Jak se staví sen: Ložnice v podkroví chaty (10. díl 11. série)

V sobotní podvečer nás čekal díl pojmenovaný ofikem JSSS „Country ložnice v přírodě“. Co si pod tím představit? Ložnici pro osudem zkoušené manžele Jindrovi, ložnici v podkroví chaty, kterou trvale obývají. Splněný sen zhmotněný dvojicí Záluský + Reslerová. Zda dýchá příjemným lidským teplem a přitom splní veškeré požadavky se dozvíte v našem rekapu a recenzi. Velké obrázky ANKETA

S dalším pokračováním pořadu Jak se staví sen jsme se vypravili na okraj lesa v Borku nedaleko Jílového u Prahy. Tady, skoro na samotě, celkem nedávno (2004) začali svůj společný život Helena (57) a Miroslav (63) Jindrovi. Poznali se před pár lety na koncertě, kde Mirek hrál se svou country kapelou. Blýsklo se a brzo se pálily mosty k minulosti. Teď jsou tedy spolu, šťastní a zamilovaní, i když život asi zrovna lehký nemají. Miroslav, vyučený kuchař rekvalifikovaný na truhláře, už není nejmladší a bohužel je chabrus na klouby, kdejaký už má umělý. Helena, vychovatelka v družině, je teď v invalidním důchodu a statečně bojuje s onkologickou chorobou. (mimochodem kloubouk dolu jak paní pěkně vypadá)

Ta jejich chatička bývala boudička sbitá z bedniček, bez koupelny a kadibudkou. V roce 2000 ji koupila dcera Heleny a zamýšela využívat jako letní sídlo. To jak vypadá teď, je hlavně Miroslavova zásluha, vše co je od dřeva je jeho práce. Podle obrázků z interiéru, které jsme v průběhu pořadu mohli vidět, si manželé vybudovali hezké, příjemně stylové a přiměřeně komfortní bydlení, je vidět že mají vkus a cit pro jemnou krásu tradičních artefaktů.
(poznámka – velkou část zdejších obrázků máme už ve větším rozlišení než je zobrazované v textu – použivejte pravé myšítko)

Při plánech na vyřešení ložnice už ale došly nápady a tak …. dál už to známe, zkouší se štěstí s primáckým Dekotýmem. Manželé mají přání, aby jejich nová ložnice byla útulná, ne stísněná, s respektem k jejich zdravotnímu stavu, chtějí pohodlnou postel a dostatek úložných prostor. Mají rádi přírodu a i s ohledem na jejich další záliby se jim nejvíce líbí tzv. přírodní design v souznění s okolní krajinou.

A Dekotým pořadu Jak se staví sen u nich pořádně řádil, z původní ložnice nezůstalo skoro nic. Designérská dvojice Záluský + Reslerová hodnotí: Třicetimetrová místnost má nízký strop a střešní zkosení jí ubírá na využitelnosti. Většinu místnosti zabírala postel a přitom je sem třeba dostat i šatnu a pracovnu. Původní pracovní místo bylo spíš pro trpaslíky, kabáty pověšené na tyči za plentou se jim také nelíbí. Karolína se divákům dokonce snaží namluvit, že prostor za stěnou manželé využívají jako šatnu. To jí lze ale opravdu jen těžko uvěřit, prostor na krámy potřebné jednou za uherský rok jí ale zblajznem.

Problémem při návrhu však bude nosné trámoví, které je nutno zachovat. V domku Jindrových je také jedna zvláštnůstka. Kousek vedle komína z podlahy kouká kovový kryt. Když se odklopí, proudí sem průduchem v podlaze teplo stoupající přímo z dole umístěných kamen. [singlepic id=2812 w=420]
Začíná fáze bourání. Loupe se dřevěný obklad, strhávají se vrchní části podlahy, škrábe stará omítka komína, bourá se příčka „šatny“, bude prý repase dveří, nové elektrické rozvody. [singlepic id=2813 w=420]
V Borku se prý připravují sádrokartonové konstrukce. Ovšem kde všude se nám zas sádrokarton rozlil, můžeme jen odhadovat, téměř nic z toho jsme totiž neviděli. [singlepic id=2814 w=420] Nicméně podle nemnoha náznaků to vypadá, že je vlastně skoro všude. Na stropě, na stěnách a kdoví co je taky na komíně. Ušetřena zůstala vlastně jen dvě místa – obě štítové stěny, tedy ta jedna vlastně taky jen zčásti.

