reportáži? – že palandy doporučují dětem od šesti let. Pročpak asi, že? No protože malé děti se v noci budí a cestují. Ikeácká palanda má v materiálech napsáno, že je doporučena dokonce až pro děti starší 7 let. Je sice přiměřeně vysoká i do paneláku (výška horní postele je 160 cm), ale zábradlíčko je nízké a dívenka, která se na horní posteli dokáže normálně postavit, může dolů docela klidně spadnout. Stačí, když zakopne o polštář, deku anebo hračku. [singlepic id=3908 w=420] Samozřejmě i tohle lze řešit. Mohla se kolem horní postele instalovat třeba ochranná síť.

[singlepic id=3909 w=420]Víc mi osobně ale vadí oblbování, že metrová ulička mezi postelí stolem a skříní je vhodný prostor na hraní. Není ! Ani po stránce dostatku prostoru, ani po stránce umístění v prostoru. Jde přece o prostor kudy se chodí. Žádná hra nemůže zůstat přes noc rozložená, protože by se o ni maminka i dítka při ukládání ke spánku/vstávání přerazila. Bezpečný prostor pro hraní je vlastně jen u dveří na balkon a také není zrovna moc velký.

[singlepic id=3910 w=420]Věku a tudíž i výšce dětí mohl být přizpůsoben i stůl. Dnes přece není problém realizovat snadno výškově nastavovací. I ikea má v sortimentu mnohem příznivěji výškově stavitelné nohy – akorát jsou místo hranatých na průřezu kruhové. I těch možných deset cm (tj 60) by se hodilo. Podle mého by se určitě vyplatilo na úkor výšky stolu pořídit zatím nižší kontejnery . Poněkud zvláštní se mi zdá i výběr otočné židle. Kromě toho, že je typově dospělácká je do prostoru příliš mohutná a pokud by zde měly být dvě, tak kolem nich nebude k hnutí. Potah po stránce údržby taky nic moc.
Výhrady mám i k osvětlení. I pro malé holčičky by se hodila nějaká lampička u postele, pro školáky podle mne pak už nezbytná. Lépe měla být podle mého nasvětlená i stolová deska. Když už jsme opět Ledpáskovali, proč se totéž nepoužilo tady. Stůl je přece umístěn z hlediska přístupu světla trochu nešťastně (pro praváka obráceně) a navíc se zdá, že bude vždy zčásti stínit i hutný závěs na okně.

[singlepic id=3911 w=420]Vzhledem k tomu, jak je prostor malý, bych si rozmýšlela i použítí tak velké skříně. Jistěže je v panelákovém bytě o úložný prostor dales, ale osobně bych raději alespoň místo jedné třetiny volila nějaké nižší komody nebo skříňky.
Pokojík je sice díky barevnosti a výzdobě dost příjemný, ale opět je imho diskutabilní použití tmavší a intenzivní barvy na úzké čelní stěně, protože to pokoj výrazně zkracuje. [singlepic id=3912 w=420]
Spolu se zastavěním prostoru po obou stranách – na jedné straně mohutnou skříní a navazujícím stolem se zavěšenými policemi a na druhé straně sice hmotově lehčí, ale přesto velkou palandou je pokoj zacpaný a chybí lehkost i vzduch.

