Jak se staví sen: kuchyně v Rajhradě 4.díl/11.série

V sobotu jsme viděli již 4. díl nové série zábavné designové show Jak se staví sen. Tentokrát se Dekotým vypravil do Rajhradu k manželům Maršálkovým. Proměnu čekala kuchyně v patře rodinného domku. Proměnou prošel také Dekotým – Davidu Machačovi tentokrát sekundoval Jan Ranný. Vrčeli na sebe pánové nebo se shodli a výsledek je povedený? ANKETA

Manželé Maršálkovi žijí v domku v Rajhradě už 25 let. Spodní patro obývají jejich rodiče, oni vládnou v patře. A také v malém vinohradu na zahradě a vinném sklípku, kde pan Maršálek (64) tráví většinu času. Domek je sice zvenčí pěkně opraven, ale v kuchyni paní Hany (57) se zastavil čas někdy koncem 70.let. Kuchyňská linka tam totiž trčí už 40 let (dřív ji asi užívala maminka) a už začíná mít i starostlivé péče čistotné kuchařinky dost, poroučejí se prý dvířka a hlavně se prý už nelíbí žádné návštěvě.
[singlepic id=2472 w=420]
Rodina jsou velká, mají dvě dcery, 4 vnoučata, všichni se u nich pravidelně scházejí a bytový design rodičů kritizují. Pan Maršálek se v kuchyni kutilsky dříve snažil něco vylepšovat, jenže pochvalu sklidil jen výjimečně. Tentokrát na rodinu vyzrál a pozval Dekotým TV Prima. Rodinný sen : vyloženě moderní designová kuchyně, nejlépe ve vysokém lesku, s kvalitními spotřebiči, s dostatkem úložných prostor na potraviny.

Černý švihák na scéně – Dekotým je zde

Primáčtí designéři nejsou žádná béčka, jak by se snad pravidelný divák mohl domnívat, k Maršálkovic vinohradu připluli v černém kabriu. Černý švihák vystupuje, triko kraťasová suita mu záda kryje. Obvyklého Machačova parťáka Marxe nevidíme, nahradil jej mladý Ranný. (Proč, nám sice nikdo nevysvětlil, ale podle informací k příštím dílům to vypadá, že tahle rošáda v sérii nebude jediná)

Pánové se v Rajhradě s ničím nemazlí, hned po představení rodiny se všechno rovnou vyklízí. Dozvídáme se, že stávající kuchyň nemá dispoziční uspořádání nijak ideální – poměrně malá pracovní plocha je navíc rozdělena na několik částí, stejné je to i s úložným prostorem, tak jakoby rozhozeným po celé kuchyni. Místo toho designeři vše dají na jedno místo, linka bude ve tvaru „U“. Oddělení obýváku sice zachovají, však si to rodina výslovně přeje, ale ošklivé provizorní shrnovací dveře půjdou pryč. Dveře z chodby se alespoň posunou do rohu, protože v původním místě zavazejí. Nelíbí se ani podlaha, korek je prý nejednotně barevný a u dveří i hrbatý. Smutnou doménou je prý i nevzhledný litinový radiátor – trubky zasekají, těleso přetřou. Snad jen elektroinstalace je celkem v pořádku a jen ji doplní svítidly pod linkou.
[singlepic id=2473 w=420]

Vzhůru do díla

Řežeme, bouráme, loupeme obklady, stavíme, představujeme pouzdrové dveře. [singlepic id=2474 w=420]
Maršálkovi staromilsky trvají na oddělené kuchyni, ale veřejné mínění je třeba obrátit na správný směr a tak nemůže chybět ani reportážně instruktážní masáž, že trendem je kuchyně v obýváku. Šup sem s ní za tepla hned na začátku. Jenže pan Oresi Všelicha to celé zkazil neb pravil, že trend je to, co vyhovuje každému jednotlivému člověku a kdo chce kuchyň oddělit, nechť po libosti odděluje. Toto pronesl navíc poté, co neopomněl zmínit i trendový vývoj (zatím spíš zahraniční) u těch kuchyní s obývákem pospojovaných – kuchyně „neviditelné“, jednoduše uzaviratelné a paradoxně vlastně opět oddělené.