K chatičce prý patří ohýnek, tak musí být i tady. Biolíhový, bezsazý a nesmrdící. Ovšem jen s origo náplní, za smrad a saze jiných výrobce neručí. Z OSB desek se mu vyrobí malá noha a šup tam s ním. Tak a teď vybílit, palubky na krémovat a dveře repasovat. [singlepic id=2815 w=420]…no neberme komentář doslova, stačí přece jen přetřít, že

A heleme koukejme, na zahradě je podomní prodejce. Dozvídáme se o skvělém nápadu – materiálu nahrazujícím v podkroví sádrokarton. Panely CLIC-WALL s patentovým systémem Uniclic, umožňující namontovat panely rychle a snadno bez viditelných spár. Hm, tak že by to nebyl všude sádroš? Imho není, tolik zas sponzoři nesponzorovali.

Tak rychle jedeme dál, na pořadu dne je podlaha. [singlepic id=2816 w=420] Opět jen hodně pozorné oko diváka zachytilo, že původní prkna se asi nějak ošetřovala – brousila, protože jsou taková pěkně čistá, a hlavně rovnou na ně se natahuje jen kročejovka a pak už jen laminátová podlaha Quick-step, co smí být instalována jen na povrchu, kde výškový rozdíl na metru délky nesmí překročit +-2mm.

Na řadu přichází výroba nábytku na míru. Zatímco řemeslníci sestaví postel i rozprostřou laťky roštu, designeři už zas běží na louku za pánem s houbičkami. [singlepic id=2817 w=420] Nejde však o mytí nádobí, ale o matrace. Zástupce firmy Zdravá záda předvádí složení latexové matrace Horse dream Gold s koňskými žíněmi a vrstvou z vláken agáve, s velmi vysokou nosností i pro těžké váhové kategorie. To si váhově průměrní Jindrovi pěkně pospí.

A už jen načančat závěsy, rozmístit country doplňky, postavit drahocené BKF křesílko a může se předávat.

Čtenáře ale ještě určitě zajímá, kolik to všechno stálo. 82 tis stavební práce, 60 tis nábytek, 15 tis osvětlení, 27 tis doplňky a dekorace. Celkem úplně přesně 173.952,- Kč

Vháníme slzy do očí

[singlepic id=2818 w=420] [singlepic id=2819 w=420]
[singlepic id=2820 w=420] [singlepic id=2821 w=420]
[singlepic id=2822 w=420] [singlepic id=2823 w=420]
[singlepic id=2824 w=420]

Jindrovi byli nadšení, dojatí. Kolik kapesníků promáčelo zdejší obecenstvo se dozvíme nejlépe z ankety, tak prosím vesele klikejte hodnocení podle vlastních dojmů a pak se podívejte jak hodnotí místní recenze a můžete se vyjádřit i k tomu.

Ne nadarmo se sousední obec jmenuje Kabáty

Moji milí a vážení čtenáři, možná máte dojem, že dnes vlastně ani nemám v recenzi pořádně o čem psát, že pochválení povedeného díla bude krátké. Tak bohužel, zase vás čeká spousta mých písmenek, zas proženete myším kolečka.
Máte pravdu v tom, že dnešní proměna je na pohled příjemná a vypadá, že se solidně dokázala vypořádat jak se všemi místními záludnostmi, tak i s požadavky.