Ložnice

Necelých 9 metrů čtverečních opravdu není na ložnici pro dva moc. Naopak je to kriticky malá výměra a je jen klika, že místnost alespoň není rozbitá nešikovně umístěnými otvory a tím pádem je alespoň skladná. [singlepic id=3913 w=420]
Designeři se od začátku dušovali, že rodina je smířena s omezeným přístupem do postele, protože trvá na umístění dostatku skříní. Osobně by mi zajímalo, zda od počátku tušili o jaké omezení jde a jak jim to vlastně bylo podáno, zda v tom náhodou nefungovala především váha designérského slova. Při pohledu na umístění postele jsem totiž hlasitě polkla a šla si znovu prohlédnout fotografii manželů, abych se ubezpečila, že jim opravdu není dvacet. Pro kohokoliv o pár let staršího mi přijde skákání do postele parakotoulem přes partnera/partnerku poněkud problematické. Sice by se asi dalo zauvažovat o nějakém zalehávacím pořádku podle toho, kdo jak dlouho ponocuje, případně podle pořadí ranního vstávání, ale protože už jsem životem nějaký ten světelný rok ovanulá, tak moc dobře vím, že zákonitě nastane tisíc situací, kdy s touhle úvahou člověk narazí. [singlepic id=3914 w=420] K udivení se přidává to, že postel je naprosto těsně nalepená na topení, že okno otevřete jen při hupkání přes postel. Naštěstí závěsy jsou jen pro parádu, v oknech jsou žaluzie a výhled z okolních domů do ložnice není nijak problematický. Ovšem chtěla bych vidět uklízení té mezery mezi oknem a postelí a zvláště pod topením. Po měsíci bych asi šílela, protože jak možno už při lehkém zapojení mozku vydedukovat, s postelí bez rozebrání nelze pohnout.
Ono mi dělá problém pochopit i proč se vybrala zrovna tahle postel ze sortimentu Ikea. Ne, že by byla ošklivá nebo blbá, nekvalitní to asi podle ceny není. Ovšem proč se obtěžovati postelí se čtyřmi šuplíky, když použitelné jsou při jednostranném umístění jen dva? A aby bylo jasno – nejde o nijak velkokapacitní šuplíky. Vysouvají se ze stran a tudíž jsou to jen dva šuplíčky na polštářky – cca 60×60. [singlepic id=3915 w=420]

Mňo. A kdopak si všiml tohoto? [singlepic id=3916 w=420] Cože to vidíme? Rošt nerošt – neboli volně skládaná prkýnka? Cosi takého. Nicméně přemýšlejme proč se s tím pánové designeři vlastně vůbec obtěžovali, když do postele použili matraci s integrovaným dřevěným rámem –roštem. Ta nic takového nepotřebuje (byť je pravda, že ikeácký vnitřní kovový rám má hodně úzké plošky, na které rošty nebo rám dosedá). Tato matrace je určena totiž jako samonosná, dospod se namontují nohy a hotovo, postel je celá. [singlepic id=3917 w=420] Teď si představte, jak na takovou matraci navlékáte prostěradlo v rozích u okna. Už jsme měli v jednom z předešlých dílů podobný nápad, ovšem to pořád ještě byla ohebná matrace. Tohle je sukovica borovica. Pohled „do střev“ matrace sice není jednoznačný, ale zavání tím, že jde o lacinější variantu ikeou nabízených matrací tohoto typu s pružinami Bonell – typ měkká, tzn dle jejich tabulky tvrdosti vhodné pro osoby do 60 kg. Měla jsem jednou tu čest ozkoušet (vážím 57kg) – poleženíčko velmi silně připomínající staré kanape s měkkou drátěnkou. Ikea matrace se totiž vyznačují hodně nízkým počtem pružin na m2 a za konkurencí značně pokulhávají.

[singlepic id=3918 w=420]Nedomyšlené je i osvětlení. Led pásek na čtení nestačí, přitom partneru může při spaní vadit. Lampička však jen stojací pro spáče u okna. Dlouho jsem hledala, zda vůbec nějaké stropní osvětlení, no naštěstí nalezla.
Povídali pánové, že proti skříni bude zrcadlo? Povídali, dokonce víckrát. No a není tam. [singlepic id=3919 w=420]

Tak si to shrneme

Řešení sice v historii JSSS patří k pocitově vyvedenějším, ano zabydleně to tentokrát skutečně vypadá, to se pánům autorům skutečně nedá upřít. I barevnost je dost příjemná , ale invence se ale imho smrskla na dekoraci. Ta je povedená a za propagaci Leepeta dávám plus bod.