V Rajhradě se zatím obkládá, maluje, zatočilo s korkem na podlaze, podklad se přebrousil a přestěrkoval, položily se podkladní folie a na to přijde nová podlaha. Tmavě šedá, protože pánové designeři prý dělají technický interiér, tak aby se to k němu hodilo, aby se vše pěkně odrazilo. Bude to po dlouhé době „kamarád“ Quickstep laminát.
[singlepic id=2475 w=420]
V domku už cvičí Oresi. Pan Machač hned vysvětluje, že u dveří jsou ty požadované skříně na potraviny, Jan Ranný ukazuje obrovskou pracovní plochu, kolega kontruje dokonalostí uspořádání pracovních zón i supr-čupr spotřebiči. [singlepic id=2476 w=420]
Ještě se alespoň dodatečně dozvíme něco o té obkladové mozaice. Oko diváka potěší ukázky nejnemožnějších vzorů a dostane informace co je ten Technistone vlastně zač =namleté různé přírodní granuláty, barviva a 7% lepidla. Tvrdost skoro na úrovni žuly a oproti ní téměř nulová nasáklivost tekutinami – kolečko od hrnku se prý nedá udělat.

Následně pan Všelicha ukazuje, jak si v moderních kuchyních poradit s ukládáním potravin. Představuje drátěný program aneb kuchyňku jako klícku – výsuvné spíže, carga, kečupové skříně, drátěné výsuvné police i rohové výsuvy. Má pravdu, jsou skvělé, ale ceny bohužel ne.

Po obvyklé odměně Dekotýmu (pečené koleno v Rajhradských klášterních sklepích), při které se od paní Hany dozvídáme, že v Rajhradě vaření na ohni s čupěním = týpíčko, se v kuchyni Maršálkových proměna už skutečně dokončuje. Komentář tvrdí, že se kromě úklidu položí i koberec a pověsí záclony. To ale asi ukradl někdo ze štábu ještě než se začalo fotit.

Venku se připozdilo, štábní osvětlovač se asi příliš ovínil a tak pánové svůj koncept proměny podrobně vysvětlují v tmavém tunelu. Jsou se svou prací spokojeni, díky kombinaci barevnosti a dispozičního řešení se místnost krásně opticky zvětšila, vyhráli si i s detaily, rodina bude spokojena, však jim vyšli vstříc a všechna jejich přání respektovali. Následuje finanční přehled – 312 tisíc s fanfárou především pro cenu za úpravu podkladu pro podlahu (17. 210,-)

Teď už je vážně vše hotovo a načančáno, dveře z chodby zalepeny a přivedena je i natěšená rodina.

Škub, vážení ráčejte také nahlédnout

[singlepic id=2477 w=420]
[singlepic id=2478 w=420]
[singlepic id=2479 w=420]
[singlepic id=2480 w=420]
[singlepic id=2481 w=420]

Paní Maršálková si pusu s výkřikem nadšení přikryla rukama, pan manžel podivně koulel očima. Kuchyň se ale líbíla. Paní šlo prý hlavně o ten červený vysoký lesk, technické detaily a spotřebiče zkoumal pan Maršálek
A jak se kuchyně líbí vám čtenářům? Klikejte v Anktetě na konci článku.

Okkvp: Solidní práce … na mužský

Výsledek práce dvou vystudovaných architektů je na poměry tohoto pořadu v oblasti kuchyní opravdu skoro mimořádný a zdá se, že mužské ruce a hlavy jsou pro sestavy kuchyní lepší variantou, než když se v tom montují ženy. Nicméně k bujarému jásaní ani tady podle mne není důvod.

Dispozice – tak co tu kde máme

Rozdělení kuchyně na dva prostory zůstalo víceméně stejné, jako původně bylo. Jen je to vyřešeno s větší grácií. Pracovní plocha linky do „U“ je provozně nejpříjemnější, ale k dokonalosti jí tu podle mne chybí větší prostor na přípravu jídel, tam kde skutečně patří – tedy mezi dřez a varnou desku. Přenášení od dřezu s otočkou má cákací, kapací vadu, kterou ale pan Machač vytrvale opakuje, kde to jen trošku jde. Možná doma jen peče, či maže chleby k večeři – na to je plocha „za zády“ dřezu ideální. Další věc pro mne nepochopitelná – proč tahle pracovní plocha v rohu nemá své vlastní svítidlo.
[singlepic id=2482 w=420]
Stačilo ale málo a bylo by to vyšlo. Já bych posunula varnou desku alespoň na osu skříňky pod ní (páč mi to lícování stejně dráždí). Komplikovalo by to sice záměr použít všechny horní skříňky v jednotném rozměru, ale vzhledem k sortimentu Oresi by to šlo i tak vyřešit přijatelně a osově souměrně (což mě se při úpravě fotky tak úplně nepovedlo). Pak by totiž také šlo mnohem lépe vařit ve dvou. Pokud se kuchařka bude ochomýtat u hrnců na varné desce, tak od dřezu se k myčce nelze ohnout – není kam vytrčit pozadí.
[singlepic id=2483 w=420]
Prostorově skvěle je vymyšleno umístění mikrovlnné trouby. Této konkrétní – neboť se otevírá kam? Kuchyňce do ksichtu.
[singlepic id=2484 w=420]
Radost z nové kuchyně by mi také poněkud kazila opět a tradičně výkonově podměrečná digestoř. Průměrný výkon 160 m3/h/ je i pro oddělenou kuchyň s oknem málo. Je taktéž otázka, zda si paní Maršálková opravdu přála indukční varnou desku. Je to sice jistě velmi dobré zařízení, ovšem vzhledem k tomu, že dosud vařila na plynu, bude muset nejspíš většinu hrnců a kastrolů nakoupit znovu.