Co se týká konceptu celkové dispozice, tak ji musím pochválit. Umístěním postele do prostoru a naopak schování pracovního místa za roh získala místnost prostor, vzduch, šmrnc a nádech luxusního pohodlí. Dojmu napomáhá i zvýšená výška postele, podpěrný trám, evokace německé hrázděné gotiky v podobě úložných prostorů i kravská kůže na podlaze.

Přesto mám ale s výsledkem proměny drobný problém a něco mi na ní vadí, ruší mě tam, byť jde v podstatě jen o detaily. Nicméně z detailů a jednotlivostí se člověku teprve skládá celek.

Vadí mi totiž vlastně dekorace, prvoplánové kašírování „country“. Navíc několika prvky k tomu charakterově téměř kontrastními, které ve mně ale taky vyvolávají dojem, že se to s Jindrovými mýjí jak typově, tak i věkově. I přes jejich vitalitu a mladistvého ducha to vidím spíš jako úžasnou ložnici třeba pro dceru.

Pán hraje v nějaké trempsko, folko, country kapele, tak i ložnice bude country. Prdneme tam kus krávy, opřeme kytaru a banjo a na zeď vylepíme kýčovité letristické koláže s nápisy Johnny a Cash. K tomu přidáme sice krásnou, ale výrazově hodně technicky elegantní stojací lampu, přihodíme zrcadlo s plastovým rámem jakože štepovaná kůže a stolek – lodní kufr v barvách anglické vlajky. Emerickou asi v Kika nevedou. Na mně to působí velmi podobně jako nápisy Sweet home v bílých bydlenkovských komůrkách. [singlepic id=2825 w=420] Jenže podle mého Jindrovi nejsou povrchní kýčaři. I když někomu záliba v jimi provozované hudbě a vztahu k tradičnímu českému trampingu kýčařením a tupostí tolik zavání. Není proto škoda celé dílo shodit několika maličkostmi? Plakát s Dylanem je OK, stejně jako kráva na podlaze, výstavka hudebních nástrojů pokud nepřekáží, ok jsou i aranžované závěsy. Vyžehlené a ne právě vytažené krávě z huby. [singlepic id=2826 w=420]

Pak mám v souvislosti s Jindrovými ještě jednu výhradu – použití křesílka butterfly BKF. Tohle křesílko z hlavy argentinského architekta Jorge Ferrari Hardoye, známé též jako Safari židle, patří od svého vzniku (1938) do zlatého fondu světového moderního umění a designu a je celosvětově velmi populární. Jenže podle mých zkušeností a informací, starším lidem dělá dost problémy. Mé tělesné schránce nepřišlo nijak pohodlné dokonce ani v době mladistvé skladnosti ať jsem se usadila normálně či „jak se správně má“. [singlepic id=2827 w=420] Špatně se z něj vstává, je hodně nízké – přední zvýšený okraj sedací plochy je výšce 37-38 cm a díky psychologickému působení lehké konstrukce máte dojem, že se s vámi při hrabání ven převrátí (což je ovšem jen dojem, stabilní je dost). Obávám se, že panu Miroslavovi je vzhledem k tomu navždy zapovězeno a je otázka, jak z něj bude nadšená přece jen skoro šedesátiletá paní.

No ale pojďme od dojmů k podstatnému

K drobným vadám na kráse, pro mne patří „díra“ za hlavou postele, čiliže vlastně výška čela. Podle mého je totiž vzhledem k výšce matrace nízké a do niky polezou polštáře. Sahání za hlavu přes polštáře zdá se mi navíc poněkud nepraktické. [singlepic id=2828 w=420]
Možná měli designeři informace, že pan Mirek v posteli nečte, ale naštěstí má alespoň snadno přístupnou spodní část skryté skřínky. [singlepic id=2829 w=420]
Závadu nebo minimálně nelogičnost vidím v použití laťkových roštů v posteli. Když už se pořizovala drahá a kvalitní matrace, proč se nedala na rošt pro ni doporučený – lamelový, když navíc v domácnosti zbyl z původní postele. Trochu mimoní je i výběr matrace pro největší zátěž. Jde především o to, že je tím pádem o mnoho tvrdší, než by Jindrovi potřebovali a nefunguje pak tak jak má. Zvláště paní Helena do ní pánev a ramena pořádně nezaboří a tudíž si páteř při ležení nesrovná. Trošku přemýšlím o tom, jak se šuplík bude vysouvat přes kůži na podlaze, kdy to v 99% procentech většinou vzájemně drhne, ale odkopnout dál se dá celkem snadno.