Mozky ale pánové odložili někde v šatně či na parkovišti před obchodním domem Ikea. Takový přístup si od bytového designera opravdu nepředstavuji. Očekávám, že profesionál především vymýšlí nejvhodnější řešení po všech stránkách. V JSSS se naráží nejen na nějak omezenou finanční sumu, ale především na to, jak je kdo ochoten skákat podle pískání sponzora. Pánové Poddaný + Borovec názorně předvedli, že skáčou ochotně a rádi. Navíc to vypadá, že to pojali stylem „proběhnu ikeu a ono mi snad něco do hlavy cinkne“. Už se přece nadřeli s vytvářením útulna a nakonec i tohle funguje, přežít a přespat se v tom dá. A už jsem zase u toho, co mi na pořadu vadí. Kdyby pány designery vypustili po dvouhodinovém studiu plánku do obchoďáku a diváků jasně řekli : vážení, dnes zařizujeme s nábytkem Ikea, koukejte jak si s tím naši designeři poradí, tak secvaknu paty a píšu za dvě. Ale protože projekční příprava v řádu desítek hodin (čas na prezentační 3D vizualizaci nepočítám), tak holt musím, opět, skučet a hučet. Řešení se mi totiž hodně nelíbí.

Kde je napsáno, že studentský pokoj musí být s palandou? Kruciš, dnes je tu na trhu několik hodně zajímavých řad výrobků, které sice pracují s vyvýšenými postelemi, ale byly by do prostoru vhodnější. Pravda, nejsou za hubičky jako palanda z ikea. Trendy v zařizování dětských a teenegerských pokojíků pánům taky kapánek unikly.

A v té pidi ložnici? Tam mě realizované řešení odrovnalo. I díky té sekvenci, kde si pánové s Cejnarem ukazovali, kam že se jim ta postel či skříně nevejdou a obraz byl překryt vizualizací. Asi mám smůlu, že svůj mozek nedokážu vypnout, že mám celkem dobrý prostorový odhad a ještě ke všemu jsem zvídavá šťoura. Tož základní údaje: Z realizovaného stavu, lze snadno spočítat, že čistý prostor místnosti (tj bez pásu s topením) je 215 x 366cm. Postel je totiž podle ceny stošedesátka (přesně 166×206 x 42) a skříně jsou dvě stovkové Pax. [singlepic id=3920 w=420] Mě by rozhodně přišlo šikovnější řešení s postelí podél zdi zády k oknu, kde je možno i při stejně široké posteli podél ní projít, protože vedle zbyde víc jak 40cm místa. Hlavně ale druhý nemusí přelézat přes prvního. Spaní u zdi sice není ideální, ale 160 cm není nijak málo, aby to člověka nějak významněji omezovalo (ozkoušeno, léta letoucí na posteli široké jen 140). Volit by šla postel na nožičkách, tak aby bylo možno použít i nějaký objemnější podpostelový úložný díl. Chtělo by to samozřejmě vyrobit čelo na míru, třeba přes celou šířku místnosti a díru za ním zakrýt deskou s průduchem pro topení. Vyšlo by místo i na skříně. O skříních vyrobených na míru se snad není nutno vůbec bavit, ale ono by se do rohu dokonce vešlo i několik slušných komerčně vyráběných sestav. Při rezignaci na větší šatní část, ještě víc, dokonce i Ikea Pax (zelená). V tomto stavu jistě žádná nádhera a pořád zůstane nešikovné mytí oken, ale já se taky neživím jako bytový designer a věnovala jsem tomu zhruba třičtvrtěhodinku – to abych si na netu ověřila výrobkové možnosti.

Hodnocení

Přes všechnu poměrně úspěšnou snahu o útulné a zabydlené prostředí, dnes dávám čtyři. A ještě díky tomu, že jde o specifický pořad se zavádějícím názvem Jak se staví sen. Pokud byl sen Nehasilových splněn – nechť si jej užijí. Mé sny o profesionálním bytovém designu jsou diametrálně jiné.

P.S. U odhadu ceny přestavby předsíně (170 tis), jsem spadla ze židle. Že by podlaha z carrarského mramoru?

Zdroj obrázků : PR odd FTV Prima, iprima, primaPlay, bydleni.idnes