Spíž v jídelně? Raději příborník

[singlepic id=2485 w=420]
To, že je sestava skříněk vně kuchyňské linky určena ke skladování potravin neváhali pánové designeři vyslovit opakovaně. Je pravda, že pokud bych jinde neměla místo, tak bych se tam asi s nějakými zásobami také uchýlila, ale nerada. Tu sestavu jsem na první pohled na fotografiích uvítala s radostným úsměvem. Domnívala jsem se totiž, že pánové mysleli i na provoz jídelny a považovala jsem je za skříně takříkajíc příborníkové a sekretářové. Sice jsou jen „hubené“ jako běžné horní skříňky, ale i do toho lze naskládat ubrusy a jiné kuchyňské textílie, lze tam skladovat nádobí a náčiní pro jídelnu, hodí se využít i pro jinde zavazející „sklad“ váz, misek a dalších, občas využívaných okras bytu. Je to též prostor vhodný pro skladování sezonních kuchyňských verků, kterých většina z nás má také hned několik.

Spížové zásoby, pokud už nejsou ve větratelném prostoru, se mnohem lépe hodí ukládat přímo v kuchyňské části, kde jsou po ruce. Jak ukázal pan Všelicha, je k tomu dnes k mání mnoho velmi šikovných pomůcek. Paní Hana nafasovala alespoň ten parádní spodní rohový výsuv, bohužel ale jen jeden, druhá rohová skříňka vlevo od sporáku je asi prázdná, vleze tam celá vnučka. (Až se dočkáme pořádné potravinové skříně, tak mmně do tv uhodí blesk)
Možná tu sestavu vedle dveří bude paní Maršálková užívat podle pokynů designerů, ale mně by otravovalo obíhat roh linky a bála bych se zatěžovat tenkou příčku a zavěšovací kování kily mouky, cukru či kompotů a zavařenin.

Detaily, barvy a celkový design

Odstín kuchyně je určitě pro spoustu lidí velmi příjemný. Mně se tahle linka ze sortimentu Oresi také líbí, ovšem ač je to teprve třetí realizace v pořadu Jak se staví sen, začínám jí být poněkud přejedená. Možná se příliš míhá v ukázkách vložených reportáží, možná mne pletou i jiné proměňované místnosti v identické barvě, možná je to obecně mediálně oblíbená barva nebo jsem prostě jen divná. Přesto začínám mít pocit, že červených kuchyní jsem za poslední rok viděla nejmíň stovku a já nemám ráda to, co má doma každý druhý. Dá se to pojmenovat i jinak – ta kuchyň je běžná katalogová záležitost, žádná individualita, suše nudná komerce. Nic proti, ale taky nic k pochvale.

Nedobrá je pro mé oko jídelní část. V koupelně by mi nechutnalo. Ta pracně vyrobená mozaika mne tam strašlivě provokuje, i když oceňuji precizní seskládání vzoru, tak aby „nožičky“ dokonale navazovaly na rozměr zavěšené televize. [singlepic id=2486 w=420]

Pro mě je tam tohle umělecké dílo nadbytečné. Kazí mi dojem z prostoru tím, že jej natahuje do výšky a místnost tím zužuje, tím že plochu tříští, tím že je pocitově neklidná, tím že už tak příliš tmavé a výrazné dveře dále zdůrazňuje. V pohledech od linky se navíc tluče s lustrem a kromě jiného také zdůrazňuje tu televizi , respektive špatnou výšku zavěšení. Přes hlavy spolustolovníků na ni nebude vidět, měla být o dobrých 15 cm výš. Příliš vysoko jsou naproti tomu zase hodiny, které jsou ještě akési difné a budí dojem, že čas od ½ do ¾ je o kus delší . [singlepic id=2487 w=208]

Závěsná svítidla jsou pěkná, ale dávám k zamyšlení to, jak se projevuje jejich světlo na stropě. [singlepic id=2488 w=420]

Mně by to zhrbacení asi vadilo. Optická deformace stropu je dobře patrná i na fotkách interiéru za denního světla nahoře, při zatemnění oken a večer bude ještě mnohem výraznější . I já bych se to samozřejmě naučila brzo nevnímat, ale naskytla se mi příležitost tu na to upozornit, tak tak činím, protože i na takové věci by se mělo při výběru svítidel myslet.