Zaujala mne také tlouštka desky pracovního stolu. Na můj vkus je s ohledem na její upevnění a délku (150cm) poměrně tenká. Zdá se, že jde o běžnou nábytkovou desku o síle 18mm, která by se mohla pod lokty prohýbat. [singlepic id=2830 w=420] Stolová deska by měla být pevná – i proto se desky kancelářských stolů dělají v tloušťce alespoň 3cm.

Pak se mé oko nezapomnělo zastavit na konstrukci prostoru na ramínka. Neběhala jsem sice v Borku s centimetrem, ale výška šatní tyče se dá odvodit z okolních předmětů. [singlepic id=2831 w=420] Je to tak 80cm a na to si nikdo kabát, šaty, dokonce ani delší bundu nepověsí, potřeba by bylo tak 125-130cm. A přitom v původní šatně za plentou lze na ramínkách rozeznat bund/kabátů nejméně 10. [singlepic id=2832 w=420] Tzn, řešení typu „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Jinde v objektu místo na pořádnou šatní skříň asi není, on je ten domeček skutečně maličký, celá stavební parcela má pouhých 45m2. Kam se skříní, když se pod zkosení nevejde? No já bych věděla, jenže to by se musel dát jinam nebo udělat jinak pracovní stůl. Měla být přesně tam co byla.

Přitvrdíme

V komentáři během pořadu zaznělo, že se manželé rádi dívají na televizi z postele. V původním stavu byla televize až u dveří a byla to tedy od postele strašlivá dálka, ale pohledu nic nevadilo, vyšlo to kolem komína přesně na chlup. V nové ložnici je televize posteli podstatně blíž. Ale ouha …. [singlepic id=2833 w=420]V nohách postele je přece ten trám. Dokud se paní Helena nebude tulit, tak se moc na telku nepodívá [singlepic id=2834 w=420]
Zajímavé je, že ve vizualizaci byla tv na trámu, pravda, zas trochu moc vysoko. [singlepic id=2835 w=210]

Zlatý hřeb večera na závěr – aneb důvěřuj, ale prověřuj

Systém vytápění podkroví nám Karolina za pomoci Pavla Cejnara ukazovala jako raritu. Rarita to ale milá Karolino není, navíc je to systém úspěšně používaný už ve středověku, kdy se podobným způsobem a jeho různými variantami vytápěl kdejaký kamenný hrad. Systém je to pro neznalé až překvapivě účinný i v téhle primitivní verzi. Jediný problém u Jindrů byl v tom, že chybí zpětný výduch pro cirkulaci vzduchu.

V pořadu to sice nezaznělo, ale na ofiku je informace, že jej designeři hodlají zachovat. Možná si to, že je zachován myslí i většina z vás. No já bohužel měla ty veliké fotky nového stavu nakoukané už o pár týdnů dřív a tak jsem se na to celou dobu velice soustředila a pátrala po známkách nějakého jiného řešení. Prdlajs. Možná to nebyl jejich záměr, nicméně vývoj se měl asi takto:
Tady při výmalbě je šachtička s krytem ještě viditelně v podlaze přítomna v původním stavu. [singlepic id=2836 w=420]
Ovšem v tento moment už je vidět, že se s ní něco událo. Nejspíš překážela při broušení podlahových prken[singlepic id=2837 w=420]
O vteřinu dál už je vám osud zařízení asi úplně jasný [singlepic id=2838 w=420]
Že nekecám a v té podlaze opravdu nic není, ukazuje např tento záběr [singlepic id=2839 w=420]

Tož, byla díra, už není, alespoň není oč zakopávat. Jenže jinde žádná jiná díra není, není ani žádné jiné topné těleso, pokud nepočítáme možnost nějakého elektrického konvektoru či radiátoru zapojovaného do elektrické zásuvky. Vytápění zbylo jen na ten srandovní krbík za hromadu peněz. Srandovní nemyslím z hlediska estetična, myslím to z hlediska užitné hodnoty. Podle údajů výrobce má nádržku/objem hořáku 1,4 litru, výhřevnost je 2,61 kW. V potřebných výpočtech plavu, ale i takové lamě jako já, jsou dostupné na netu různé kalkulátory a tak jsem se dozvěděla, že pokud by se kupovala krbová kamna, měla by mít výkon alespoň 4,6 kW. Další zajímavý údaj poskytuje ve FAQ sám výrobce: krby nejsou vhodné jako náhrada ústředního nebo lokálního vytápění, krb s hořákem dvojnásobné velikosti než je tento, dokáže v místnosti o ploše cca 20m2 přitopit až o 5 stupnů víc. No jenže k čemu, že. V případě jakési dřevostavby, byť dodatečně zateplované, se dá předpokládat, že při nějakých 5 pod nulou, bude bez topení v podkroví tak sotva 12-15 stupňů. Jistě, tramp otužilec mávne rukou, ale jen do té doby, než je mu šedesát a má problém s pohybovým aparátem. Na nějaké 2-3 hodinové posezení u práce i s těmi 2-3 stupni navíc, které tu dokáže biokrb vyrobit – hic na upadnutí. A pokud si ještě spočítáte náklady, tak vám z toho radostí slezou i nehty na nohou. Litr biolíhu stojí 65-90 Kč a vydrží hořet a hřát 2-3 hodiny. Tož aby se v té ložnici dalo v období říjen –duben dlít a neomrzat, proženete hořákem 30-37 tisíc. No kdo to dneska má, že. Nizkoenergetické rodinné domy za tyhle peníze hřejí i celé dvě sezony.

Co to jako má být? Nepozornost při realizaci? Kreativní přístup k řešení problému, kam pověsit kabáty? To je vážení na kuli, pecku čenichovku !!!
A to i když je naštěstí tady náprava snadná. Pan Mirek pilku doma jistě má a kovový bazmek mu možná na skládku nevyhodili.

Studený odchov – studená odměna

Ne, já v Borku nebydlím a doma si naštěstí zatím mohu topit, jak budu chtít (než … ani nechci pomyslet, náš plynový kotel je už moc dlouho prduch). Designérské dvojici a celému dekotýmu to ale všechno sečtu a spočítám, byť je to trošku složité. Opravdu ta ložnice nevypadá špatně a můj osobní vizuální dojem je někde v první třetině rozmezí „líbí-nic moc“. Když započtu splnění požadavků, zde imho naprosto obecných, tak spadnu na tři. Vykloubenou sanici a bazedovku z inovace vytápění jsem už zmínila výše. Myslím, že budu ještě hodná, když proměnu v Borku ocením za tři s velkým mínusem a za vytápění seberu designérům květinku. Už třetí z pěti.

Bytový design není jen o libých obrázcích, zařízení a úpravy musí mít smysl a musí vše zdárně fungovat. Sebekrásnější sedačka, kterou se propadnu na podlahu, je pro mě blbej, hnusnej a překážející krám.

P.S. Mimochodem, všiml si někdo, kolik hodinových strojků se nalézá v prostoru ložnice po proměně? Je to vidět i na zdejších fotografiích, ráčejte do nuly počítat spolem. Jen připomenu, že před proměnou tam bylo hodin a budíků devatero.

Zdroj obrázků : Tv Prima