Designery opěvovaná kombinace bordó a wenge se mi nezdá nijak moc povedená, za umělého osvětlení se podle mne barvy vzájemně tlučou a to zvláště na malých plochách ozdobného rámování. U větší plochy polic nad dřezem tenhle problém nenastává. Vadí mi, že nad hlubokými skříněmi spotřebičů ozdobná lišta probíhá také jen v šířce vedlejších mělčích polic, tudíž se pohledově divně vytrácí a dělá těm skříním jen jakýsi hrb. [singlepic id=2489 w=420]
Uznávám, že moje oko asi není zrovna typické, ale já nechápu ani logiku věci.

Docela by mne zajímalo, kolik diváků po tom představování technického kamene myslelo, že je použit i jako pracovní deska kuchyně či jako obklad za ní. Já ano, (navíc to tak evidentně pochopila i redaktorka iDnesu), ale poměrně brzy jsem z opakovačky a fotografií odhalila, že jsem se mýlila. Pracovní deska je plně v režii Oresi. Co je na zdi s linkou se mi odhalit nepodařilo, jen z 5MB fotografií vidím, že je to bez jakýchkoliv spár a vzhledem k tomu, že nebyla vidět ani nijaká snaha o zarovnání po oloupaných dlaždičkách, tak usuzuji na stejnou desku jako je ta pracovní. Potvrzuje to i text na ofiku, přece jen mne ale trochu mate, že spára nevidět ani v rohu – takový postforming u běžného komerčního produktu neznám. Technický kámen je tedy jen na parapetu a na televizní stěně. Vzhledem k jeho vlastnostem je to ale jedno, kvalitní pracovní deska je s ním plně srovnatelná.

Na závěr jsem si nechala cosi, s čím si i po dlouhém zkoumání nevím úplně rady, nevím jak se k tomu postavit. Přemýšlíte co by to tak mohlo být? [singlepic id=2493 w=420]

Ty posunuté dveře. Když jsem se dívala na televizi a Cejnar dovedl rodinku k předávce, tak jsem zařvala – a co ty dveře do obýváku!
Nojo, ale při následných obrázcích současného stavu k nabízené úpravě obýváku jsem tumpachově hleděla na zeď, v které žádné dveře nejsou. Zůstal po nich jen výklenek s poličkami.
[singlepic id=2490 w=420]
Kudy se ale do toho obýváku chodí? Dveře z obýváku naznačují, že za ním je ještě jedna místnost, ovšem další dveře z chodby se schodištěm už nejsou.

Tož že by dveře původně kdysi byly, ale nepoužívaly se a v obýváku se zazdily? V tom případě proti posunutí těch kuchyňských nemohu mít námitek, kromě toho, že mi toto rodinné řešení chození přes kuchyň připadá jako pěkná blbost. Já tam ale nebydlím.

Hodnocení

Na rozdíl od pánů autorů si nemyslím, že se místnost po jejich zásahu opticky zvětšila. [singlepic id=2491 w=420]
Sestavení zón kuchyňské linky je na poměry velmi solidní, využívat skříňky lze podle libosti bez ohledu na záměry pánů designerů. Vysoký lesk si paní přála a upřímně řečeno, v těchto světelných podmínkách, je úplně jedno z čeho linka je, otisky prstů by byly vidět úplně na všem, snad kromě přírodního dřeva s povrchem satin či mat. Takže když všechny své připomínky shrnu, musím uznat, že proměna je to opravdu dost povedená. Škoda, té pro mé oko nepříjemné jídelní části, ta mi to vše bohužel hodí až mezi „líbí“ a „nic moc“. Dnes tedy píšu pánům 2 s maličkým mínusem, ale kliknu tentokrát nahoru (dvě).

Na úplný závěr mi dovolte jednu maličkou prosbičku. Nemohl by někdo panu Machačovi vysvětlit, že si má buď kupovat košile se zkrácenou délkou rukávů nebo si manžety ohrnovat? Já se od těch jeho kanýrovitě vlajících manžet na obrazovce nedokážu odtrhnout, napjatě čekám kdy si je někam skřípne či v něčem vymáchá a pak špatně vnímám komentář i podstatný děj. Navíc tak vypadá jako Súmec Traktoróvy a ne jako švihák meďourový.
[singlepic id=2492 w=420]
(pardon, pane architekte, ale já fakt nemohla)

Zdroj obrázků: foto a videoarchiv TV Prima

Připomínám stále ještě probíhající Velkou anketu Hledáme nejlepší proměnu a propadák 10. Řady. Shrnutí všech dílů najdete TADY , samotnou anketu pak přímo ZDE . Klikejte, ať jsou výsledky co nejreprezentativnější (myslím počet hlasujících)